Přihlášení
Spřátelené weby
POZEMNÍ TECHNIKA
PzKpfw. V Panther
Tank PzKpfw. V “Panther” byl spolu s těžkým tankem PzKpfw. VI “Tiger” nejznámějším německým tankem druhé světové války. V letech 1942 - 1945 bylo vyrobeno něco kolem šesti tisíc tanků PzKpfw. V “Panther”.
Kromě verzí čistě bojových byly vyráběny: (Panzerbefehlswagen - velitelský tank, Bergewagen - vyprošťovací tank a Jagdpanther Sd. Kfz 173 - stíhač tanků). Tanky PzKpfw. V (Sd. Kfz 171) “Panther” byly používané na všech frontách a spolu s ruským tankem T - 34 byly nejlepším tankem druhé světové války.
V květnu 1941 (sic!) sovětská delegace, která se nacházela na přátelské prohlídce německých továren, byla velice překvapena když jí bylo sděleno, že nejtěžším německým tankem je 23 tunový PzKpfw. IV, (nejtěžší sovětský tank KV - 2 měl 52 tun). Již o dva měsíce později se tyto tanky dostávaly do soubojů s tanky T - 34/76 a KV. Tyto nové typy sovětských obrněnců značně převyšovaly německé protivníky a to jak opancéřováním tak výzbrojí. Střely vypálené z německých standardních kanónů Pak 35/36 ráže 37 mm se doslova odrážely od pancíře sovětských obrněnců. Na kratší vzdálenost byly německé tanky svými protivníky rozstříleny. Proti těmto obrněncům mohly Němci úspěšně nasadit pouze protiletadlová děla (Flak 18/36/37) ráže 88 mm a těžké dělostřelectvo. Do výzbroje bylo hromadně zavedeno protitankové dělo Pak 38 ráže 50 mm a bylo rozhodnuto o přezbrojení tanků PzKpfw. III a IV, kde byla zvětšena ráže, případně byl prodloužen kanón. Byla využívána i kořist a stíhače tanků “Marder” II (Sd. Kfz 132) a “Marder” III (Sd. Kfz 139) byly vyzbrojeny kanónem F - 22 a UWS ráže 76, 2 mm (Pak 36r a Pak 39r) ukořistěné v roce 1941 na Ukrajině a v Bělorusku. Těchto kanónů bylo využíváno i u protitankových oddílů.
Marder III
Jedinou naději na další úspěšné pokračování postupu byl vývoj a výroba nových typů tanků. Vývoj těžkého tanku byl už rozpracován. Ve vývoji středního tanku bylo před vývojem vlastního typu dáno přednost okopírování sovětského středního tanku T - 34. V listopadu 1941 se v oblasti bojů na východní frontě pohybovala skupina odborníků, která měla prozkoumat nové typy sovětských tanků ukořistěné Wehrmachtem. Působila u 4. tankové divize (35. tankový pluk) v rámci 2. tankové armády a byli v ní šéfkonstruktéři prof. Porsche, ing. Oswald (MAN) a dr. Aders (Henschel), kteří zjištěné poznatky později uplatnili u svých konstrukcí. Pod vlivem zkušeností byly přerušeny práce na prototypech VK 2401 a VK 2001(MAN) a bylo rozhodnuto o přezbrojení a vylepšení již hotových prototypů těžkých tanků. Tyto těžké tanky vyráběly závody Henschel, Nibelungenwerke (Porsche) a Krupp(věže).
25. listopadu 1941 byla zadána výroba nového typu středního tanku. Tanky vyráběly podniky Daimler - Benz AG (Berlin - Marienfelde) a Maschinenfabrik - Augsburg - Nürnberg AG. Rozměry prototypu měly být: šířka 3150 mm, výška - 2990 mm, motor o výkonu 650 - 700 ks., čelní pancíř měl tloušťku 40 mm a prototyp dosahoval maximální rychlosti 55 km/h. Tank VK 3002 byl velice podobný tanku T - 34 a hrozily problémy s identifikací v boji a proto byl jeho další vývoj zrušen. Značně slibnou se je vila konstrukce továrny MAN. VK 3002 (MAN) měl také větší dojezd než jeho konkurent u Daimler - Benz. 3. února 1942 továrny MAN dostaly příkaz ukončit vývoj prototypu do sedmnácti týdnů. Konstrukčním pracím velel ing. Paul Max Wiebicke. Narozdíl od firmy Daimler -Benz, která do svého prototypu montovala dieselový motor měl prototyp VK 3002 (MAN) motor benzínový. Prototyp měl korbu svařovanou z pancéřových desek a věž umístěnou uprostřed korby (verze 3002 DB měla věž podobně jako T - 34 umístěnou více v předu) a byl už velice podobný konečné verzi “Panthera”. Pojezdová kola o velkém průměru se navzájem překrývala což se kladně projevovalo při jízdě v terénu. Pohon tanku zabezpečoval zážehový motor Maybach HL 210P45 o výkonu 478 kW (650 ks.) o objemu 21353 cm3. Do tanku byla montována převodovka Maybach - OLVAR 0640/1216. Tank měl rozměry: délka s kanónem - 8625 mm, délka korby - 6839 mm, šířka - 3270 mm, výška - 2867 mm. Tank dosahoval maximální rychlosti 55 km/h. Váha se pohybovala okolo 35 000 kg. Jako výzbroj nesl kanón Rheinmetall - Borsig 7, 5 cm KwK 42 L/70 ráže 75 mm a dva kulomety MG 34 ráže 7, 92 mm.
