ARMÁDY A HISTORIE

Finnisches Freiwilligen Battalion der Waffen SS

Velitel: SS-Obersturmbannführer Hans Collani

Během počátečních měsíců roku 1941 dostalo Finsko opět silné výhružky ze strany SSSR. Operace Barbarossa byla právě plánována a Německo vidělo Finsko jako potencionálního spojence. Německá idea jednotky finských dobrovolníků byla ideálním politickým manévrem mezi Finskem a Německem: byla příslibem další spolupráce v budoucnu. Před 6.12.1917 bylo Finsko autonomní částí Ruska. Dobrovolníci z Finska byli zformováni v Königlich Preussisches Jägerbataillon Nr. 27 v Německu v letech 1916 až 1918, protože ve Finsku se Finům vojenský výcvik od ruské armády nedostával. Tento prapor byl základem Finských obranných sil. Bylo rozhodnuto následovat příklad prvního finského dobrovolnického praporu v německých ozbrojených silách. Ohromen odvahou, demonstrovanou Finy proti Sovětům během Zimní války, SS-Obergruppenführer Gottlob Berger, vedoucí náboru SS, rozhodl pokusit se o jejich nábor pro Himmlerovu árijskou divizi SS-Wiking. Úkolem náboru dobrovolníků byl pověřen dřívější vyšší policejní důstojník, major Esko Riekki. Navzdory překážkám kladeným finskou vládou, která se snažila pozdržet nábor, jak jen bylo možné, přihlásilo se 1.200 dobrovolníků ve Stavební kanceláři Ratas, kde probíhal tajný odvod. Němečtí důstojníci SS a doktoři vybírali vhodné muže pro jednotku. Vojenská služba v Německu se rovnala službě ve finské armádě a tak odcházeli i příslušníci finské armády. Ve skutečnosti tam bylo příliš mnoho důstojníků a poddůstojníků, což v budoucnu způsobovalo problémy. To bylo z důvodu, že Němci plánovali vytvořit finský pluk, což se nakonec neuskutečnilo. Nicméně si Finové vymínili několik výjimek pro tuto jednotku. Její příslušníci nepřísahali věrnost Hitlerovi, ale OKW. Finská vláda si rezervovala rozhodnutí o setrvání praporu ve službě po dvou letech. Odvedenci též podepsali smlouvu jen na 12 měsíců, prodloužit ji mohli dle vlastního uvážení. A nakonec mohli bojovat jen proti Sovětům. Tato omezení nebyla aplikována na jednotlivce, kteří se přihlásili na základě vlastního uvážení. Finové přijeli k praporu v pěti dávkách, první tři byly složeny z vojáků s ukončeným výcvikem. Ty byly začleněny téměř okamžitě do různých jednotek divize Wiking a další dvě byly odeslány do Vídně k dalšímu výcviku. Většina prvních rekrutů bojovala v Zimní válce a mnoho jich bylo příslušníky finské armády. Prvních 116 mužů přijelo 6.5. a byli okamžitě přidělení k divizi Wiking, následovalo 257 dalších 15.5. Další příchozí byli podrobeni dalšímu výcviku a byl zformován prapor se souhlasem finské vlády. Byl původně nazván Nordost, ale 19.9. byl přejmenován na finnisches Freiwilligen-Batallion der Waffen-SS. Byl strukturován jako standardní pěší prapor se třemi pěšími rotami a kulometnou rotou, ale neměl vlastní doplňovací rotu. Zklamání přišlo brzy: Němci slíbili, že si všichni zachovají své původní hodnosti a nikdo nebude oddělen od jednotky. Finové také chtěli mít finské velitele. Skutečnost byla jiná: vycvičení muži byli přiděleni divizi Wiking, poddůstojníci získali jen hodnost SS-Rottenführer a všichni velitelé byli Němci. Oficiální německé jméno praporu bylo Finnisches Freiwilligen SS-Bataillon Nordost. Skládal se ze štábu, tří pěších rot a těžké pěší roty s lehkými minomety, polními děly a těžkými kulomety. Celkem měl 800 mužů. Po počátečním výcviku ve Vídni byl Battalion přesunut v 6.1941 do Stralsundu a na počátku srpna konečně do Gross-Born v Pomořanech. Truppenlager Gross-Born byl velký vojenský výcvikový prostor, který mohl pojmout tři pěší divize. Stavby a kasárna byly moderní a komfortní a prostor byl ideální pro výcvik ve velkých formacích. Terén byl podobný tomu ve Finsku. Finští důstojníci byli povýšeni do svých původních hodností, ale poddůstojníci na povýšení stále čekali. Většina finských důstojníků a poddůstojníků měla zkušenosti z rusko-finské války, ale neměli žádné zařazení v praporu a výcviku jen přihlíželi! Podle názoru německých instruktorů měl finský prapor lepší výsledky než německé. Jak výcvik pokračoval a zlepšovaly se jazykové schopnosti, důvěra mezi Němci a Finy rostla. Navzdory těžkému výcviku zde byl také volný čas. Byla zformována praporní kapela, kterou vedl SS-Untersturmführer Tauno Pajunen. Také mnoho románků mezi mladými dámami a finskými bojovníky ukazovalo, že Finové nemarnili své volno. V září dostal prapor asi 100 nákladních aut, aut a motocyklů. Na papíře byl prapor velmi dobře vybaven, protože každé pěší družstvo mělo svůj nákladní automobil. Ale většina aut (Matford, Renault, Citroën a Peugeot) byly vyrobeny ve Francii a brzy se opotřebovaly. 