ZPRÁVY

Ukrajina bojuje, Bulharsko propadá ruskému vlivu

Dmitry Firtaš, ukrajinský oligarcha exilovaný ve Vídni a hledaný US justicí, nepřítel Tymošenkové, získal svůj majetek jako prostředník, jenž pro Ukrajinu sjednával ruský plyn s Gazpromem, který pro Firtaše z tohoto důvodu založil i firmu RosUkrEnergo ... Firmě Gazprom byl doporučen jistým mafiánským kmotrem.

Firtaš byl zatčen ve VIE na US zatykač 12.3.014 (za ruské invaze na Krym, US zatykač byl vydán pod záminkou, že v Indii rozdal úplatky v částce 13.5 mil. euro.), a zatímco čeká na to, zda žádosti o jeho extradici bude vyhověno, zaplatil 125 mil. euro kauce, aby mohl čekání strávit na svobodě – aby mohl případné extradici čelit, najal si desítky US poradců a právníků, které požadují i stovky miliónů dolarů odškodnění pro jeho firmu Group DF, investující v průmyslu chemickém a plynařském, v nemovitostech a v médiích.

Firtaš vyhrožuje, že si „ překonfiguroval „ mozek, a připravil se na úlohu osamělého bojovníka – na Krymu Rusové požadují, aby si své zdejší chemičky (titan) fiskálně přeregistroval do RF, jinak mu je znárodní, stejný osud hrozí jeho firmám na Ukrajině.

Stejně jako všichni ukrajinští oligarchové, i Firtaš chtěl být zadobře s budoucím prezidentem Ukrajiny ( Porošenkem), a proto souhlasil s „ mírovou „ dohodou.

Za účelem jejího podepsání do Vídně ještě před volbami dorazil Porošenko s Vitalijem Kličkem ze strany Udar ( jenž se vzdal kandidatury výměnou za funkci kyjevského starosty ), jak napsal list Ukrajinská pravda.

Firtaš o ukrajinské „ realitě „ Ukrajinské pravdě prohlásil : “ Vždy existovaly jen dva klany – doněcký ( proruská Strana regionů, ke které patřil i Firtaš, a ve které si platil 40 poslanců ) a dněpropetrovský ( strana/blok Tymošenkové ), oba vzešly ze sítí kriminální mafie, postupně si vylepšily image, a pronikly do obchodu a politiky – vždy jim záleželo jen na jediném, aby zničily druhý klan  - dnes již tento systém nefunguje, útěkem Janukovyče se přerozdaly karty, a mezi oligarchy začíná bujet politická pluralita „ ...

Kyjev s prázdnou státní pokladnou musel správu země svěřit oligarchům, kteří měli nejen peníze, ale i vlivné sítě ( nabídku Kyjeva účastnit se na správě země odmítli málokteří, mezi nimi Viktor Pinčuk ze Záporoží ) ...

Sergej Taruta byl jmenován guvernérem doněcké oblasti, ale skutečným pánem zde zůstal Rinat Achmetov, hlavní sponzor proruské Strany regionů, jenž Janukovyčovi umožnil vyhrát volby, avšak po jeho útěku hrál dvojí hru : vyjednával s ruskými „ separatisty “, ale trval na územní integritě Ukrajiny, až 20.5.014 poprvé veřejně vyslovil svoji podporu kyjevské vládě poté co v přístavu Mariupol, kde má Achmetov metalurgický kombinát, proběhly těžké boje s ruskými teroristy, kteří tuto továrnu málem obsadili ( milice na ochranu továrny Achmetov zřídil za pět minut dvanáct ) ...

Oligarchové tudíž pro své ekonomické zájmy vsadili na vlasteneckou kartu, ale v zákulisí staré boje probíhají nadále ( Firtaš se spojil s Porošenkem proti Tymošenkové, kterou těžce nenávidí : „ Vydělala peníze na Ukrajině, ale převedla je do off-shore bank, předstírá, že je chudá, že bydlí v domě, který si pronajala od své tety, podává fiktivní daňová přiznání “ , tvrdí Firtaš ) ...

„Tymošenková je agentem Kremlu, „ prohlašuje Firtaš, ale vypadá to, že agentem Kremlu je spíše on, kterého Kreml do vězení nevsadil, protože s ním počítá  – Firtaš prohlašuje :   “ S Putinem je nutno jednat, nestavět se proti němu „ …

Firtaš podporuje širokou feudální decentralizaci země,  „ aby  do místních rozpočtů šlo až 60% rozpočtových příjmů, ne pouze 15% jako dnes „ …

Pokud jde o geopolitiku, chce, aby Ukrajina zůstala „ neutrální“ , aby nevstoupila ani do EU, ani do Putinovy Celní unie.

Bulharské přístavy Varna a Burgas pod vedením svých oligarchů, kteří si národní majetek přisvojují ještě razantnějším způsobem než ostatní oligarchové (draci vzešlí z popela bolševické říše ve východní a střední Evropě ), se po pádu komunismu staly rezidenturami ruských tajných služeb, laboratořemi ex BG tajných služeb a BG bolševiků.

Ve Varně se 20.2.013 upálil Plamen Goranov, 36letý fotograf, přesto mafiánský starosta Varny, kterého platí společnost TIM (ruská mafie), a jenž prosazuje „ úzké vztahy “  s Putinovým Ruskem, neodstoupil.

Jeho odstoupení žádal i známý novinář Atanas Čobanov ( bivol. bg) , jemuž kritika korupce na nejvyšších místech  v roce 08 vynesla brutální útok, po kterém byl hospitalizován.