7,5-cm KwK 42 L/70
VK 3002 MAN byl přes svou podobu s T - 34 značně větší a těžší než jeho protivník. Zkoušky dvou prototypů V1 a V2 (Versuch - prototyp) VK 3002 MAN proběhly na polygonu 2. tankového pluku u Eisenachu. Mezi jednotlivými prototypy V1 a V2 byly jen malé rozdíly a to zejména v řízení. Výroba tanků PzKpfw. V “Panther” se měla dít v závodech MAN, Daimler -Benz, Henschel und Sohns AG v Kasselu a Maschinenfabrik Niedersachsen - Hannover (MNH) v Hannoveru. Výrobní náklady na jeden tank PzKpfw. V “Panther” byly 117 000 RM (PzKpfw. III - 96 163 RM, PzKpfw. IV - 103 462 RM, PzKpfw. VI 250 800 RM). 4. června 1942 ministr Albert Speer rozhodl, že do 15. května 1943 bude vyrobeno 250 tanků PzKpfw. V “Panther”. První série tanků Ausf. D(D2) byly přiděleny 51. a 52. praporu divizí SS “Das Reich” a LAH. Do vývoje “Panthera” zasáhl i Adolf Hitler, na začátku roku 1943 dal příkaz, aby byl tank přezbrojen na 7, 5 cm KwK 42L/100 ráže 75 mm. Naštěstí tento typ kanónu nebyl k dispozici a další vývojové práce už pokračovaly bez führerova zásahu. Byla plánována i výroba tzv. lehkého “Panthera” (leichte Panther) vyzbrojeného 5 cm KwK 39 L/60 ráže 50 mm. První série tanků “Panther” opustily továrny MAN 11. ledna 1943.
NULTÁ SÉRIE
Než začala sériová produkce “Panthera” byla vyrobena tzv. nultá série dvacíti tanků označovaných jako Ausf. A. Tyto tanky neměly nic společného s PzKpfw. V Ausf. A vyráběnými od září 1943. Měly několik změn v konstrukci. Největší změnou bylo umístění věžičky velitele tak, že vystupovala z obrysu věže (podobně jako konstrukce u PzKpfw. VI Ausf. B), byla to typická konstrukce profesora Porscheho. Do tanků byly montovány převodovky Zahnradfabrik ZF 7 a motory Maybach HL 210P45. Čelní pancíř měl tloušťku 60 mm. Výzbroj tvořil kanón 7, 5 cm KwK 42 L/70 ráže 75 mm s jednokomorovou úsťovou brzdou. Vzhledem k malému množství fotografií, na kterých je tank této série v bojovém postavení je pravděpodobné, že sloužil jako výcvikový tank pro osádky u divize Panzer - Lehr se kterou se patrně dostal v roce 1944 na frontu v Normandii. Od února 1943 se tato série přejmenovala na D1.
PANZERKAMPFWAGEN V “PANTHER” AUSF. D
Dosud není přesně známo proč první série dostala označení D. Je možné, že označení B a C bylo připravené pro jiné verze. Některé zdroje uvádějí, že Ausf. B byla verze s převodovkou Maybach -OLVAR. Tanky Ausf. D se od prototypu VK 3002 téměř nelišily, měly pouze jinou velitelskou věžičku a jiný tvar úsťové brzdy. Čelní pancíř měl tloušťku 80 mm. Tato verze měla také nový typ převodovky Maybach AK 7 - 200 stejně jako pozdější verze Ausf. A a G. Tanky PzKpfw. V “Panther” Ausf. D vyráběné v první polovině roku 1943 měly věžičku velitele plně integrovanou do obrysu věže (podobně jako PzKpfw. VI “Tiger” Ausf. H1), osazenou šesti pozorovacími průhledu s ochranným sklem tlustým 50 mm. Tanky produkované od druhé poloviny roku 1943 měly na této velitelské věžičce sedm periskopů a speciální lafetu na kulomet MG 34, který měl sloužit jako protiletadlová obrana (Fliegerbeschussgerät). Na některé tanky prvních sérií se montovala baterie zadýmovacích zařízení (NbK 39) ráže 90 mm, pozdější verze vystřelovaly dýmovací granáty přímo z vnitřku věže. Tanky Ausf. D (oficiální označení Ausf. D2 - bylo potřeba odlišit dřívější verze Ausf. A přejmenované na Ausf. D1) byly vybaveny motorem Maybach 230P30 o výkonu 515 kW (700ks).
PzKpfw. V Panther Ausf. D
Tanky vyráběné v druhé polovině roku 1943 měly už na pancíři nanesený Zimmerit a byly vybavené dodatečným pancéřováním (Schürzen), chránící část pásů a který také omezoval účinnost kumulativních střel. Toto dodatečné pancéřování bylo vyrobeno z pancéřových plátů o tloušťce 5 mm. Tanky Ausf. D2 (D1) měly kulomet MG 34 standardně umístěný uvnitř korby a jenom v případě střelby se vysunoval do otvoru v čelním pancíři. První verze Ausf. D2 měly dvě výfukové roury umístěné symetricky na zadní části korby, pozdější verze měly na výfucích speciální tlumiče ohně a byly kryty pancířem. Na levé straně věže byl kulatý otvor, který sloužil na vyhazování prázdných nábojnic a malá střílna zakrytá pancéřovým překrytem. Stejný střelecký otvor byl i na týlové straně věže. Tanky Ausf. D měly namontovány dva reflektory Bosch. Tanky PzKpfw. V “Panther” Ausf. D měly sériová čísla 210001 - 210254 a 211001 - 216000, bylo jich vyrobeno 851.
