ZPRÁVY

Hollande podporuje omezenou suverenitu pro postsovětské státy

Nový ukrajinský prezident a bývalý ministr zahraničí  Petro Porošenko*1965, zvolený již v 1. kole, je proevropský  a „ umírněný „ , holubice  ( na Majdanu však vystoupil s projevem proti Janukovyčovi ) proti jestřábu Putinovi, se kterým chce „ čokoládově “ jednat.  

Porošenko ve svých volebních slibech tvrdil, že parodii v podobě Doněcké lidové republiky do třech měsíců jednáním ukončí, zatím však Kyjev na východě nekontroluje nic, a dokonce i oligarcha Rinat Achmetov na východě kontroluje jen málo v důsledku chaotického propletence veřejného zájmu s obchodními zájmy Rinata Achmetova.

Porošenko je „ pragmatický „ , v zájmu svého byznysu zatím spolupracoval s každou vládou, takže ani vrácení Krymu či omluvu za agresi Porošenko v rámci západoevropské RealPolitik nebude požadovat.

Porošenko je zajímavý pouze v jednom aspektu - před volbami sliboval reorganizaci dezorganizovaných bezpečnostních složek (armáda, tajné služby,  jednotky ministerstva vnitra, policie).

Doposud si vedení bezpečnostních složek v každých volbách rozdělily politické strany či bloky dle kvót, což Porošenko rázně odmítá jako vlastizradu.

Z tohoto důvodu Porošenka podporoval Jurij Lucenko *1964, jenž byl ministrem vnitra ve vládě Tymošenkové, v 1/014 byl příslušníky Berkut brutálně zmlácen, ale přežil.

Lucenko byl Janukovyčem v 12/010 zatčen a obviněn mj. ze zpronevěry, v 8/012 byl mj. odsouzen na 2 roky vězení za to, že vyšetřoval útok proti Juščenkovi ( prezidentem 05-010, u kterého rakouští lékaři konstatovali otravu dioxinem ), který tvrdil, že byl otráven během večeře s vedením ukrajinské tajné služby SBU placeným Kremlem.

Žaloba, která zamýšlela zbavit Kreml nepříjemného svědka otravy Juščenka, mu kocourkovsky vytkla, že nechal neoprávněně sledovat a odposlouchávat řidiče zástupce šéfa SBU ( jenž soudu několikrát písemně sdělil, že „ necítí žádnou újmu „ ) …

Lucenko vedl skupinu, která chtěla, aby politická hnutí majdanu zastupoval jen jeden prezidentský kandidát, Tymošenková odmítla z voleb odstoupit, Vitalij Kličko odstoupil výměnou za funkci starosty Kyjeva.

Porošenko slíbil vybudovat silnou kvalitně vyzbrojenou armádu, s výcvikem prý pomůžou US.

Během předvolebního setkání  Porošenko zamýšlel jistou ukrajinskou jednotku vybavit spacími pytli, ta si však řekla o brýle pro noční vidění, kterými jsou vybaveni ruští teroristé na východní Ukrajině.

Porošenko slíbil vojákům vysoké životní pojistky + vysoké platy -1.800 eur měsíčně - dnes ukrajinský voják vydělává 600 hřiven /37.5 eur měsíčně  ( místní úřady v Luhansku slíbily místním „separatistům“ - kriminální živly + zrádci z řad místních  bezpečnostních složek v žoldu ruských důstojníků,  50.000 dolarů za každé uvolněné poschodí v budově SBU) …

V širším měřítku však Porošenko nutné drastické ekonomické reformy, ke kterým se prozatímní vláda zavázala mezinárodním úvěrovým institucím, vůbec nezmiňoval – předstíral, že lze stát spravovat jako čokoládovny Rošen, a zvednout platy na celé Ukrajině na úroveň platů v jeho podniku – 7.000 hřiven/436 euro.

„ Pokud to mohu udělat já pro mých 45.000 zaměstnanců, lze to udělat i pro 45 miliónů Ukrajinců „ , prohlásil.

V souvislosti s ukrajinskou krizí nabyla na důležitosti OBSE se sídlem ve VIE, do které ve prospěch vyřešení ukrajinské krize vložila své naděje EU, s čímž nesouhlasil ani Kreml ani Bílý dům, které ji oba obvinily ze „ zaujatosti vůči sobě “ , třebaže jí letos předsedá CH ministr zahraničí Didier Burkhalter, jenž stojí i v čele Federální rady v Bernu, takže mohl být jako rovný s rovným přijat Putinem.

RF chce OBSE (stejně jako chce rozložit OSN ) zničit mj. nepřijetím rozpočtu, jak to Kreml od 90.let v OBSE předvádí.

Putina OBSE přivádí k zuřivosti rétorikou o ochraně lidských práv, jejichž monitorování si nárokuje, taktéž monitorování voleb či zavádění opatření k nastolení důvěry v ekonomických a ve vojenských otázkách, čímž zase irituje CAN, která z OBSE nevystoupila jen pod tlakem US.