13.9. byl oficiální název praporu změněn na Finnisches Freiwilligen Bataillon der Waffen-SS. O měsíc později vykonal přísahu a dostal svojí vlajku.V lednu 1942 byli Finové posláni na Východ k doplnění ztrát divize Wiking. Celkem 429 Finů sloužilo u divize. Byli původně přiděleni k Westland Regiment, ale později pod Nordland. Nejzkušenějším mužem z finských dobrovolníků v divizi Wiking byl SS-Hauptsturmführer Y.P. Kaila, veterán Španělské občanské války a Zimní války. Finský dobrovolnický prapor Waffen-SS opustil Gross-Born jako pět železničních transportů 3.12.1941 a byl vyložen 8.12. ve Vinici na Ukrajině. Odtud prapor pokračoval za použití svých motorových vozidel. O měsíc později přijel prapor na frontu k řece Mius 8.1.1942 jen s třetinou vozidel operačních. Poté co v lednu 1942 finský prapor přijel na frontu, většina "mužů z divize" do něj vstoupila. 81 mužů již bylo zabito v boji a 200 se jich vrátilo do Finska, protože neměli odpovídající místa v praporu nebo divizi. Jedním z nich byl SS-Hauptsturmführer Kaila, který byl finským kandidátem na velení praporu. Finský prapor se stal čtvrtým praporem SS-Regiment Nordland z SS-Division Wiking. Oficiální jméno praporu bylo IV.(finn.)/Nordland, ale nejprve byl podřízen SS-Regiment Westland. Ve Wiking Division byl Finský Battalion nazýván Finnish Jäger-Battalion. Koncem ledna byli Finové nasazeni na fronty u řeky Mius a zůstali zde do léta 1942, kdy Němci zahájili letní ofenzívu na Kavkaz. Na jaře 1942 byla Wiking Division reorganizována a vybavena novými vozidly a zbraněmi. Finský prapor byl přejmenován na III.(finn.)/Nordland a stal se praporem SS-Regiment Nordland. III.(finn.)/Nordland byl stažen 13.7. do týlu, kde odevzdal svá nákladní auta zbytku divize Wiking. Nezúčastnil se tak úvodní části německé letní ofenzívy na Kavkaz spolu s Westland a III./Germania. Tyto jednotky měly přijít na frontu až po vybavení novými vozidly z Německa. Finové obdrželi 9.8. 78 lehkých a středních a 8 těžkých nákladních aut Klöckner-Humboldt-Deutz a 10 štábních vozidel. Prapor měl nyní málo vozidel, protože bylo jedno na dvě četu, předtím bylo jedno na četu. Battalion se zapojil do těžkých bojů v oblasti Majkop a Malgobek. Pověst finských dobrovolníků rostla během podzimu 1942, kdy prapor úspěšně útočil a poté odrazil těžký ruský útok. Nakonec se prapor stal "hasičskou brigádou" divize Wiking a byl posílán do protiútoků tam, kde bylo třeba. Ztráty Finů byly enormní a 15.10. měly pěší roty jen 50 mužů připravených k boji! Celková síla praporu byla 300 mužů! Na počátku roku 1943 byla síla jednotky opět 900 mužů. Situace u Stalingradu vedla ke stažení jednotky z Kavkazu na počátku roku 1943. Po tvrdých ústupových bojích dospěl prapor opět na řeku Mius, kde začínal v létě.V květnu 1943 se finská vláda rozhodla použít prapor pro svoji vlastní armádu. Byl stažen z fronty 28.5.1943 a odeslán domů přes Estonsko. Byl formálně rozpuštěn 11.7. poté, co jednání o prodloužení služby selhala. Jen asi 100 mužů pokračovalo ve službě u Waffen-SS. Během služby u Waffen-SS ztratil 255 mrtvých a 557 zraněných a praporem prošlo asi 2.000 mužů. Finský prapor byl přesunut do Auerbachu v Grafenwöhru. Odtud pokračoval do Ruhpoldingu v Bavorsku, kde se spojil s Ersatzkompanie. Rozlučková slavnost proběhla 23.5.1943. Dřívější velitel SS-Division Wiking a velitel III. SS-Panzerkorps, SS-Obergruppenführer Felix Steiner se zúčastnil slavnosti spolu s finským majorem Erkki Kokkem.Prapor opustil Ruhpolding vlakem 28.5. a byl naloděn v Tallinnu 1.6.1943. Oslava návratu byla uspořádána následující den v Hanko, jižní Finsko. O dva dny později byl prapor přepraven do Tampere, kde byla uspořádána slavnost. 11.7.1943 byl prapor oficiálně rozpuštěn a muži rozděleni do různých armádních jednotek. 88 mužů z praporu bylo převeleno do kurzu finských záložních důstojníků v Niinisalo. Finská obrněná divize obdržela mnoho dobrovolníků, kteří měli zkušenosti s vedením motorizované války. Prokázali své kvality v létě 1944, když začal mohutný sovětský útok na Finsko. 19 dřívějších SS-manů sloužilo v praporu útočných děl. Např. SS-Obersturmführer (ve finské armádě poručík, později kapitán) Mauri Sartio byl velitelem 1. roty. SS-Standartenjunker Börje Brotell byl hlavním velitelem finských útočných děl. Jeho Sturmgeschütz III G číslo Ps.531-10 ("Bubi") zničilo 11 ruských tanků mezi 25.6. - 12.7.1944 (skóre praporu bylo 87 ruských tanků v roce 1944).