PzKpfw. V Panther Ausf. G s naneseným Zimmeritem
PANZERKAMPFWAGEN V “PANTHER” AUSF. A
Na přelomu srpna a září 1943 se začala vyrábět další varianta tanku “Panther” Ausf. A. Největší změnou bylo umístění kulometu MG 34 do speciálního kulového závěsu (úpravy se dělaly v závodech Daimler - Benz). Tanky Ausf. A měly upraveny oba výfuky spalin z pohonné jednotky a měly také modifikovaný podvozek. Na levé straně věže tanky postrádaly otvor pro vyhazování prázdných nábojnic a střelecký otvor. Dále také měly pouze jeden reflektor na levé straně korby. Pro řízení palby byl tank Ausf. A vybaven monokulárním zaměřovačem TZF 12a. Maximální deprese kanónu byla 8o a elevace 18o (verze Ausf. D2 20o). Další verze měly změněnou velitelskou věžičku a nabíječ měl vlastní periskop. Tanky Ausf. A měly sériová čísla 210255 - 211000 a 151000 - 160000. Tanky Ausf. A byly vyráběny do března 1944.
Panzerbefehlswagen V Panther Ausf. A
PANZERKAMPFWAGEN V “PANTHER” AUSF. G
Od března 1944 se začala vyrábět početně největší (3740 kusů) verze označovaná Ausf. G. Sériová čísla měla 121301 - 124301. Tank PzKpfw. V Ausf. G měl nový typ čelního pancíře, který postrádal pravoúhlý průhled pro řidiče. Pancíř tloušťky 50 mm na stranách korby byl skloněn pod úhlem 61o (Ausf. D a A - 50o). Změny se také projevily na poklopech řidiče a radisty - kulometčíka. Další modifikace (od výrobního čísla 121306) měla v místě vyústění kanónu štít zamezující poškození tohoto citlivého místa. Tanky vyráběné od konce roku 1944 měly ještě navíc jeden ventilátor chlazení motoru, který byl chráněn pancéřovými překryty. Zmenšené nasávací otvory vzduchu pro motor byly umístěny za věží a reflektor byl přemístěn z korby na blatník. V zadní části korby byl montován vlečný hák. Změněn byl i kryt ventilátoru, který nasával vzduch do bojového prostoru tanku a rovněž výfuky spalin dostaly lepší pancéřovou ochranu. Tanky Ausf. A a G byly vyráběné s ochranným pancířem (Schürzen). Některé tanky PzKpfw. V Ausf. G měly i celoocelová pojezdová kola (ostatní verze měly kola obandážovaná gumou). V roce 1944 byla pravděpodobně vyrobena malá série těchto tanků s celoocelovými koly, které působily pouze u divize SS LAH.
Bylo uvažováno o verzi “Panthera” s motorem HL 230P30. Byla vyvíjena i verze s vysokootáčkovým vzduchem chlazeným motorem MAN/Argus LD 220 o výkonu 515 kW (700ks), verze s hvězdicovým motorem BMW 132D o výkonu 478 kW (650 ks.) a dále pak verze s dieselovým motorem Daimler -Benz MB 507 o výkonu 625 kW (850 ks.). Sériová produkce tanků s těmito motory se však nikdy nerozběhla. Byla testována i hydrostatická a hydraulická převodovka (firma Voith GmbH v Heidenheimu) a verze umožňující překonávání vodních toků (Tauch Einrichtung). Tanky PzKpfw. V“Panther” Ausf. A byly vybaveny speciálními hnacími koly s vnitřním odpružením a filtroventilačním zařízením, které umožňovalo průjezd zamořeným územím. Věže tanků “Panther” byly také používány jako statický opěrný bod. Na betonovém bunkru v kterém byla zásoba munice a stanoviště posádky, byla namontována věž, která pocházela z tanků které měly poškozený podvozek. Otáčení věže se dělo ručně. Linie s těmito “pevnostmi” byly zejména v Itálii (Monte Cassino) a v Berlíně.
Panzerkampfwagen V Panther Ausführung G (SdKfz 171)
FLAMMENWERFERPANZER “PANTHER”
Byla plánována i výroba plamenometných tanků “Panther”. Hořlavá směs měla být vymetena pomocí elektrického čerpadla “Schwalbe”. Pohon pumpy mělo obstarávat elektrické čerpadlo o výkonu 30 kW připojený k motoru. K realizace tohoto typu tanku nikdy nedošlo.
PANZERKAMPFWAGEN V AUSF. F “PANTHER”
V polovině roku 1944 bylo přistoupeno k výrobě nové verze tanku “Panther” Ausf. F, která měla hodně změn. Byla montována nová věž (Schmalturm), která byla vyprojektována v továrnách Daimler -Benz AG. Věž nesla označení Gerät 710 nebo Schmal Turm 605, byla menší než standardní věž a měla jinou konstrukci. Nový štít kanónu (Saukopfblende) měl tvar jako u PzKpfw. VI (Sd. Kfz 183) “Tiger” II. Byla plánována i montáž kanónu ráže 88 mm. Čelní pancíř věže byl 120 - 125 mm (80 mm), boční a týlový 60 mm (45 mm), vrch věže 30 mm (12 mm) - v závorkách jsou uvedeny tloušťky pancíře u tanků Ausf. D, A a G. Další inovací byla montáž noktovizoru a nového typu dálkoměru.
Model tanku PzKpfw. V Panther Ausf. F
Místo kulometu MG 34 byl střelec - radista vybaven útočnou puškou MP 44 (Sturmgewehr 44) ráže 7, 9 mm, která mohla být namontována do dvou střílen v korbě, přičemž střílny mohly být v případě potřeby uzavřeny (gekrümmten Lauf). Hlavní zbraň tanku byl kanón 7, 5 cm KwK 44 L/70 (deprese 8o, elevace 20o). Ve věži byl namontován spřažený kulomet Rheinmetall - Borsig MG 42 ráže 7, 9 mm. Velitelská věžička byla upravena pro montáž protiletadlového kulometu.
