ZPRÁVY

Mýlíte se, doktore

• Webový portál Českého rozhlasu informoval v úterý 2/9 o trablech dermatologa dr. Chamíse Isího, který se chystal na odbornou konferenci do Malajsie.

Jeho minipříběh popisuje zpravodaj ČRo na Blízkém východě Štěpán Macháček v článku „Týden po skončení bojů Palestinci v Gaze uvolnění blokády nepociťují, ani mu moc nevěří“.

Ano, jde o obrázek života všedního dne v Pásmu Gazy. Doktor Isí získal povolení jet do Egypta na káhirské letiště. Na hraničním přechodu Rafah, který vede z Pásma nikoli do Izraele, ale do Egypta, přesto narazil. Policisté Hamasu ho na druhou stranu nepustili, neboť „se to bude muset domluvit s Egypťany“. Vrátil se tedy autem domů, poslal fax a za sto dolarů let přebukoval na příští den, kdy se opět vypravil na přechod Rafah. Tam po pěti hodinách čekání slyšel: „Je nám líto, přijďte zítra.“

Zklamaný se tedy vrátil a nechal se slyšet: „Tímto postupem tady úřady vytvářejí extremizmus a dělají z lidí agresivní bytosti. I z umírněných lidí se tak stávají radikálové.“ Jeho rozhořčení se dá lidsky pochopit. Musíme se ale ptát. Co má s jeho problémem společného Izrael? Přechod Rafah je záležitost gazsko-egyptská, komplikace mu nezpůsobila izraelské pohraniční policie, ale policie vládnoucího Hamasu. Nevíme přesně, proč nebyl přes hranici puštěn, když měl povolení k cestě do Káhiry. Můžeme se jen domnívat, co je možným důvodem. Egyptská strana, která se na své straně hranice potýká s islamistickým povstáním a teroristickými aktivitami, jejichž kořeny sahají až do Pásma, otevírá přechod Rafah pouze sporadicky – rozhodně nefunguje non stop, jakkoli by si to Hamas přál.

Rozzlobený doktor Izí nicméně uzavírá: „Vinu na tom (že se z umírněných lidí stávají radikálové) mají všichni – palestinské, egyptské i židovské úřady.“

V tom se ovšem pan doktor mýlí.

Především: na tom, že nemohl včas odletět z Káhiry do Malajsie, nenese žádnou vinu Izrael. Skutečnost, že pohraniční režim Pásmo – Egypt a Pásmo – Izrael je takový jaký je, není způsobeno ničím jiným, než teroristickými aktivitami Hamasu, který v Pásmu (spolu)vládne – to je nutné zdůraznit. Nejde o žádné podzemní partyzánské bojůvky, ale o (dnes spolu)vládnoucí hnutí (donedávna v Pásmu výlučně vládnoucí). Má politickou moc, ale také odpovědnost za to, co se v oblasti děje.

Řešení je přitom velice prosté. Klíč drží v rukou Hamas. Kdyby se zřekl terorismu a uznal právo Izraele na existenci, byla by nejpodstatnější část problému vyřešena. Právě to by otevřelo hraniční přechody a uvolnilo nynější blokádu. Nic takového ovšem není na pořadu dne, protože Hamas jedno ani druhé z principu neudělá. V tom případě múže pan doktor Isí žehrat pouze na ty, kdo v Pásmu, potažmo palestinskoarabské samosprávě vládnou. Na koaliční kabinet Fatah - Hamas.

Hovoříme-li o koaličním kabinetu Fatah – Hams, nelze nepřipomenout něco, co silně zavání dvojím metrem ze strany Evropské unie. A porovnat ho s postojem Izraele.

Když se v roce 2000 Haiderova krajně nacionalistická strana FPÖ stala součástí rakouské vládní koalice, vyhlásila EU vůči Vídni diplomatické sankce. Izrael šel ještě dál a ze země odvolal svého ambasadora. Tehdejší izraelský prezident Ezer Weizman k tomu řekl: „My, kdo jsme trpěli víc než jiné národy, polovina našeho národa byla ztracena, musíme reagovat jinak než ostatní země, a cokoliv, co čpí rasismem a antisemitismem.“

Čas pokročil, situace se nicméně opakuje. Evropskou unií štědře sponzorovaný Fatah (klíčová součást organizace PLO) uzavřel dohodu nikoli pouze s nacionalisty, ale rovnou s teroristy. Pro Izrael to znamenalo jediné: konec jednání s palestinskoarabskou stranou o mírovém uspořádání, neboť s teroristy, nota bene s těmi, kdo programově usilují o vaší likvidaci takováto vyjednávání vést nelze.

Jak zareagovala EU, která sama považuje Hamas za teroristickou organizaci? Zatímco vstup Haiderovy strany do koalice v Rakousku vadil (právem), nezdá se, že by Bruselu nějak zvlášť vadilo sepětí Fatahu s Hamasem (ač by mělo vadit neskonale víc, neboť srovnávat Haidera tehdy a Hamas dnes nelze ani při té nejvyšší míře fantazie).

Je nebo není to důkaz použití bruselského dvojího metru?

Převzato se svolením autora z jeho blogu lubomirstejskal.blog.iDNES.cz