ZPRÁVY

Válka všude, kam se podíváš

Ukrajina, Gaza, Sýrie, Irák… bojuje se na stále více místech. Jakoby se světem šířil válečný chaos.

Tak se nám ten rok 2014 vyvíjí docela šíleným způsobem, co říkáte? Všude se válčí a blíží se to k nám.

Když končila Bushova éra a začínala éra Obamova, všichni mluvili o míru. A podívejte se, kam jsme to dopracovali. Nejmocnější prezident světa má doma Nobelovu cenu za mír, ale čím déle je u moci, tím méně toho míru máme. Mírová politika k míru rozhodně nevede. Ale to je jen tak na okraj. Nechci momentálně psát o Obamovi.

Jak píše Martin Weiss v echo24.cz, rok 2014 je bodem dějinného zvratu. Rusko, ať už si o kořenech a vinách dnešního konfliktu myslí kdo chce, co chce, se rozhodně neubírá cestou, ve kterou mnozí na Západě doufali, a naopak se zhmotňuje ta jeho podoba, kvůli které jsme chtěli být v NATO. V každém případě už je jasné, že letošek bude považován za dějinný zvrat přesahující východní Evropu – koncepce rozšiřování Evropské unie, globalizace, demokratizace a různých dalších trendů byly s předpokladem „normalizace“ Ruska příliš svázané.

Weiss však upozorňuje na to, že pro značnou část Západu, jeho médií a sociálních sítí ukrajinská krize nic neznamená. Zejména když se posunete mezi mladší lidi, mezi intelektuály a směrem doleva, uvidíte, že pro ně je momentální mezinárodní událostí číslo jedna Gaza, Gaza a nic než Gaza. Pro většinu z nich je věc jasná: Izrael je největším nebezpečím pro mír, nejhorším porušovatelem dohod a mezinárodních standardů na světě. Jednoznačné soudy a silná slova včetně přirovnání k nacistům jsou samozřejmostí, frekvence fotografií zraněných či zabitých dětí násobně vyšší oproti zpravodajství z Ukrajiny, říká Weiss a pokračuje: "Východní Evropa je pro Západoevropany mentálně dál než arabský svět. A tak zatímco se londýnští bankéři a art dealeři a němečtí průmyslníci ošívají při zmínce o sankcích proti Rusku, politici a veřejní činitelé, byť zatím ne ti nejvyšší úrovně, vyzývají k bojkotu izraelského zboží. A konají se ne protiizraelské, ale přímo protižidovské demonstrace."

A dodává: " A přitom zároveň probíhá ještě jedna válka, mnohem krvavější než obě dvě zmíněné dohromady. Intelektuálové a aktivisté o ní téměř nemluví a teenageři netweetují. 170 000 obětí za tři roky syrské občanské války nebudí zdaleka takové vášně. To zoufalé pokrytectví či, eufemisticky řečeno, kognitivní disonance v přístupu ke konfliktům podle toho, zda se ho účastní Židé, by mělo bít do očí. Ale nebije. Občas vyplave na povrch, jako třeba když vyjde najevo, že fotografie mrtvého dítěte vydávaného za izraelskou oběť pochází ve skutečnosti ze Sýrie. Ale takové případy jsou rychle zapomenuty. A přitom tato válka evidentně jistou část evropské populace velmi zajímá – do syrské občanské války se zapojilo nejméně 1200 evropských občanů. Tahle romance ovšem do médií a galerií ještě nepronikla. Jestliže antisemitismus je vlastně sociálně inkluzivní, umožňuje i marginalizované populaci stát se součástí mainstreamu, zájem o nastolení kalifátu je opravdu hardcore, pro lidi těžce odtržené od života svých hostitelských společností. Ale není jich málo a jsou nebezpeční, po návratu do Evropy už se podíleli na několika teroristických útocích.

Evropa tedy je, co se týče kulturních sympatií či pocitu pout k jiným národům, evidentně rozdělena a budou-li současné demografické trendy pokračovat, bude čím dál tím víc."

K takovému depresivnímu pohledu by se tedy slušelo dodat aspoň jednu mírně optimistickou zprávu. Je z dalšího místa, o kterém už ani pan Weiss nepíše. Z Iráku. V Mosulu začala vznikat partyzánská jednotka, která bojuje proti hrůzovládě ISIL. To je taková jiskřička naděje v té současné bídě. Nemyslím si, že by tato jednotka ISIL porazila, ale ukazuje to, že v Iráku je stále hodně lidí, kteří se odmítají smířit s nadvládou islamistů a jsou ochotni proti nim bojovat. A to je dobře.