Montáž věže a osazování vnitřního zbraňového vybavení byly prováděny v závodech Krupp a Škoda (v Plzni). Modernizovaný kanón 7, 5 cm KwK 44/1 byl již prací konstruktérů Škodovky. Tanky “Panther” Ausf. F (od 26. února 1944 Hitler zakázal používat zkratku PzKpfw. V) měly osazeny zaměřovač TZF (zvětšení 2, 5x až 6x) jenž vyráběla továrna Leitz a binokulární dálkoměr vyráběný firmou Zeiss. Dálkoměr byl namontován napříč pod čelním pancířem věže a měl celkovou délku 1320 mm. Čočky na bocích věže byly chráněny speciálními polokulatými pancéřovými “návary”. Zaměřovač TFZ 13 byl namontován v ose nad kanónem. Úpravy se dotknuly i hydraulického ovládání věže.
Modifikace se dotkla i korby, horní pancíř byl zesílen z 12 mm na 35 mm a poklopy střelce - radisty a řidiče změnily tvar a rozmístění. Montoval se i noktovizor FG 1250. Sériové tanky Ausf. F měly dostat vylepšený typ kanónu KwK 44/2. Zkoušky nového typu byly prováděny s novým pohonem tanku, motorem Deutz T8 M118 o výkonu 515 kW (700 ks.) a motorem s přímým vstřikem paliva Maybach HL 234 o výkonu 625 kW (850 ks.). Do konce války byly však vyrobeny pouze dva prototypy. V roce 1944 Krupp vypracoval projekt na přezbrojení tanku “Panther” na kanón ráže 88 mm (8, 8 cm KwK 43 L/71).
PANZERKAMPFWAGEN “PANTHER” II
V létě 1943 Heereswaffentamt (WaPrüf 6/III) rozhodl, že při konstruování nových typů tanků (“Panther II” a “Tiger II”) se musí více dbát na unifikaci. Velký problém to nebyl protože v závodech Henschel v Kasselu se vyráběly jak “Panthery” tak “Tygry”. Tank “Panther” II měl věž Schmal o průměru 1 750 mm a opět byly změněny vstupy pro radistu a řidiče a zároveň bylo modifikováno nasávání vzduchu pro motor. Opancéřování korby bylo zvětšeno na 100 mm (čelní), 60 mm (boční) a 40 mm (zadní a vršek korby). Tank měl nést kanón 8, 8 cm KwK 43 L/71 ráže 88 mm (deprese 8o, elevace 15o). Do věže bylo možno zamontovat speciální dálkoměr. V roce 1945 bylo plánováno zesílení čelního pancíře věže na 150 mm. Úpravami se zvedla celková hmotnost tanku na 50 200 kg a bylo potřeba vybavit tank silnější pohonnou jednotkou. Bylo zpracováno několik variant pohonu: - Gerät 544 s motorem Maybach HL 234 o výkonu 625 kW (850 ks.), - Gerät 545 s motorem Simmering Sla 16 o výkonu 529 kW (720 ks.), - Gerät 546 s motorem MAN/Argus LD 220 o výkonu 515 kW (700 ks.).
PzKpfw. V Panther II s věží z Panther Ausf. G
Ke konci roku 1944 obdržely závody MAN objednávku na dva prototypy tanku “Panther” II. V roce 1945 byl hotov jeden prototyp, který ovšem neměl věž Schmal ale byl osazen standardní věží tanku “Panther”. Byla modifikována pojezdová a hnací kola (konstrukce jako u tanku “Tiger II”) a byla též upravena hydraulika řízení.
PANZERBEFEHLSWAGEN MIT KWK 1 “PANTHER”
V roce 1943 byly na standardní verze tanku PzKpfw. V “Panther” Ausf. D montovány přídavné radiostanice a tyto tanky posléze sloužily jako velitelské. Byly vyráběny ve dvou verzích s nichž každá měla jiný počet radiostanic. Tanky Sd. Kfz 267 měly radiostanice Fu 5 a Fu 7, Sd. Kfz 268 Fu 5 a Fu 8. Tanky Sd. Kfz 267 zajišťovaly spojení rot s prapory a Sd. Kfz 268 spojení s plukem a divizí. Radiostanice Fu 7 a Fu 8 byly montovány do korby a radiostanice Fu 5 byla umístěna na pravé straně věže. Posádka tanku se skládala s řidiče, spojovacího důstojníka, který byl zároveň předním střelcem, velitele tanku a dalších dvou radistů, kteří plnili i funkci nabíječe a střelce. Přídavnou radiostanici nejčastěji obsluhoval nabíječ. Velitelské tanky neměly ve věži spřažený kulomet MG 34 a měly upravené zásobníky munice pro kanón. Velitelský tank vezl zásobu 64 nábojů (Ausf. A a D), nebo 70 nábojů (Ausf. G), tzn. o 12 - 15 méně než standardní tank tohoto typu. Vezená zásoba munice se skládala z 12 nábojů světelných (osvětlovacích), 12 zadýmovacích granátů se zapalovačem C - 43, 20 nábojů tříštivotrhavých - 326p a šrapnelové výstřelné miny typ 1 (Nahverteidigungswaffe). Zbytek munice tvořily protitankové náboje.