BG je na ruském plynu závislé z 95%, ještě více než Ukrajina, a třebaže BG vlády se hlásí o příspěvky z fondů EU, nedělají nic pro to, aby svoji závislost na ruském plynu snížily, právě naopak, rády by byly i členy Putinovy Celní unie  - BG je tak velmi nespolehlivým členem NATO, navíc má spory se Srbskem a Řeckem /GR o Makedonii ( ex YU Makedonie navíc vede spory se svoji albánskou menšinou ) , tohoto národnostního chaosu Putin brzy využije jako jednu z pomůcek k rozložení NATO.

Právě do Varny povede z ruského přístavu Novorossijsk plynovod SouthStream, který obchází Ukrajinu.

EU zatím k zahájení prací nedala souhlas, ale příslušné konsorcium v čele s Gazpromem má připravené všechny varianty, zatím se soustředˇuje na přesvědčení  místních obyvatel všelijakými propagačními akcemi Gazpromu, který na nich jménem konsorcia „ SouthStream“ rozdává dárky.

Nejkřiklavější a nejošklivější důkaz, jak ruské sítě BG ovládly, se skrývá 120 km jižně od Varny v okolí přístavu Burgas , které bulharská vláda v roce 99 postoupila ruské firmě Lukoil,  aby zde vybudovala přístavní terminál, který bude zásobovat jedinou bulharskou rafinérii – výsledkem je de facto ruská enkláva v EU, obestavěná železobetonovými zdmi s ostnatým drátem a s kamerami na každých 30 metrech s ruskou ostrahou …

Žádný Bulhar, nepatřící k ruské síti, se již za zedˇ, kde si Lukoil/ruská rozvědka dělá, co chce, nedostane ( Lukoil např. odmítl zavést na vstupech ropy do rafinérie počítadla ) …

Lukoil ( Vagit Alekperov) se tak usadil v samém srdci (hlubokého) Burgaského zálivu, ze kterého přehledně monitoruje pohyby NATO ze sousední základny, která není ani ze třetiny tak chráněna jako rezidentura ruské rozvědky na opevněné základně firmy Lukoil …

Poté, co v roce 011 vyšel článek o výzvědné činnosti firmy Lukoil ve francouzském čas. L´Express, firma Lukoil  „ zpřístupnila pro veřejnost „  malý „ rekreační “  přístav, který dlouho okupovala  …

Kromě tohoto „ proužku osvobozeného Bulharska“ ,  jak říkají cynici v Burgasu, však  v Bulharsku celé ekonomické sektory přecházejí do ruských rukou – ruské investice do pobřežních BG podniků  v rámci stínového obsazování Bulharska jsou tak masívní, že si již všichni šeptají, že ve skutečnosti jde o praní špinavých peněz, o čemž není nejmenších pochyb u investic do pobřežních nemovitostí, stavěných chaoticky nazdařbůh, které poté kupují další Rusové ( kolem Varny vlastní nemovitosti 75.000 Rusů, kolem Burgasu 60.000 ) – jsou daleko levnější než v RF.

V ČR Putin také získal další trumf – bývalé sídlo Investiční a Poštovní banky na Senovážném náměstí – ruští investoři nehodlají říci, ani za kolik jej koupili, ani kdo je majitelem ( koupila jej firma UralNefteGazStroj) , hlavně že ti, co nemovitost Putinovi prodali, si mnou ruce …

Předsedou správní rady Uralneftegazstroj je nenápadný Vladimir Karamanov, jenž podle listu Kommersant z 27.4.04  zasedal ve vedení opozičního Svazu pravicových sil/SPS, který vznikl 1999 sloučením malých pravicových stran.

Do roku 07 měla SPS parlamentní zastoupení ( předsedou byl Nikita Bělich ).

V roce 04 ve vedení SPS však působil i Nikolaj Travkin, rozporuplná postava, jenž v 5/90 založil Demokratickou stranu Ruska, která se stala po KS druhým mocenským centrem, avšak Travkin svým diktátorstvím od sebe odpudil další členy vedení -  Arkadije Muraševa , Garryho Kasparova, Stanislava Šatalina.

Po bolševickém  puči z 8/91 se Travkin viditelně posunul na pozice pučistů, a prosazoval udržení SU, třebaže  ironicky pod heslem bělogvardějců „ za jediné a nedílné Rusko „  ( rozdíl mezi Ruskem a RF je v tom, že Rusko je bývalým Sovětským svazem ) ...

Travkin se stal jedním z představitelů „ gosudarstveniků „ , kteří se označovali za „ vlastence/patrioty “ s protizápadní a protiliberální ideologií, kteří odmítli prozápadní kurz Gorbačova, a budovali Rusko jako nové vojenské impérium.

Pod „ patrioty“ patří i

1. neostalinisté /přesvědčení bolševici (Ligačev) – Všesvazová KS bolševiků /Rudá fronta – „ Lenin, Stalin, Che Guevarra „ ,

2.nacionální bolševici, kteří setrvávají na leninské ideologii jen pro svoje přesvědčení, že bez leninské ideologie si Rusko neudrží velmocenský status ( Petr Proskurin, Jurij Bondarev, Sergej Michalkov )

3. konzervativní nacionalisté  s nenávistí k bolševismu, propagující carismus a ortodoxní církev ( Solženicyn, Vasil Bělov, Valentin Rasputin, Michail Lobanov, Igor Šafarevič ).

Po ruské velikosti touží i Žirinovskij, mj. ohledně ruského etnika v pobaltských státech uvedl :

„ Nepřistěhovali se do Lotyšska , Estonska či Litvy, ale do SU „ , a pokračoval:   “ Malé národnosti musíme odstrašit, až se stanu prezidentem, posypu hranice pobaltských států radioaktivním odpadem „ …