Přihlášení
Spřátelené weby
ZPRÁVY
Chalífáty, vraždy, burky a separatismus
Když se zamyslíme nad přáním islamistů, není to zase taková legrace. Únos a vražda v Izraeli. Zákaz zahalování obličejů je v pořádku. Kurdské přání po samostatnosti je pochopitelné, ale nešťastné.
Nedávno jsem si dělal legraci s chalífátu, který vyhlásila ISIL. Pak sem viděl mapu, jak si ten chalífát představují a humor mě trochu přešel. Představují si, že se vrátí do Španělska a dokonce do Vídně. Vlastně muslimové Vídeň nikdy nedobyli a islamisty to evidentně štve. Takže začínají v Iráku, ale skončit chtějí ve Vídni.
Jasně, že taková představa je směšná v tom, jak moc se liší od reality, ale to, že islamisté jsou pro ni ochotni bojovat, i za cenu vlastního života, tak s toho jde mráz po zádech. Následovat musí logická úvaha. To, co se teď děje v Iráku je to, že irácký stát bojuje za nás. Bez ohledu na to, kdo to zavinil, nebo kdo za to může, kdo je jaký v téhle hře, je jasné, že když islamisté dosáhnou svého chalífátů v Iráku, tak budou pokračovat. Včera to přece jasně deklarovali černé na bílém. I mapu zveřejnili.
A my necháme Iráčany, ať to řeší za nás. Jako by se nás to netýkalo, ale týká se nás to. To je prostě neoddiskutovatelný fakt. A nechceme jim nijak výrazně pomoct, protože jsme jim už údajně pomáhali víc, než je zdrávo a už jsme s toho unaveni. Takže teď jsme v podstatě vsadili na Irák. I když se třeba Iráku smějeme a kritizujeme ho, tak vítězství Iráku je v našem životním zájmu. V opačném případě se chalífát zase o něco přiblíží Vídni. Taková je prostě realita.
Prostě jen hřešíme na to, že to tak daleko nedojde, protože vyhlášení chalífátu neberou vážně ani Iráčané, ani muslimové, dokonce ani jiní islamisté typu Al Kajdy.
Asi si to Obama začíná pomalu uvědomovat, protože počet amerických vojáků v zemi zvýšil na 800. Říká, že to nejsou bojové jednotky, ale ty nejsou bojové jen proto, že nebyly dosud napadeny. Jestli budou napadeny, tak bojové budou.
Možná by mohl Zaorálek taky odjet do Mosulu a ubezpečit tamní "představitele", že se nehodláme vměšovat do jejich vnitřních záležítostí a že máme zájem na hluboké hospodářské spolupráci, jak má Česko ve zvyku.
Aby toho průšvihu s Irákem nebylo málo, tak se to zase zamotává v Izraeli. Je jasné, že sprostou vraždu nesmí Izrael nechat být a bude následovat odveta, protože nechat tento čin bez odvety si Izrael nemůže dovolit. Jestli to roztočí další spirálu násilí, se uvidí. Ale jestli ano, pak zbývá jediné. Držet palce Izraeli.
Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že zakázat muslimkám, aby si v Evropě zahalovali tvář, je v pořádku. O zákonu proti burkám toho mnoho napsali jeho zastánci i odpůrci a představili mnoho morálních a logických argumentů pro i proti. Nehodlám složitě polemizovat. Prostě říkám, že bychom měli respektovat výsledek soudního rozhodnutí. A muslimové taky. Tady není o čem debatovat.
Vraťme se však do Iráku. Kurdové chtějí uspořádat referendum o samostatnosti. A přiznávají, že to je jejich cílem. Jejich přání je pochopitelné. A spravedlivé. Kurdský národ v severním Iráku v podmínkách faktické samostatnosti dokázal, že je schopný a státotvorný. Ta faktická samostatnost trvá už 23 let. Kurdové nikdy samostatní nebyli a je pochopitelné, že po samostatnosti touží. Není to otázka současné situace v Iráku. Ani situace posledních deseti nebo dvaceti let. Je to otázka desítek až stovek let kurdských snah. A teď, když má irácký stát problémy a Kurdistán je oázou stability, mají opravdu nejlepší podmínky pro vyhlášení samostatnosti. A nelze jim to mít za zlé, že to chtějí.
A navíc je jasné, že Kurdistán by byl spojencem Západu.
Přesto je však třeba doufat, že to, jak Kurdové nyní vyhrožují, je jen nátlak na bagdádskou vládu, aby se vzpamatovala. Přestože z kurdského pohledu je jejich samostatnost pochopitelná a správná, z pohledu Iráku je to krok zpátky. Nikdy není dobré dělit země. A kurdská rozvaha a stabilita bude Iráku hodně chybět.
Ale pokud dojde k oddělení Kurdistánu, v tomto případě to nemusí být katastrofa a může to připomínat rozdělení Československa. Jak víme, došlo k rozdělení a nic zlého se nestalo.
Doufejme tedy, že k oddělení Kurdistánu nedojde a pokud ano, tak to bude bez problémů. Dělení Iráku na šíitský a sunnitský, to by bylo mnohem mnohem horší. Jak už jsem několikrát napsal. Nepředstavitelné.
Vyhledávání
Dnešní den v historii
4.prosince 1942 potopily v Neapoli americké bombardéry B-24 italský lehký křížník Muzio Attendolo.
4.prosince 1268 – Uzavření Poděbradské smlouvy mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a Oldřichem Korutanským. Oldřich Korutanský, který neměl dědice, se zavazoval, že po jeho smrti připadne korutanské vévodství českému králi. Byli však pominuti Oldřichovi sourozenci, kteří se se ztrátou území nechtěli nechat smířit. Po porážce Přemysla Otakara římským králem Rudolfem Habsburským byly Přemyslu Otakaru Korutany zase odebrány.