Tanky “Panther” byly vybaveny zařízením pro vnitřní komunikaci “Bordsprechanlenge” B, radiostanicí Fu5 (Fu5 zahrnovala vysílač o výkonu 10 W a přijímač UKF Fu 2 typ “E”) která byla umístěna ve věži a radiostanicí Fu7 nebo Fu8 v korbě. Radiostanice UKF Fu7 měla přijímač “D1” pracující na vlnách UKF v pásmu 27 - 33 MHz a vysílač s koncovým výkonem 20 W a dosahem 12, 8 km (fónicky) nebo 16, 0 km (klíčem). Radiostanice Fu 8 měla vysílač typ “A” o výkonu 30 W a přijímač typ “C” pracující na středních vlnách v pásmu 0, 83 - 3, 024 MHz s dosahem 80 km (klíč). Mimo to měly velitelské tanky malý generátor GG 400 a náhradní radiostanice. Různé typy těchto tanků se daly rozpoznat podle charakteristických antén. Sd Kfz 267 měly dvě prutové antény a jednu anténu typ “hvězda”, která byla namontována do gumové patky uprostřed pancíře nad motorem. Anténa radiostanice Fu7 byla umístěna na levé straně korby. Anténa radiostanice Fu5 měla délku 2, 0 m a Fu7 1, 4 m.
PANZERBEOBACHTUNGSWAGEN “PANTHER”
Další speciální verze tanku PzKpfw. V byl “tank pro řízení palby”. Tank byl osazen dřevěnou maketou kanónu KwK 42 a jediná zbraň měl být standardní kulomet MG 34 umístěný ve věži. Posádka měla čtyři osoby - velitele, pozorovacího důstojníka, radistu a řidiče. Tank byl vybaven dvěma pozorovacími dalekohledy (Turmbeobachtungsfernrohre - TBF 2), dálkoměrem, dvěma pozorovacími dalekohledy (TSR1) a nůžkovým dalekohledem. TSR 1 byl umístěn v velitelské věžičce, TSR 2 se mohl vysunout o 450 mm nad úroveň věže. Rovněž dálkoměr byl vysunovací. TBF 2 byly umístěny ve speciálních pancéřových překrytech na věži. Nikdy nebyla zahájena sériová produkce, byl vyroben pouze jeden prototyp sloužící ke zkouškám. Panzerbeobachtungswagen “Panther” byl pravděpodobně nejlepší tank pro pozorování bojiště a řízení palby vyráběný během II. světové války.
GEFECHTSAUFKLÄRER “PANTHER”
V roce 1942 po ukončení vývoje průzkumného tanku VK 1602 “Leopard” firmy Krupp a Rheinmetall - Borsig byl zahájen program vývoje průzkumného tanku na bázi “Panthera”. Nová, menší věž měla být vyzbrojena kanónem 5 cm KwK 39 L/60 ráže 50 mm. Nakonec se ale projekt tohoto tanku neuskutečnil, protože Heereswaffenamt usoudil, že tank by byl nedostatečně vyzbrojen a tak průzkumné úkoly plnily i nadále tanky PzKpfw. IV a PzKpfw. V.
TANK “PANTHER” S NOKTOVIZOREM
V roce 1936 Heereswaffenamt, WaPrUf 8 uložil firmě AEG rozpracovat možnosti vybavení tanků nočními zaměřovači. V roce 1942 byl vyroben první prototyp s protitankovým kanónem Pak 40 umožňující střelbu v noci. Před použitím zaměřovače FG 1250 muselo být bojiště nejprve “osvíceno” speciálním reflektorem, který pracoval v infračerveném pásmu. Spolu s tankem “Panther” se na bojišti pohyboval střední transportér Sd Kfz 250 - 20 “Uhu”, který nesl infračervený reflektor. Ty to infračervené zaměřovače se měly montovat sériově až na tanky “Panther” Ausf. F “Panther” II. Několik tanků se zařízením FG 1250 bojovalo v rámci 1. pluku tankové divize SS “LAH” v Ardenách.
BERGEWAGEN “PANTHER” (Sd. Kfz 2)
Historie tohoto vozidla začíná 7. května 1943, kdy Herreswaffenamt zadal výrobu speciálního vyprošťovacího vozidla na podvozku PzKpfw. V. V továrně MAN bylo 6. června 1943 zahájena sériová výroba podvozků tanku “Panther”, která byla určena pro speciální verzi “Bergepanther”. Bylo objednáno celkem 70 podvozků pocházející z Ausf. D. V červnu bylo vyrobeno 9 podvozků, v červenci 11, v srpnu 13, v září 14 a říjnu a listopadu 7. Tyto první verze neměly namontováno vyprošťovací zařízení ani jeřáb. Vyprošťovací tanky měly být zařazeny do jednotek vyzbrojených PzKpfw. V nebo do praporů těžkých tanků (schwere Panzer Abteilung), které měly k dispozici PzKpfw. VI. Polopásové tahače a vyprošťovací tanky (PzKpfw. III zbavený výzbroje) nedostačovaly svým výkonem k vyprošťování tanků PzKpfw. V PzKpfw. VI. V továrně Henschel und Sohn AG v Kasselu byla dokončena modifikace tanku “Bergepanther”, který mohl vytvořit sílu v tahu až 40 000 kg. Tažné zařízení bylo zkonstruováno v roce 1940 (MAN) pro potřeby ženijního vojska. K vyprošťování sloužilo 150 m dlouhé ocelové lano, které se navíjelo rychlostí 10 mmin. Pohon zajišťoval motor tanku. V zadní části tanku “Bergepanther” byly dvě pohyblivé radlice, které sloužily k zajištění stability tanku při vyprošťování.
