ZPRÁVY

Známá i skrytá hrozba: Irák, Sýrie, Mali a Kamerun

Nový irácký de facto premiér Abádí má podporu USA a Íránu. Britové posílají Tornáda. Clintonová si myslí, to co já. Nezapomeňme na Mali. Islamisté hrozí i jinde.

Nový irácký premiér Abádí obdržel podporu od USA. A taky obdržel podporu Íránu. To, že Írán podpořil Abádího, je první správný politický krok Íránu, který jsem zaznamenal vůbec. Tohle už musí vzít Malíkímu vítr z plachet. Doufám, že bude ještě pár dnů brblat a pak konečně pochopí, že jeho čas skončil. To, že vyzval armádu, která je považována za JEHO mocenský nástroj, aby se do politiky nemíchal je nadějné a snad to je potvrzením jeho konce. Irák se musí soustředit na boj s ISIL.

S tím mají pomoct i britské letouny Tornado, které mají doprovázet dopravní letouny shazující humanitární pomoc. Britové však nevylučují, že se nakonec zapojí do náletů. Že by se řece jen pomalu vrátily staré časy americko-britské válečné spolupráce?

Domnívám se, že řešit, kdo situaci v Iráku způsobil, můžeme donekonečna po příštích dalších 100 let a důležitější je řešit, jak to vyřešit. Pokud však trvá někdo na tom, že chce vést tuto debatu, mám tady dalšího spojence pro můj názor, že to byl Obama. Neříká to ani Dick Cheney, ani Mitt Romney ani jiný "prašivý republikán", ale kovaná demokratka Hillary Clinton.

I Clintonová si jako já myslí, že za situaci v Iráku může Obamovo rozhodnutí nevměšovat se do situace v Sýrii. Kritizovala jeho rozhodnutí nebombardovat Asada, po té, co překročil "červenou linii" chemickým útokem v Damašku. Je přesvědčená, že ISIL využilo vakuum, které vzniklo potom, co Obama odmítl masivně podpořit syrskou opozici. Podle ní se Obama snažil říct Američanům, že neudělá nikdy "nic bláznivého", což ale nemůže být základní kámen zahraniční politiky. Clintonova rovněž podpořila Netanjahua a potvrdila, že Izrael má právo se bránit.

Váženi čtenáři, je to pro mě velké zadostiučinění a to ze tří důvodů.

1. To, že Obamova politika neintervence v Sýrii je katastrofální musí vědět každý, kdo se aspoň trochu zajímá o mezinárodní politiku.  Myšlenka intervence v Sýrii je krajně nepopulární, ale je naprosto správná. Dějiny opět nechávají vyvstat na povrch to, co je správné na rozdíl od toho, co je líbivé. Pravda si vždycky najde cestu.

2. Jako dlouhodobý zastánce intervence v Sýrii jsem byl ostrakizován. Na své myšlence jsem trval, i navzdory její hluboké nepopularitě, protože jsem o ní přesvědčen. A teď se ukazuje, že je to názor, který má stále více stoupenců a to i u mocných lidí. Jako postačující odměna za mé pevné a neochvějné přesvědčení mi stačí možnost říct: „Já vám to říkal.“

3. Důvod nejdůležitější. Svět je v podstatě zachráněn. Pokud bude za demokraty nominovaná Clintonová, což je velmi pravděpodobné, je už jedno, jestli bude příští prezident Republikán nebo Demokrat. Republikán bude ještě radikálnější než Clintonová. Je jasné, že takový politik, jako byl "jako pubertální miss si přeju světový mír" Obama už v čele USA stát v příštím období nebude. Jestli to svět vydrží do roku 2017, bude zachráněn.

Irák však není zdaleka jediným místem, kde se bojuje s islamisty. Nesmíme zapomínat na Mali, které je na tom díky rozhodnému zásahu Francie mnohem lépe než Irák, ale jak ukázal poslední francouzský nálet, pořád tam teroristi jsou, když francouzská letadla mají co bombardovat.

Jistě jste si v titulku všimli názvu státu Kamerun, který zrovna není moc často ve světových zprávách. Je to typická středoafrická země. Ale i tam už islámisté z Boko Haram pronikli, útočili a vraždili. Šíří se jak ta ebola. Postupují nejen na Blízkém východě na sever do Evropy, ale i na jih do nitra černé Afriky. Je to prostě světová hrozba.