ARMÁDY A HISTORIE

Alfons Rebane

Waffen Standartenführer der SS

24.6.1908, Walk, Estonsko
8.3.1976, Augsburg, Německo

Waffen-Standartenführer der SS: 3.1945
Waffen-Obersturmbannführer der SS: 9.11.1944
Major (Heer): 6.1943
Hauptmann (Heer): 1.1.1942

Rytířský kříž: 23.2.1944
Dubové listy: 9.5.1945 (875.)
Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Spona za boj zblízka, bronzová
útočný odznak pěchoty, stříbrný

Zastupující velitel 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1): 3.1945 – 5.1945
Velitel 46. SS-Infanterie-Regiment, 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1): 26.7.1944
Velitel II. Bataillon, 47. SS-Infanterie-Regiment, 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1): 4.1944 - 26.7.1944
Velitel 658. Ost Battalion: 9.1942 - 4.1944
Zařazen do Heer, velitel 15.(Schi)Kompanie, 184. Sicherungs Gruppe: 1.9.1941

Alfons Rebane se narodil 24.6.1908 ve Walku v Estonsku. Po maturitě v červnu 1926 na gymnáziu v Narwě, vstoupil 1.9.1926 do Vojenské akademie, kde získal 29.8.1929 diplom 1. třídy. Po absolvování obdržel hodnost poručík a byl zařazen k 1. tankovému pluku a 24.2.1933 byl povýšen na nadporučíka. V září 1935 se Rebane stal instruktorem pluku Fellin (est. Wiljandi) v estonském Ochranném sboru a od prosince 1939 byl na ministerstvu obrany. Následoval post velitele Lealu (est. Lihula). V srpnu 1940 byl převelen zpět k tankovému pluku. Po anexi Estonska Sověty v roce 1940 byla estonská armáda začleněna do Rudé armády a mnoho jejích důstojníků bylo nejen deportováno, ale také zastřeleno. Mnoho dalších důstojníků, "politicky nespolehlivých", bylo propuštěno, mezi nimi také Rebane. Nejdříve pracoval jako stavební dělník v Tallinu (Reval), s počátkem masových deportací uprchnul ještě před začátkem války do lesů a připojil se zde v létě 1941 k partyzánské skupině v okrese Wierland (est. Wiru). Zde byl v červenci a srpnu 1941 náčelníkem Ochranných oddílů a bojoval proti sovětské moci. Po obsazení Estonska Wehrmacht, vstoupil Rebane 1.9.1941 k Heer a byl v estonském Sicherungs-Abteilung 184 velitelem 15. Ski-Hundertschaft. 1.1.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po převelení do štábu Ostbataillonů převzal koncem října 1942 velení Ostbataillonu 658, který bojoval v rámci 18. Armee na severním úseku fronty.

Během sovětské ofenzívy v lednu 1944 v prostoru Krasnogvardějsk, obdržel Rebane pro svůj prapor rozkaz ustoupit z Volchova u Novgorodu, který ale neprovedl, protože by ohrozil ústupovou cestu pro 16. Armee z Lugy do Pleskau a také by přivedl do nepříjemné situace 18. Armee. Rozhodl se sám pro protiútok a zničení nepřátelských útočících jednotek v lesích. Tak udržel otevřenou důležitou trať a poskytnul potřebný čas k ustavení nové fronty. Za tento čin obdržel jako Major a velitel estnischen Freiwilligen-Bataillon 658 23.2.1944 Rytířský kříž. Koncem února ustoupily estonské Bataillony do Estonska a v červnu 1944 byly podřízeny Waffen-SS. Rebane přišel v únoru 1944 k 20. Waffen-Grenadier Division der SS (estnische Nr. 1), kde obdržel post velitele Waffen-Grenadier Regiment 46. V listopadu 1944 byl povýšen na Waffen-Obersturmbannführera a v březnu 1945 na Waffen-Standartenführera. Následovaly těžké boje na Narwě, těžké obranné boje na linii Tannenberg, kde Rebane se svojí jednotkou odrazil 27. až 31.7.1944 průlom Sovětů. Brzy následovaly boje v lesích západně od Waiware. Po následujících ústupových bojích byla divize v říjnu 1944 stažena k doplnění na Truppenübungsplatz Neuhammer ve Slezsku. Následovaly další boje v prostoru Breslau-Brieg a v kotli u Oppeln. Při průlomu od Oppeln padnul 17.3.1945 velitel divize Franz Augsberger. Velká část divize byla zničena, SS-Grenadier Regiment 46 pod Rebanovým velením prolomil na západ. Naní převzal Rebane v zastoupení velení divize, než dorazil nový velitel SS-Oberführer (od 20.4.1945 SS-Brigadeführer) Berthold Maack. Ještě krátce po válce patřil Rebane k posledním vojákům Wehrmacht, kteří byli vyznamenáni Dubovými listy. Obdržel je 9.5.1945 jako Waffen-Obersturmbannführer a velitel Waffen-Grenadier Regiment der SS 46. Návrh na Dubové listy byl podán 3.4.1945 Generalem der Kavallerie Koch-Erpachem a Reichsführerem-SS Himmlerem. Vyznamenání obdržel Rebane od Dönitzovy vlády. Po válce žil Rebane od roku 1947 v Angli a od roku 1961 v Německu, kde byl až do své smrti 8.3.1976 v Augsburgue. Jeho pozůstatky se vrátily v roce 1999 do Estonska, kde byly pohřbeny za velké účasti Estonců.