Výroba nástavby probíhala v závodech Raupach v Görlitzu a od roku 1945 ve Warnsdorfu. Měsíční produkce činila 30 - 40 kusů. Na místě nenamontované věže byla plošina na převážení náhradního materiálu. “Bergepanther” byl stavěn na podvozku PzKpfw. V Ausf. A, od března 1944 na podvozku PzKpfw. V Ausf. G se zvětšenou nádrží na pohonné hmoty. V zadní části tanku byla lafeta na kterou mohl být na montován kanón 2 cm KwK 38, který byl chráněn pancířem o tloušťce 10 - 15 mm. První verze tanku “Bergepanther” byly vybaveny jeřábem o nosnosti 1500 kg, pozdější o nosnosti 6000 kg. Tyto jeřáby byly používány zejména při výměnách motoru. V přední části korby měl “Bergepanther” dva nárazníky (obložené tvrdým dřevem), které sloužily k tlačení poškozených vozidel. Odkrytý prostor posádky chránila celtovina. “Bergepanther” byl předveden 1. března 1944 na tankovém polygonu Berka u Eisenachu generálnímu inspektorovi tankových vojsk Heinzovi Guderianovi. 7. května Hitler vydal rozkaz vyrábět měsíčně 20 tanků “Bergepanther”. V dubnu 1944 bylo vyrobeno 13 tanků, v květnu 18, v červnu 20 a v červenci pouze 10. Připravovala se verze “Bergenpanthera” na podvozku Ausf. F. Tanků “Bergewagen Panther” se také používalo jako muničních vozidel.
STÍHAČ TANKŮ “JAGDPANTHER” (Sd. Kfz 3)
6. ledna 1942 zbrojní koncern Friedrich Krupp AG v Essenu obdržel zakázku na vypracování projektu nového stíhače tanků vyzbrojeného kanónem ráže 88 mm. Projekt nesl označení Panzer Selbstfahrlafette IVc - 2. Pohon tanku o váze 30 000kg zabezpečoval benzínový motor Maybach HL 90. Čelní pancíř měl tloušťku 80 mm, boční 60 mm. Maximální rychlost byla 40 km/h. 17. června 1942 továrny Krupp - Gruson AG v Magdeburgu ukončily vývoj stíhače tanků na podvozku PzKpfw. IV. 3. srpna 1942 rozhodl Heereswaffenamt o zkonstruování těžšího stíhače tanků. Produkce měla dosáhnout 60 kusů měsíčně. Tento nový typ budovaný na podvozku VK 3002 (MAN) - PzKpfw. V “Panther” měl označení IVd. V září byl vyroben malý dřevěný model v měřítku 1:10 a v listopadu model 1:1. Stíhač tanků “Jagdpanther” měl ve výzbroji kanón ráže 88 mm a kulomet Rheinmetall - Borsig MG 34 ráže 7, 9 mm umístěný v kulové lafetě v čelním pancíři. Ten měl tloušťku 80 mm, boční 50 mm a týlový 40 mm. 5. ledna 1943 byly veškeré práce svěřeny závodům Daimler - Benz AG (Berlin -Marienfelde). Bylo vyprojektováno zesílení čelního pancíře na 100 mm (horní část) a 60 mm (dolní část). Sériové stíhače tanků však měly nadále čelní tloušťku pancíře 80 mm. Prototyp “Jagdpantheru” byl 20. října předveden Hitlerovy při příležitosti zkoušek “Jagdtigera” na polygonu ve Východním Prusku. Jednotlivé série stíhače tanku “Jagdpanther” se lišily několika drobnostmi.
První série stíhače tanků “Jagdpanther” byla vyzbrojena kanónem Pak 43/2, později byl přezbrojen na Pak 43/3, který měl jiný typ vratníku. Pozdější série měly další ventilátor, který byl umístěn v přední části bojového prostoru. Bylo vyrobeno i několik “Jagdpantherů”, které sloužily jako velitelská vozidla. Radiové vybavení měl “Jagdpanther” stejné jako Panzerbefehlswagen “Panther” (Fu 8 a Fu 7) a navíc postrádal nůžkový dalekohled a zaměřovač SflZF.
Stíhače tanků “Jagdpanther” (8, 8 cm Pak 43/3 auf Panzerjäger “Panther”) byly vyráběny v závodech Mühlenbau und Industrie AG (MIAG) v Braunschweigu nebo Maschinenfabrik Niedersachsen -Hannover v Hannoveru. Celkem bylo vyrobeno 384 kusů, které měly sériová čísla 300001 - 300392.
SAMOHYBNÉ PROTILETADLOVÉ KANÓNY
V průběhu války se zjistilo, že tankové jednotky musí být doprovázeny samohybnými protiletadlovými kanóny, které v průběhu přesunu zabezpečovaly ochranu proti nepřátelským letadlům. Dosud používané tažené protiletadlové kanóny již nedostačovaly svým výkonem a to zejména dlouhou časovou periodou mezi napadením a zahájením účinné palby. Bylo potřeba vyvinout “protiletadlový tank” (Flakpanzer), který by byl schopen okamžité obrany proti leteckým útokům.
Původně bylo plánováno vybavení protiletadlových oddílů kanóny ráže 20 a 37 mm na podvozcích polopásových tahačů FAMO F3 Sd. Kfz 9. Rychle se ale ukázalo, že výkon těchto vozidel v terénu nedostačuje. Polopásové tahače FAMO mohly být používány jenom na zpevněných cestách. První projekty samohybných protiletadlových kanónů vznikly na bázi podvozků tanků PzKpfw. IV 38(t) a PzKpfw. IV.
