ZPRÁVY

Čí je to vina? (raketové útoky na Izrael)

• I na internetu platí – musíme si pomáhat. Jeden nemůže vědět všechno, proto jsem vděčný za každý užitečný odkaz.

Jeden takový mi poslal v sobotu večer (26/7) redaktor Neviditelného psa Jiří Wagner. Zobrazen vypadá vcelku jednoduše – viz obr.

Odpočítává, jak dlouho je Izrael bez raketové palby teroristů operujících v Pásmu Gazy. Anebo jinak, jak dlouhá doba uplyne od jednoho raketového útoku k dalšímu. Pozoruhodný je červený údaj uvedený malým písmem pod čísly.

Od roku 2001 bylo na Izrael vypáleno tolik a tolik raket. Včera večer ve 23:00 SELČ ukazovala webová aplikace číslo 6371. Dnes v 09:15 SELČ 6383. Je to hodně? Málo? Odpověď nechám na čtenářích.

Média nás masírují počtem zabitých v Pásmu. Bylo překonáno „magické“ číslo 1000. Bez toho, že bych se zmýlil dodám: Bude jich ještě víc. Možná mnohem víc.

Ne, nejsem cynik. Jen realista. Věc má totiž i druhou, lepší stranu mince. Na straně gazských (gazanských, chcete-li) Arabů by nemusela být už žádná další oběť. Dokonce nemuselo být ani těch tisíc mrtvých. Stačilo tak málo. Aby Pásmo Gazy a jeho politické vedení skončilo s terorismem, přestalo útočit na Izrael ze vzduchu (raketami, minometnými střelami) a prostřednictvím podzemních tunelů a věnovalo se mírovému rozvoji své enklávy. Kdyby její představitelé garantovali Izraeli když ne mírové narovnání, tak trvalé příměří, jistě by došlo i na ukončení blokády a k rozvoji ekonomické spolupráce.

Zkrátka a dobře, stačilo by přistoupit na mír s Izraelem – a vize, že by se na gazských plážích, stejně jako na izraelských plážích v Ašdodu či Aškelonu, mohli slunit turisté z České republiky by nepůsobila tak, jako že se autor těchto řádků dočista pomátl.

Vraťme se ale do reality. Aby to všechno, co jsem si vysnil ob odstavec výše mohlo fungovat, muselo by se stát něco, co můžeme nazvat „sadatovským zázrakem“. Reprezentace palestinských Arabů v Pásmu by musela překročit vlastní stín. A to je zhola nemožné. Mohu-li použít část jednoho biblického podobenství – to snáze projde velbloud uchem jehly.

V noci ze soboty na neděli (26-27/7) jsme nečekali na velký, „sadatovský“ zázrak, ale na docela malý. Měl mít podobu prodloužení předchozího stávajícho 12hodinového příměří. Trvat mělo do nedělní půlnoci.

Položme si praktickou otázku: kdo příměří víc potřebuje? Izrael, nebo druhá strana, která hlasitě lká nad počtem zabitých? Kdybychom byli nezúčastněnými Marťany, museli bychom dojít k závěru, že po prodloužení přestávky v této válce s terorismem sáhne všemi deseti Hamas. Jak se věci mají ve skutečnosti už víme.

Hamas všechna dosavadní příměří vždy porušil. Tak nějak jsme si na to zvykli, stejně jako na ten neskutečný počet raket, který v minulých dvou týdnech pršel na izraelské území. (Skutečnost, že nejsou tak účinné, jak by si agresoři přáli, nemůže a nesmí být důvodem pro to, aby byla jejich teroristická agrese jakkoli bagatelizována.) Zákeřné chování Hamasu je také důvodem, proč ani izraelský bezpečnostní kabinet (8 členů) nebyl v sobotu večer při jednání o prodloužení příměří jednotný.

Proti byli ministr zahraniční Lieberman, ministr obrany domácí fronty Erdan a ministr hospodářství Bennett.

Více důbré vůle a ochoty ke kompromisu, což se nakonec ukázalo (jako už tolikrát předtím) být naprostou marností, projevil premiér Netanjahu a s ním ministr obrany Jaalon, ministr financí Lapid, ministr vnitřní bezpečnosti Aharonovič a ministryně spravedlnosti Livniová.

Je příznačné, že pravdu opět měli tři „jestřábi“ v bezpečnostní kabinetu, neboť Hamas nejenže o prodloužení příměří nestál, ale porušoval i to stávající.

Mám na svém účtu na Twitteru staženou aplikaci Alarm darom, která zobrazuje čas a místo každého poplachu (tzv. Red Code) vyhlášeného při akutní raketové hrozbě.

Zde je výpis těchto alarmů v čase od sobotní noci (23:04 izraelského LČ) do dnešního rána (08:25 ILČ):

    čas … město, oblast, obec

    23:04 … Havat Izram Kfar Maimon, Kfar aza

    23:14 … Zikim, Karmia

    23:40 … Nahal Oz

    23:49 … Ofakim, Maaslul, Merhavim

    Pak byl až do časného rána jakýsi klid před bouří; teroristé ovšem dlouho nespí.

    05:04 … rozezněly se sirény Red Code v Jadu Mordechai, Netiv Haasaře a Or Haneru

    08:09 – 08:0 … Aškelon, Beer Ganim, Berechi, Hodaja Kfar Silver … Aškelon a řada dalších

    08:25 … Givat Hašloša, Gat Rimon, Kfar Sirkin, Petach Tikva, Oranit, Elišema, Hod hašaron, Hagon, Kafr bara, Kfar Kassem, Nirit …

Takto bychom mohli pokračovat hodinu, dvě, celý odpoledne, celou neděli, celý příští týden. Zatím nemá smysl se ptát, kdy to skončí, jako nemělo smysl ptát se na konci jednačtyřicátého roku, kdy skončí druhá světová válka.

Zkusme ale něco jiného. Místo vesměs neznámých izraelských obcí dosadit do výše uvedeného přehledu města o obce třeba z jihu Moravy. Namátkou Hevlín, Dyjákovice, Jaroslavice, Hrušovany n/J, Znojmo, Mikulov, Pohořelice, Rajhrad, Ivančice, Brno …

A co na Blízkém východě? Izrael prodloužené příměří odsouhlasil, Hamas odmítl – a zahájil palbu. Operace Protective Edge proto pokračuje.

Čí vinou?

Převzato se svolením autora z jeho blogu lubomirstejskal.blog.iDNES.cz