Ersatzkompanie Graz

Finská doplňovací rota byla ustavena v 9.1941 v Radomi. Byla částí Ersatz-Bataillon der Legionen divize Wiking a byla brzy přesunuta do Grazu v Rakousku. Rota zahrnovala rekonvalescenty a 200 mužů poslaných z Finska na podzim 1942. Většina důstojníků a poddůstojníků byli Finové, ačkoliv velitelem roty byl Němec, SS-Obersturmführer Schröder.

SS-Junkerschule Bad Tölz

Od jara 1942 Finové absolvovali důstojnické kurzy v SS-Junkerschule Bad Tölz v Bavorsku. Velitelem těchto speciálních kurzů pro cizince byl nositel Rytířského kříže SS-Standartenführer Fritz Klingenberg. Celkem 21 Finů graduovalo na důstojnické škole ve dvou kurzech. Finové, kteří začali třetí kurz v 6.1943 se vrátili do Finska v 9.1943.

Složení jednotek a seznam velitelů

Velitel: SS-Obersturmbannführer Hans Collani
Adjutant: SS-Obersturmbannführer Helmut Hirt

1. Kompanie:
15.6.1941 - 13.10.1942: SS-Obersturmführer Hoy
13.10.1942 – 17.10.1942: SS-Obersturmführer Pallesche
17.10.1942: SS-Obersturmführer Karl-Heinz Ertel

2. Kompanie:
15.6.1941 - ?: SS-Obersturmführer Pallesche
? – 11.4.1942: SS-Hauptsturmführer Ladau
11.4.1942 - 13.8.1942: SS-Obersturmführer Hilker
14.8.1942 – 8.10.1942: SS-Obersturmführer Porsch
8.10.1942 - ?: SS-Obersturmführer Pohjanlehto
? - 19.1.1943: SS-Obersturmführer Porsch
19.1.1943 - 12.3.1943: SS-Obersturmführer Pohjanlehto
12.3.1943 - 26.3.1943: SS-Hauptsturmführer Tenomaa
26.3.1943: SS-Obersturmführer Sartio

3. Kompanie:
15.6.1941 - 23.11.1941: SS-Obersturmführer Hartmann
23.11.1941 - 13.8.1942: SS-Hauptsturmführer Schnabl
13.8.1942 - 16.8.1942: SS-Untersturmführer Luttgens
16.8.1942 - 17.10.1942: SS-Obersturmführer Muhlinghaus
17.10.1942 - ?: SS-Obersturmführer Eugen Deck

4. Kompanie (MG):
15.6.1941 - 4.7.1942: SS-Obersturmführer Franz Pleiner
4.7.1942 - 8.8.1942: SS-Hauptsturmführer Bruckner
? - ?: ?
? – ?: SS-Hauptsturmführer Ladau

Doplňovací rota byla zformována v 9.1941, velitelem byl SS-Obersturmführer Schroder. Byla zformována v Radomi a později přesunuta do Granzu.

4. MG Kompanie byla rozpuštěna 12.5.1942. Kulometné čety této roty se staly kulometnými četami dalších 3 rot praporu. Byly také posíleny minometnými družstvy, každé mělo 2 80 mm minomety. Toto nové uspořádání dávalo rotám lepší palebnou podporu. Tato změna byla ukončena 15.5.1942, původní 4. rota byla rozpuštěna a nahrazena novou, která se skládala z ženijní, protitankové, dělostřelecké a spojovací čety.

Battalion se stal oficiálně součástí Wiking Division 23.5.1942. Poté byly Kompanie 1, Kompanie 2, Kompanie 3 a Kompanie 4 praporu přejmenovány na Kompanie 9, Kompanie 10, Kompanie 11 a Kompanie 12 nového III./Nordland Regiment. Když se finský Battalion stal III./Nordland, původní III./Nordland byl rozpuštěn a rozdělen do dalších 2 praporů Nordland Regiment.