ZPRÁVY

Oggi in Italia: Poučení z jednoho rádia

• Zachytil jsem ten pořad čirou náhodou. V sobotu (14/7) večer na ČT2. Jmenoval se Válka na rozhlasových vlnách a pojednával o vysílání tajného komunistického rádia Oggi in Italia. (Česky nejspíš Dnešek v Itálii).

Bylo to něco jako komunistická Svobodná Evropa pro Italy. Z našeho pohledu je zajímavé, že redakce sídlila v Praze a od tehdejšího režimu získávala finanční prostředky. Ovšem nejen to: působila paralelně s oficiálním zahraničním vysíláním Rádia Praha v italštině. Co je neméně pozoruhodné: redakce se těšila nebývalé míře nezávislosti; do obsahu vysílání nikdo z československé strany nezasahoval. Dlužno ovšem dodat, že členové redakce byli současně (chtělo by se říci kovanými) členy PCI – italské komunistické strany. Ta měla ale na mnohé věci odlišný názor než KSČ, potažmo sovětská KSSS, až konečně po okupaci ze srpna 1968 došlo k zásadní roztržce (my dříve narození si v této souvislosti pamatujeme na  variantu komunismu prosazovanou Západě - eurokomunismus).

Když jsem dokumentární pořad o této stanici objevil, bylo to několik minut po jeho zahájení, ptal jsem se sám sebe, jak je možné, že jsem ji nikdy nezachytil? Vždyť od poloviny 70. let jsem jako nezávislý aktivista, který monitoroval dění na středních a krátkých vlnách, věděl téměř o všem, co se na těchto rozhlasových pásmech šustlo. Ne že bych vše obsáhl vlastním poslechem, ale dostával jsem ze Západu novinky týkající se rozhlasového provozu. Odpověď přišla na konci pořadu: stanice Oggi in Italia zmizela z éteru v roce 1970 (zatímco já jsem se začal aktivním poslechem začal zabývat v roce 1973). Pikantní, byť příznačné je, že i tato levicová stanice se stala obětí počínající tzv. normalizace.

Zajímalo mě, v jakém pásmu (pásmech) toto rádio vysílalo. Kdyby to bylo na středních vlnách, mělo by to ve vztahu k charakteru jejich šíření smysl až po setmění. (Zde si může každý čtenář udělat vlastní test. Porovnat, kolik stanic zachytí na středních vlnách v poledne a o půlnoci.) O středních vlnách hovořil v dokumentu také jeden italský posluchač. Zmínil se o vlně 233,3 metrů (tak přesně si to pamatoval). Té tehdy odpovídala frekvence 1286 kiloHertzů, na níž dle mých informací pracovaly výkonné vysílače Liblice a Litomyšl, které využíval Československý rozhlas pro přenosy do zahraničí. (Tento kmitočet se později změnil na 1287 kiloHertzů; konkrétně to bylo 23. 11. 1978, kdy v celé Evropě, a také na dalších kontinentech mimo Ameriky, došlo k realizaci ženevského kmitočtového plánu z roku 1975. Jeho cílem bylo přeladit vysílače tak, aby rozestup mezi nimi byl 9 kiloHertzů; smyslem bylo omezení vzájemného rušení na středních vlnách.)

Rádio Oggi in Italia vysílalo také na krátkých vlnách. Zmiňují se o tom autoři vzpomínkového pořadu věnovaného této stanici. Vysílán byl na okruhu Český rozhlas 6 loni v předvečer výročí srpnové okupace. Vysílače byly umístěny na území tehdejší NDR.

Jaké poučení z existence stanice Oggi in Italia si můžeme vzít? Přináší další důkaz o křivém charakterů našich, tedy prokremelských komunistů. Zatímco obyvatelům Itálie lačným levicového vidění světa umožnili přijímat každodenní porci požadovaných informací v jejich mateřském jazyce, svým vlastním občanům maximálně bránili v přístupu k informacím, které se obsahem lišily od toho, co nabízela jejich propaganda. V televizním dokumentu tvůrci vysílání Oggi in Italia potvrdili, že ačkoli italský poválečný demokratický režim o vysílání Oggi in Italia samozřejmě dobře věděl, nikdy ho nenapadlo, že by měl proti němu nasadit elektronické rušení. Naproti tomu Svobodná Evropa v češtině a slovenštině byla z rozhodnutí vedení KSČ rušena v rámci technických možností masivně a trvale, a to až do prosince 1988.

Další drobný střípek do mozaiky tvořící celkový obraz naší současnosti a nedávno prožité minulosti. Je užitečné si to občas připomenout.

Převzato se svolením autora z jeho blogu lubomirstejskal.blog.iDNES.cz