Koncem 4/014 když byli ruskými teroristy uneseni vojenští inspektoři OBSE  v civilu, kteří sem dorazili v rámci interního postupu OBSE „ ověření situace v terénu „ , Kreml na OBSE ukazoval prstem, že celému světu dokázala svoji zaujatost …

Přidal se i Washington útoky na CH diplomata Tima Guldimanna, osobního emisara Burkhaltera na Ukrajině – úvodník listu The Wall Street Journal z poloviny 5/014 mu vytkl, že „ jeho slabostí je, že věří argumentům Moskvy“, a připomněl jeho kontroverzní zprostředkovací služby mezi Washingtonem a Teheránem po 9/11 …

Podle US Švýcaři intenzívněji vyjednávali s Rusy než s Ukrajinci, takže Kyjev začal na plán OBSE pohlížet s nedůvěrou.

Na zasedání velvyslanců Rady OBSE ve VIE 15.5.014 se do sebe pustili zástupce US Daniel Baer a zástupce RF Andrej Kelin, jenž mával fotografiemi, které dle názoru Kremlu dokazují přítomnost US žoldáků na východní Ukrajině, na což Baer odpověděl, že jsou zfalšované, že jde o snímky nafocené v New Orleans, na nichž byl vymazán nadpis „ Fast Food “ , načež byly vypuštěny na internet webovými stránkami sponzorovanými Kremlem …

Baer dále prohlásil, že jeho ruský kolega plní „ mission impossible“ , „ když se snaží svět přesvědčit, že „ neospravedlnitelné je ospravedlnitelné ( zábor Krymu), zločinecké je legální,  a falešné je pravé „ …

25.5.014 se pozorovatelé OBSE rozmístili po celé Ukrajině, i na východě, a monitorovali průběh prezidentských voleb.

EU a její pohořelá strategie Východního partnerství

Bilance Catherine Ashton, labouristky v roce 99 povýšené na baronku, evropské komisařky pro zahraniční politiku : podařilo se jí uzavřít dohodu mezi Teheránem na jedné straně, a pěti jadernými mocnostmi a Německem na straně druhé .

Poté však byla převálcována smrští arabských „ revolucí“, a nejednotou arabského světa v kauze Sýrie.

Poslední ránu ji zasadila Putinova okupace Krymu, a rozvracení jihovýchodní Ukrajiny ruskými teroristy, kde se pro změnu projevila tradiční nejednota členských států EU v otázce, jak postupovat vůči agresívnímu Kremlu, který EU znemožnil realizovat její strategii Východního partnerství, přijatou v 7/08, která de facto představovala jen  „cenu útěchy „ pro Ukrajinu a Gruzii bez výhledu na členství v EU, zemím, kterým byl navíc v 12/08 z důvodu zastrašení Putinem válkou proti Gruzii uzavřen přístup do NATO, což byla historická chyba, za kterou  Západ, vedle ztráty Sevastopolu, ještě draze zaplatí …

Východní partnerství mělo bizarně nedefinovanými prostředky zabránit tomu, aby se Ukrajina, Bělorusko, Arménie, Gruzie, Moldavsko a Ázerbájdžán staly šedou zónou, kterou by MOW kontrolovala, třebaže ta tyto země již  nejen energeticky ovládala, a autoritářské režimy Běloruska a Ázerbájdžánu žádné přiblížení se normám EU neměly v úmyslu řešit …

Gruzie, Ukrajina a Moldavsko počítaly, že do EU vstoupí jako plnoprávní členové, v čemž je podporovaly PL + skandinávské země, zatímco PAR byla tvrdě  proti jejich plnoprávnému členství ...

Kreml využil nejednoty EU a přikročil k protiofenzívě - nejprve napadl Gruzii (8/08), a v 9/013 vydíráním přiměl od podpisu asociační dohody odstoupit Arménii, která je na RF  100% závislá energeticky a vojensky, protože je již 25 let technicky ve válce s Ázerbájdžánem, které má za sebou TR.

Jerevan pod Putinovým kladivem oznámil, že vstoupí do Celní unie s RF ( po nuceném stažení ruských jednotek z Gruzie se ruské jednotky přestěhovaly do Arménie).

Poté v 11/013 podepsání dohody s EU odřekl Janukovyč, načež propukly celostátní demonstrace.

Podepsat asociační dohodu jsou stále připraveny  Gruzie a Moldavsko, které  by ji měly podepsat spolu s Ukrajinou 26.6.014, pokud to Kreml ještě nezařídí jinak …

Brusel se chce napříště podřídit Putinově instrukci, že stále platí Brežněvova doktrína o omezené suverenitě států pod taktovkou bývalého SU, což potvrdil Hollande 13.5.014 v Jerevanu, kde prohlásil, že  „ se EU vynasnaží přijít na možnost, jak Jerevan se souhlasem Kremlu plně politicky připojit k Bruselu ( aniž by musel vystoupit z Putinovy Celní unie ) " ...