2. září 1942 továrny Krupp začaly pracovat na samohybném protiletadlovém dělu na bázi podvozku tanku “Panther”, kde měl být využit nový typ motoru tanku VK 1602 “Leopard”. V listopadu 1942 Krupp započal práce nad tankem Flakpanzer 42, který měl být vyzbrojený kanónem ráže 88 mm. Po několika měsících se zjistilo, že plně dostačují kanóny ráže 20 a 37 mm. Bylo také plánováno zavedení kanónů ráže 50 - 55 mm. 13. ledna 1944 ministr Albert Speer rozkázal aby firmy Krupp a Rheinmetall vypracovaly projekt samohybného protiletadlového dvojkanónu ráže 37 mm. Nedlouho poté závody Rheinmetall - Borsig vypracovaly projekt (Gerät 544) - dvojkanón 37 mm. Toto samohybné protiletadlové dělo dostalo kódový název “Coelian”. Protiletadlový kanón Flak 44 L/57 měl teoretickou kadenci 500 ran/min. , úsťová rychlost 845 - 1000 m/s. Děla byla namontována na lafetě kryté po celém obvodu pancířem a měla depresi 15o a elevaci 80o. Ve fázi projektu byl i samohybný protiletadlový kanón ráže 55 mm. Projekt vyhotovily závody Ausweichbetrieb Seidenberg der Vereinigten Apparatenbau AG. 17. února byla započata výroba makety, ale prototyp už nebyl nikdy postaven. Podobný osud potkal projekt Flaku 41 ráže 88 mm na podvozku PzKpfw. V “Panther” Ausf. G. Ohromný a ambiciózní projekt produkce samohybných protiletadlových děl skončil dřevěnou maketou Flaku 44 L/57 ráže 37 mm na podvozku PzKpfw. V “Panther” Ausf. D.
Model samohybného protiletadlového kanonu Flakpanzer Coelian
SAMOHYBNÁ DĚLA
Na podvozku tanku “Panther” byla plánována celá řada samohybných děl vyzbrojených kanóny nebo houfnicemi velké ráže. Již 4. června 1942 dostaly továrny Krupp zadání na projekt samohybného děla na bázi tanku VK 3002 (MAN). V září 1942 bylo rozhodnuto že samohybné dělo bude vyzbrojeno houfnicí 10, 5 cm leFH 43 ráže 105 mm. Před koncem roku byla hotova dřevěná maketa. Houfnice se nacházela na polokrytém stanovišti a měla plný odměr (360°). Čelní pancíř dosahoval tloušťky 50mm (bok 20 mm). Spolu s užitím houfnice leFH 43 bylo uvažováno i o kanónu 12, 8 cm Panzerkanone K43 ráže 128 mm. Projekt děla s houfnicí dostal označení “Grille 15” a projekt s kanónem “Grille 12”.
Rheinmetall - Borsig vypracoval několik projektů samohybných děl - Gerät 811 s těžkou houfnicí 15 cm sFH 18/4 ráže 150 mm, Gerät 5 - 1530 s houfnicí 15 cm sFH 43 ráže 150 mm a Gerät 5 - 1213 s kanónem 12, 8 cm K 43. Kromě těchto samohybných děl byla plánována výroba dvou celkově pancéřovaných útočných děl vyzbrojených houfnicemi ráže 150 mm a 210 mm.
Další konstrukce na podvozku tanku “Panther” byl univerzální muniční transportér (Waffenträger). Transportér měl upravený podvozek, místo osmi pojezdových kol jich měl pouze šest. Vyvíjela ho firma Daimler - Benz a Rheinmetall.
Před koncem války vznikl projekt raketometu s neřízenými střelami ráže 105 mm na podvozku tanku “Panther”. Raketomet měl odměr 360o, elevaci 75o, depresi 5o. Rakety měly dostřel 5000m. Sériová produkce se nikdy nerozběhla.
Tanky Panzerkampfwagen V “Panther” (Sd. Kfz 171) byly vyráběny v závodech MAN, Daimler -Benz, MNH a Henschel. Sériová produkce trvala od 7. ledna 1943 do 23. (?)května 1945. Bylo vyrobeno 5992 tanků, armáda převzala 5928 tanků, zbytek sloužil pro výcvik a zkoušky nebo se z nejrůznějších příčin nedostaly na frontu. Továrny MAN vyrobily 2048 tanků, Daimler - Benz 1982, Maschinenfabrik Niedersachsen - Hannover 1838 tanků a Henschel 130 tanků “Panther”. Henschel vyráběl “Panthery” do září 1943, MNH do března 1945, Daimler - Benz do května téhož roku a MAN do konce května 1945.
Tanky PzKpfw. V “Panther” byly také exportovány. V roce 1943 byl je den “Panther” Ausf. A prodán do Švédska. V roce 1944 objednalo Maďarsko pět tanků “Panther” (Ausf. G?), nebyly však nikdy dodány a maďarské jednotky obdržely stíhače tanků Jagdpanzer 38 (t) “Hetzer”. Ve dnech 22 - 24. února 1943 proběhly v Římě německo - italské rozhovory o možnostech licenční výroby tanků “Panther” v Itálii. Předpokládalo se, že tanky “Panther” a později “Panther II” budou vyráběny v závodech FIAT -Ansaldo. Mělo se vyrábět až 50 kusů měsíčně a to hlavně pro italskou armádu. Z důvodů nedostatku surovin a kapitulace Itálie v září 1943 se sériová výroba nikdy neuskutečnila. Výrobní linka zhotovená v továrně MAN nebyla do Itálie nikdy dovezena a byla využita v mateřské továrně.
Zájem o německé tanky měli i Japonci. Kromě jednoho tanku PzKpfw. VI (Sd. Kfz 181) “Tiger” H1 objednali i jeden “Panther” (v. č. 851?). Žádný z tanků nebyl do Japonska nikdy odeslán.
