ZPRÁVY

Už je to tady!

• Ne, nebudu psát o listopadu 89. Nicméně tento jeho slogan je univerzálně použitelný i dnes. V souvislostech, které se sametovou revolucí nemají nic společného.

Není to zase tak dávno, co reprentace palestinských Arabů s velkou pompou ohlásila ustavení vlády národní jednoty. Jmenována byla letos 2. června. Pomiňme jinak nepominutelné, že ji tvořili dva rivalové, z nichž jeden je mezinárodně uznaným reprezentacem palestinských Arabů (PLO, potažmo její klíčová součást Fatah) a druhý patří mezi teroristické organizace (Hamas).

Arabští představitelé jsou proslulí tím, čemu se lidově říká velkohubá prohlášení. Vzpomeňme na Saddáma Husajna a jeho Matku všech bitev. Podobné výroky, zhusta nepravdivé nebo silně nadsazené, bychom našli u dalších arabských vůdců; pamětníkům jistě vytane na mysli Násir a jeho lži týkající se egyptské vojenské katastrofy v průběhu Šestidenní války 1967.

Výjimkou není ani šéf Palestinskoarabské autonomie Mahmúd Abbás. Po ustavení vlády národní jednoty pravil:

Černá kapitola naší historie bude navždy uzavřena a nikdy se již nevrátí.

Pravda není ani jedno. Uzavřena nebyla, natož navždy. A to proto, že se vrátila.

Ještě než budeme pokračovat, letmý pohled do historie. Arabové se v moderních dějinách rádi sjednocovali, ale obvykle to nemělo dlouhého trvání.

Telegraficky:

    Sjednocená arabská republika (Egypt a Sýrie, bezvýznamnou úlohu Jemenu pomiňme) … doba trvání 1958-1961

    konkurenční Arabská (kon)federace Jordánska a Iráku … únor-červenec 1958

    Federace arabských republik (Libye, Egypt, Sýrie) … 1972-1977

    Světlou výjimkou jsou Spojené arabské emiráty, dosud fungující federace vzniklá v roce 1971

Vraťme se ale k tématu. Kdo aktuální blízkovýchodní dění sleduje podrobněji, mohl v minulých týdnech zaznamenat několik kritických výroků na adresu Hamasu, a to právě z úst Abbáse. Vrcholu „sbratření“ bylo dosaženo předminulý týden, kdy se domy a automobily představitelů Fatahu v Pásmu Gazy staly cílem koordinovaných výbuchů. Egyptská média s odkazem na agenturu Reuters uvedla, že podle názoru Mahmúda Abbáse nese za útoky odpovědnost Hamas.

Včera (16/11) přišel s pozoruhodným prohlášením Ismail Radwan, vysoký představitel Hamasu. Zpravodajskému serveru Arab 21 řekl, že nynější vláda národní jednoty by měla být rozpuštěna a nahrazena jinou, která bude „plnit své závazky vůči palestinské lidu“, v čemž prý nynější kabinet Ramiho Hamdallaha selhal. Nechybělo ani varování. Pro případ, že Fatah odmítne vládu rozpustit, má Hamas řadu jiných možností jak situaci vyřešit.

Ti z nás, kdo po zkušenostech tvrdili, že Hamdallahova koalice nebe mít dlouhého trvání, se zřejmě přiblížili k momentu, kdy se ukáže, že opět měli pravdu. Nicméně nepředbíhejme.

Ať tak či onak, zdá se, že arabské „navždy“ je široký pojem a může znamenat také období dlouhé třeba jen šest měsíců. Mimochodem právě v tomto časovém úseku měla nová vláda koalice Fatah-Hamas připravit volby do Palestinské legislativní rady (PLC - tamní zákonodárný sbor), které však byly odsunuty na neurčito.

V této souvislosti není od věci připomenout, jak po formální stránce funguje palestinskoarabská demokracie.

Poslední volby do PLC, v nichž zvítězil Hamas a jež vyústily v občanskou válku mezi Hamasem a Fatahem v Pásmu Gazy, se konaly v roce 2006. Vzhledem ke čtyřletému mandátu zákonodárců se další měly konat v lednu 2010. Odsunuty byly na neurčito – a tak tamní parlament přesluhuje už pátým rokem. Ve standardních demokraciích něco nemyslitelného.

Nejinak je tomu i v případě prezidenta autonomie Mahmúda Abbáse. Ten byl zvolen v lednu 2005 na čtyři roky. Od té doby se na území Palestinskoarabské autonomie žádné volby jejího šéfa nekonaly, přičemž Abbás je stále ve funkci. Ptát se, z čeho odvozuje legitimitu svého mandátu, snad ani nemá smysl.