ZPRÁVY

Dopis Danielovy matky

• Světem interetu se šíří prohlášení přeživších holocaust, kteří v současném konfliktu kolem Gazy vyjádřili protiizraelský postoj. Tím se, chtě nechtě, stavějí na stranu agresora, teroristické organizace Hamas.

Mají na svůj názor právo. Mají plné právo vracet památníku Jad vašem medaile Spravedlivý mezi národy za záchranu Židů za druhé světové války. Mohou kritizovat Izrael, jak je jim libo. To všechno je v civilizované části světa legitimní součástí demokratické diskuse a svobodného chování.

My ostatní máme zase právo si myslet a veřejně říci, že považujeme jejich počínání za pošetilé. Stejně, jako když se někteří čeští „vlastenci“ hlásí k neonacismu.

Ano, počínání výše zmíněné skupiny je pošetilé, ale svým způsobem vysvětlitelné. Jsou to totiž antisionisté. Ti se od okamžiku, kdy sionismus začal reálně existovat, chovali vždycky pošetile, ať už to byli Židé či nikoli. Někteří z nich ve svatém antisionistickém nadšení byli ochotni padnout si do náručí s kýmkoli stejně smýšlejícím – aby vzápětí zjistili, že je to náruč Ahmadínežáda. Nebylo by divu, kdyby se ocitli v objetí samotného ďábla.

Proti antiizraelskému postoji lidí, kteří zhusta žijí tisíce kilometrů od oblasti konfliktu, stavím postoj člověka, jehož dům stojí na dostřel. U hranic Pásma Gazy. Má formu dopisu, který v minulých dnech adresovala Gila Tragermanová Pan Ki-munovi.

Gila je matkou dítěte, kterého zabila minomentná střela vypálená na jejich dům z nepřátelského území. Pan Ki-mun je generálním tajemníkem OSN.

„Jsem občanka Izraele, obyvatelka kibucu Nahal Oz, který hraničí s Gazou. Před týdnem jsme přišli o našeho nejstaršího syna, čtyři a půl roku starého Daniela, který byl zabit minometnou střelou vypálenou na (náš) kibuc z Gazy. Obracím se na Vás kvůli Vašemu oznámení ministerskému předsedovi Benjaminu Netanjahuovi, že jste se rozhodl vytvořit mezinárodní komisi, která má vyšetřit ´zločiny Izraele´ během nedávných bojů v Gaze.“

Gila zmiňuje rozhodování rodiny o tom, zda kibuc opustit a odejít na bezpečnější místo bez raket, minometných střel a varovných sirén. „A pak přišly tunely. Teroristické tunely hloubené Hamasem vedoucí z Gazy pod našimi domy za účelem nám ublížit. V noci jsme slyšeli zvuky kopání v zemi pod námi. Proto v posledních šesti měsících spaly naše děti se zavřenými a zamčenými okny. Obávali jsme se, že by mohly být uneseny.“

V této části dopisu požádala paní Tragermanová generálního tajemníka OSN, aby si představil, co rodina musela prožívat a co to bylo za život – v neustálem strachu z raket a z teroristů vynořivších se z tunelů.

O totéž bych chtěl požádat čtenáře těchto řádků i já.

Gila píše, že Daniel byl zabit minomemtnou střelou v přítomnosti své malé sestřičky a nejlepšího kamaráda. Navzdory všem varovným opatřením.

„Selhali jsme. Nepodařilo se nám zachránit naše překrásné a talentované dítě. Daniel byl zavražděn minomentnou střelou, kterou bojovníci Hamasu vypálili zevnitř  areálu základní školy v sousední Gaze. Nebyla to zbloudilá střela. Nebyla to smrt způsobená nehodou. Teroristé vystřelili z vnitřních prostor školy na kibuc záměrně s cílem zavraždit civilisty – děti, ženy a staré lidi,“ napsala Gila.

Objasnila, že rodina se dozvěděla o rozhodnutí Pan Ki-muna prošetřit akce Izraele během operace v Gaze, když probíhalo „sitting shiva“ – podle židovského obyčeje období nejhlubšího smutku. Přesně půl hodiny poté, co byl jejich syn Daniel zabit. A s hořkostí dodala: „Vyšetřovací komise nebude pověřena, aby zkoumala, jak je možné, že teroristé odpalují střely z prostor budov OSN a škol. Komise nebude prověřovat, jak je možné, že uvnitř budov OSN a nemocnic v Gaze dlouhodobě bují infrastruktura teroristů a proč vrazi opouštějí ty samé budovy, když jdou páchat teroristické útoky proti nevinným lidem.“ Dále se generálního tajemníka ptá, zda onu komisi pověří vyšetřováním zločinů, které Hamas páchá na vlastním obyvatelstvu v Gaze.

Gila vyjádřila v listu přesvědčení, že teroristé Hamsu jsou součástí stejné globální teroristické hrozby jako ti, kdo unesli 43 modrých přileb na Golanských výšinách a uřízli hlavu nevinným lidem v Sýrii a Iráku. Stejní teroristé provedli útoky 11. září a ohrožují demokratický způsob života v USA, Evropě a na celém světě.

Viděno očima těchto dnů, připomíná Gila v závěru dopisu neuvěřitelnou zkušenost. Rodina jejího muže Dorona, která žila u hranic s Pásmem řadu let, měla se svými gazskými sousedy přátelské vztahy. Zaměstnávala je na svých polích a Danielova babička jezdila po práci na návštěvu do jejich domu v Rafahu. Tragermanovi se účastnili rodinných akcí také jiných známých na druhé straně hranice a často se vyjížděli posedět do kaváren v Gaza City nebo v Rafahu.

Sousedská idylka skončila, když se vlády na Pásmem zmocnil Hamas. Ten instruoval obyvatele enklávy, kteří pracují v Izraeli, aby vraždili své zaměstnavatele nebo Hamas ublíží jejich rodinám.

Gila Tragermanová říká, že nehledá ty, kdo jsou zodpovědní za vraždu Daniela, ale pouze žádá Pan Ki-muna, aby pozvedl svůj hlas proti zločinům Hamasu, které páchá na izraelském obyvatelstvu a také vůči svým vlastním lidem.

Co k jejímu dopisu dodat? Nabízím srovnání.

Bombardoval Izrael Pásmo Gazy, když na něj Hamas neútočil raketami a minometnými střelami? Nikoli.

Útočil na počátku konfliktu Hamas na Izrael raketami a minometnými střelami, ačkoli Izrael Pásmo Gazy nebombardoval? Ano.

Kdo by tedy měl být vyšetřován? Útočník, nebo oběť? Jde o statistiku (počet obětí), nebo o princip? To jsem chtěl k dopisu matky Daniela Tragermana dodat.

Převzato se svolením autora z jeho blogu lubomirstejskal.blog.iDNES.cz