ZPRÁVY

Největším nepřítelem Ruska je Putin

Kdo brání Rusku, aby stalo vyspělou a respektovanou zemí? Pro Rusy je to ošklivý Západ. Pokud by se podívali do zrcadla, uviděli by svého hlavního nepřítele. Spatřili by ruské pohlaváry v čele s Putinem. Během posledního roku se Putin vydal cestou agresora porušujícího mezinárodní hranice. A teď si osahává terén, jak daleko může postoupit, aniž by mu hrozily dramatické následky. Země s obrovským potenciálem rozvoje se stahuje do izolace a zařazuje mezi nespolehlivé režimy.

Putinův nástup vypadal slibně. Nastolení pořádku, stabilita a příslib ekonomického rozvoje. A u těch slibů zůstalo. Žádné reformy, žádný rozvoj se nekonal, ekonomiku držely jen vysoké ceny ropy. A bylo zapotřebí hledat vysvětlení, kam odletěli slibovaní pečení holubi. A posílit pocuchané sebevědomí. Namísto změn, které by konečně pomohly ruské ekonomice, Putin namířil kormidlo k autoritářským systémům, jejichž ekonomika se potácí kvůli vysoké míře korupce a chybějící právní ochraně těch, co měli touhu seriózně podnikat.

Doma měl usnadněnou půdu ruským vztahem k autoritám. Báťušku je potřeba poslouchat, on se postará. A báťuška o své poddané pečuje. Chrání je před znepokojivými informacemi. Novináři to vždy měli v Rusku těžké, nadměrná zvědavost a investigativní přístup míval tragické konce. Po tištěných médiích se Putin zaměřil na internet. V posledním roce se Rusové dočkali dalších restrikcí internetové svobody, co se týká on-line komunikace a svobody bloggerských aktivit. Putin původně považoval internet za nezajímavý prostor s množstvím pornografie, pak mu zřejmě někdo vysvětlil, že jeho prostřednictvím občané sdílejí nelichotivé informace o způsobu vládnutí v Rusku. A krok za krokem přituhuje. Cílem je kompletní kontrola přístupu a aktivit na internetu. Sonduje také půdu o možnosti kompletně vypnout internet v době mimořádného ohrožení, tedy civilních protestů proti vládě. Putin sní o vytvoření ruského internetu, protože ten původní je podle jeho přesvědčení projektem CIA a Rusko se musí proti němu bránit.  

Posiluje pocity ohrožení a sní o výjimečnosti Ruska. Nevzdáme se, Rusové budou raději hladovět, hřímal Igor Shuvalov v Davosu. Papaláši si určitě hladovku nenaordinují, to zase jen ruský mužik bude trpět. Ale on je zvyklý. Pokud bude existovat jen trochu živobytí, nějak se protluče. A krmený bude úspěchy Ruska při obraně před zlými ukrajinskými fašisty. Tahle strava dlouho nevydrží. Budou se posouvat hranice ohrožení, podle hesla všude kam šlápla noha Rusa, máme právo zasáhnout.

Stabilní země jsou tvrdší oříškem. Ubohá Ukrajina byla první na ráně. Panovaly poměry podobné ruským, zdivočelá privatizace, obrovská korupce. A proto si mnozí říkají, no co, vždyť je to taková nesolidní země, je to jedno, mohli se o sebe postarat. Jenže akceptace toho, co se stalo, Putina nezastaví. Není totiž ochotný nic dělat pro vlastní zemi. Kagebácký soudruh se naučil, přesně to, co se v jejich školách učí. Bojovat s nepřítelem a porazit ho. Nikdy se nesetkal s těmi slabošskými slovy, jako jsou tvořivost, spolupráce, přátelství a dobré vztahy. Jen posilování moci a ničení nepřátel. Hlavní nepřítel však sídlí v jeho hlavě. Nic nevybojuje, jen vysává vlastní zemi pro potřeby udržení moci.

Další nejbližší sousedé pochopili, že cesta partnerské spolupráce je iluzí a z Lukašenka se už pomalu málem stane demokrat. Putinovo objetí je medvědí, moc vzduchu na nadechnutí neponechá. K čemu potřebuje kus Ukrajiny? Neumí hospodařit doma, a ani žádné další územní zisky prosperitu země nepřinesou. Pro Rusy všechno supluje obrovskou mediální masáží, po které jsou i jinak solidně vzdělaní Rusové přesvědčeni, že po Ukrajině pobíhají fašistické bandy představující smrtelné nebezpečí pro civilizovaný svět. Rusko se nemusí ani vzdávat ani nemusí hladovět. Ale to by musel mít Putin a jeho věrní zájem o konstruktivní spolupráci se Západem a o ekonomické reformy ve vlastní zemi. Zkuste přilákat investora, když jedinou jistotou je obrovská nejistota, co se zase zrodí v Putinově hlavě.

Převzato se svolením autorky z jejího blogu mariekolarova.blog.idnes.cz