ZPRÁVY

Nepadli zbytečně

Naši vojáci nezahynuli v Afghánistánu zbytečně. Jsem na ně hrdý a jsem hrdý i na Českou republiku a její armádu.

Jakmile jsem se dozvěděl, že lidé nosí kytice a svíčky před generální štáb v Dejvicích, koupil jsem kytičku chryzantém a odvezl jsem ji tam. Cestou zpět jsem přemýšlel, jestli napsat jen pár obecných a vzletných slov nebo napsat politický blog jako každý den.

Pak jsem si vzpomněl, že náš premiér prohlásil, že naše armáda v Afghánistánu zůstává a že naše armáda vyšle do země náhradníky a celá jednotka bude pokračovat v plnění svých úkolů. A tak by to mělo být. Proto ani já nebudu pietně mlčet. S pocity po tom, co jsem se dozvěděl tuto špatnou zprávu, jsem se vypořádal soukromě a nehodlám je exhibovat.

Vypadalo to, že vrchol nasazení v Afghánistánu má armáda za sebou, a úkol v Bagrámu je jen taková nudná rutinní mise. Omyl. Je to pěkně nebezpečná bojová mise, jako byly všechny před tím. Mohli jsme se to dozvědět i z dřívějších zpráv o tom, jak se naše strážní rota často dostává do přestřelek s Talibánci. A dnešek to definitivně potvrdil.

A Bagrám je jedno z posledních míst v Afghánistánu, kde se mohou vojáci, kteří nepatří ke speciálním jednotkám setkat s nepřítelem. Válka v Afghánistánu pro NATO skutečně končí a 99% všech bojových operací vedou afghánské ozbrojené síly. Talibánci mají jen už  málo příležitostí se s vojáky NATO setkat, ale stále dobře vědí, že jejich zabíjením si získávají pozornost světových médií. Dobře vědí, že zabíjení afghánských vojáků a policistů, stejně jako civilistů, není z propagandistického hlediska tak zajímavé, jako zabití vojáka NATO. Proto je Bagrám pro Talibánce to, co pro včely hromádka cukru. Slézají se kolem a snaží se zabít vojáka NATO. A to bez ohledu na to, že v Bagrámu jsou desítky tisíc vojáků. Jejich úkolem však není bojovat v okolí základny, jedná se o jednotky týlového zabezpečení, případně o vojáky v tranzitu, o letectvo, o speciální komanda určená k výsadku po celé zemi a taky o spojení a velení.

A tyto desítky tisíc spojenců chrání americký 1. prapor 320. dělostřelecké pluku v roli pěchoty, který je součásti slavné 101. výsadkové divize. Tento prapor má k dispozici podřízené spojenecké jednotky včetně české strážní roty. Pokud to tedy vezmeme z hlediska rozdělení jednotek, naši vojáci tvoří třetinu ostrahy této nejdůležitější spojenecké základny v Afghánistánu. Tak důležitá je jejich mise. A díky tomu, že je Bagrám jedním z posledních míst, kde mohou Talibánci zabíjet vojáky NATO jsou Češi nikoliv poprvé v centru válečného dění v zemi, stejně jako tomu bylo před dvěma léty v provincích Lógar a Wardak.

Náš malý kontingent naši malé armády naši malé země bojuje v důležitých místech jedné z nejpodstatnějších válek dneška a plní své úkoly skvěle. To, že Talibánci zabili naše vojáky, nesvědčí nic o situaci v Afghánistánu, svědčí to o tom, že Talibánci chtějí zabíjet vojáky NATO.

Uvědomme si, jak máme skvělé vojáky, jak sou vycvičeni a jak skvěle spojili desítky let západních bojových zkušeností s typicky českým přemýšlivým přístupem a stali se jedněmi z nejlepších. Bohužel taková je tahle válka. Jejich nepřítelem jsou zákeřní zbabělci, kteří ke svým útokům využívají rádi chvíle, kdy jsou vojáci obklopeni civilisty. Naši vojáci Talibánce nepodceňují a dobře znají jejich kvality. To však není důvod, abychom si neřekli, že žádný ubohý Talibánec na skvělé české profesionály nemá a v normálním boji naše armáda talibánské teroristy porazila, poráží a bude porážet.

Ovšem sebevražedný útok v davu civilistů je něco, s čím nic neudělá ani superman. Je ta jako, když v dobách první světové války vojáci čekali, jestli přiletí granát do jejich zákopu nebo ne, nebo vojáci v napoleonských válkách čekali, zda se voják stojící v řadě naproti trefí nebo ne. Je to ruská ruleta. To, že vojáci dobrovolně do této ruské rulety jdou, si vyžaduje opravdovou odvahu. Ruku na srdce. Kolik znáte lidí, kteří jsou toho schopni? Je to elita národa.

A nutno podotknout, že tu ruskou ruletu naši vojáci hrají dobře. Ale bohužel se ta hra nedá hrát donekonečna vítězně. Dnes byl náboj v komoře. To, ale nic nesvědčí o tom, jak dobří naši vojáci jsou a proč bychom na ně měli být hrdi.

Nic to nesvědčí o tom, čeho se jim podařilo v Afghánistánu společně s našimi spojenci dosáhnout. Jejich oběť nebyla marná.

Je to dobrá chvíle si připomenout proč. V Afghánistánu panoval před jejich příjezdem brutální islamistický režim, který nejenže týral vlastní lid, ale hostil teroristy s celého světa, kteří se zde cvičili, plánovali zde a vyráželi odtud k útokům proti nám. Proti Západu. Jediným možným způsobem, jak jim v tom zabránit je z této země vykořenit a místním ukázat, že mohou žít jinak. Dát jim šanci.

Oni nevnucují lidem svobodu, kteří o ni nestojí. Afghánci o svobodu stojí. Ale to není to nejdůležitější. Pokud náš systém v Afghánistánu nezvítězí, ovládnou jej opět islamisté. Tak jak to můžeme vidět v Sýrii a v Iráku. Zveřejní své mapy zemí, které by chtěli dobýt a opět začnou cvičit a plánovat útoky na nás a naše zabíjení.

Jenže díky obětem, jako byla ta poslední, je docela slušná šance, že v Afghánistánu se jim to nepovede. Je to tvrdá bitva, protože nepřítel je tvrdý, ale pokud jej chceme porazit, musíme být tvrdší než on. A to jsme.

Přestože jsem se zapřísahal, že již se nebudu našeho prezidenta zastávat, přesto jsem použil jeho slova jako název svého článku. Kašlu na politické a osobností názory. Je to zatracená pravda. Momentálně kašlu na politickou a morální kritiku našeho premiéra. Oznámil, že naše armáda v Afghánistánu zůstane a jsem na něj za to hrdý.

A opět to musím zopakovat. Naše armáda pošle do země náhradníky a bude pokračovat v plnění svých úkolů. Pokud se dá dnešní útok Talibánců chápat jako bitva, tak ji Talibán prohrál.

Naši vojáci nezemřeli zbytečně. Položili své životy za nás, za Afghánce, za dobro lidstva. Neumím v tuto chvíli říct nic více utěšujícího.

Děkuji jim