ZPRÁVY

25 let svobody

17.11. uplyne čtvrtstoletí od pádu komunistického režimu. Máme, co jsme chtěli? Vážíme si svobody?

Čtvrtstoletí, třetina lidského života, to je poměrně dlouhá doba na to, aby člověk zapomněl tehdejší realitu a přestal si vážit života, po kterém tehdy společnost toužila a volala. Zkusme se vrátit v čase a připomenout si 25 let starou historii.

Socialistický blok se hroutí. Gorbačov chtěl zreformovat režim, který panoval v SSSR a jeho satelitech, ale vše se mu vymklo z ruky. Ukázalo se, že podpora totalitního režimu je takřka nulová a lidé touží daleko víc po svobodě než po budování světlých zítřků.

Nejinak tomu bylo u nás. Nespokojenost narůstala a bylo to znát na protirežimních demonstracích, které nabývaly na síle. Velká akce se uskutečnila k 20. výročí sovětské okupace. Palachův týden, další výročí okupace, 28. říjen, 17. listopad. Tam padla poslední kapka.

O Sametové revoluci byly popsány stohy papíru a nyní je momentálně jedno, jaký má kdo postoj k tehdejším událostem. Věnujme se požadavkům lidu a jejich naplnění. Dnes si už málokdo vybavuje tehdejší požadavky a případně jsou nadále rozvíjeny, či interpretovány jinak.

Konec vlády jedné strany Splněno. Máme pluralitní systém, kdy si volič může vybrat z mnoha stran a hnutí. Může si vybrat i nevolbu.

Svobodné volby Splněno. Volby jsou plně svobodné, neexistuje jednotná kandidátka pod kontrolou vládnoucí strany Nikdo nikoho nenutí volit, "demonstrativní" volba zmizela.

Konec cenzury, svoboda slova Splněno. Dnes máme naprostou svobodu slova. Je možno kritizovat kohokoli bez hrozby vězení za nepohodlný názor. Trestné je jen popírání zločinů nacismu a komunismu, včetně podpory těchto zločineckých ideologií. Cenzura v takovém slova smyslu jako před revolucí zmizela. O tom svědčí nemálo pdostoru pro kritiky demokratického režimu.

Svoboda Splněno. Můžeme volně cestovat kam libo Nemusíme se doprošovat povolení, můžeme svobodně vykonávat jakoukoli činnost, pokud není v rozporu se zákony.

Jiné požadavky v tehdejší době nebyly, respektive nebyly vyřčeny nahlas, byť si je přála většina lidí. Před námi nikdo neuskutečnil přechod od socialismu ke kapitalismu a i když nebylo vše úplně ideální, povedlo se to beze zbytku. Počítalo se s tím, že se určitě objeví pár podvodníků, ale neexistovaly možnosti jak je dopředu odhalit. To neumí dodnes nikde na světě.

Klíčovým krokem byla privatizace. Dnes na "kupónovku" nadává poměrně hodně lidí a argumentují okradením státu. Jenže tuto lidé už nechtějí vidět, že na kupónovce vydělali. Osobně neznam nikoho, kdo se zúčastnil a nedostal zpět svou tisícovku.

Na demokracii nejvíc nadávají ti, kteří žijí v představě, že stát je zde od toho, aby se postaral o všechno a o všechny. Kdo se vlastním přičiněním má líp je v jejich očích gauner, kterého je nutno potrestat.

Svou neschopnost svádí na jiné a volají po "jistotách" tvrdíc, že za komančů bylo líp. Ano, člověk se nemusel starat o spoustu věcí a myšlení bylo jednou z ních. Chtěli jsme svobodu a máme ji. Bohužel, přestáváme si ji vážit a bereme ji jako naprostou samozřejmost. Některým lidem dokonce vadí.

Máme za sebou 25 let svobody. Leccos se nepovedlo a daleko více se povedlo. Škoda, že nelze uskutečnit exkurzi do minulosti a strávit v ní třeba jen týden. Pak bychom si zase začali vážit toho, že svobodu máme a nikdo za nás nerozhoduje.

Převzato se svolením autora z blogu http://polanecky.blog.idnes.cz/