Po válce byly tanky “Panther” používány v Československu, Maďarsku, Francii a Jugoslávii(?). Ve Francii byl dokonce zformován 503. tankový pluk v Mourmelon vybavený do roku 1947 50 tanky “Panther”. Také stíhače tanků “Jagdpanther” byly ve stavu francouzské armády a to převážně jako stacionární opěrné body. Za války byly ukořistěné “Panthery” začleněny do sovětských (např. v červenci 1944 byly do 109. tankové brigády včleněny dva Panthery”), britských, kanadských, francouzských a amerických tankových jednotek. Nutno ještě dodat že izraelské velení zvažovalo o výrobě zmodifikovaného tanku “Panther”.
KONSTRUKCE
Střední tank s pětičlennou osádkou. V přední části korby vlevo od převodovky seděl řidič tanku. Na pravé straně seděl radista - kulometčík. Stanoviště ostatních členů osádky se nacházelo ve věži - na levé straně od kanónu bylo stanoviště střelce, který zároveň obsluhoval i spřažený kulomet a za ním velitele tanku. V případě že byl tank vyzbrojen protiletadlovým kulometem obsluhoval ho velitel tanku. Na pravé straně věže bylo místo nabíječe. V “Jagdpantheru” byla posádka rozšířena o druhého nabíječe.
PzKpfw. V Panther Ausf. D (Autor: Alf van Beem)
Tank PzKpfw. V (Sd. Kfz 171) “Panther” se skládal z jednotlivých součástí: korba, věž, výzbroj, pohonná jednotka s převodovkou, přístrojů pro řízení, podvozku a dalšího vybavení.
KORBA
Pancíř tanku byl vyroben z pancéřových desek povrchově kalených a spojených svařováním. Všechny pancéřové pláty byly tvarované tak aby svár měl co největší pevnost. Tloušťka a naklonění pancíře měly zabezpečit účinnou ochranu osádky a bojového interiéru. Pancéřové pláty byly vyráběny v Dortmunder - Hoeder - Huttenvereinu, Ruhrstahl v Hattingenu, Bismarckhutte v Chorzovie, Eisenwerke Oberdonau v Linci. Tank PzKpfw. V Ausf. G měl silnější boční pancíř (50mm) a jiný sklon pancíře korby.
VĚŽ
Tank měl plně otočnou věž svařovanou s ocelových desek. Věž měla hydraulický pohon o výkonu 4 kW, který byl získáván z kardanové hřídele motoru tanku. Rychlost otáčení záležela na obrátkách motoru - při 2500 ot. /min trvalo plné otočení (360o) 17 - 18 s (17 sekund vpravo, 18 sekund vlevo), při 1000 ot. /min to bylo pouze 92 - 93 s. Věž mohla být otáčena i ručně ze stanoviště střelce. Jedna obrátka manipulačního kola posunula věž o 0, 36o.
PzKpfw. V Panther Ausf. D (Autor: Alf van Beem)
Věž a kanón se daly ovládat z místa střelce. Po sešlápnutí levého pedálu se věž otáčela vlevo, po sešlápnutí pravého pedálu vpravo. Aktuální natočení věže signalizoval speciální ukazatel v pravé části věže. Sedadla osádky se otáčely společně s věží. V zadní části věže se nacházel kulatý únikový výlez. Na stropě věže měl velitel tanku k dispozici pozorovací věžičku. V přední části byl periskop nabíječe, ventilátor a otvor pro “Nahverteidungswaffe”.
POHONNÁ JEDNOTKA
Tanky Panzerkampfwagen V “Panther” Ausf. A (D1) byly vybaveny motorem Maybach HL 230P30. Ten byl vyráběn v několika podnicích: Maybach Motorenwerken v Friedrishafenu, Auto -Union závod Wanderer v Chemnitz, Daimler - Benz (Stuttgart - Unterturheim). Písty vyráběla firma Mahle v Stuttgartu.
Maybach HL230
Motor HL 210 měl tyto parametry: zážehový, čtyřtaktní dvanáctiválcový motor uložený do “V” (úhel bloku válců byl 60o ). Průměr pístu 130 mm (125 mm), zdvih 145 mm, objem 23095 cm3 (21353 cm3). Písty byly liti nové, válce motoru hliníkové. Distance ventilu 0, 35 mm. Stupeň komprese 6, 8:1. Výkon motoru 515 kW (700ks) při 3000 ot/min (v praxi motor do sahoval maximálně 2500 ot/min). Přepočet výkonu na tunu byl 11, 4 kW/t (15, 5 ks/t). Váha motoru 1200 kg. Rozměry: délka 1310 mm, šířka 1000 mm, výška 1190 mm. Motor byl po obou stranách chlazený kapalinou. Chladící nádrž měla objem 170 dm3. Maximální teplota chladící kapaliny byla 90oC, provozní 80oC. Cirkulaci vzduchu zabezpečovaly dva ventilátory osazené filtry typu Zyklon umístěné po stranách korby. Byly vyráběny firmou Mann und Hummel v Ludwigsburgu. Mimo to byly v pancíři chránícím motor čtyři větrací otvory symetricky rozmístěné na bocích korby. Motor Maybach HL 230P30 (HL 210P45) měl čtyři dvoustupňové karburátory typu Solex 52 FF J II D. Palivo - benzín OZ 74 o oktanovém čísle 74 - bylo dodáváno z pěti nádrží o celkovém objemu 730 dm3. Palivo do karburátorů bylo hnáno pomocí dvou pump. Pro mazání mohl být použit standardní “Motorenöl der Wehrmacht”. Do suchého motoru byla nutná dávka 42 dm3 oleje, při výměně již stačilo 32 dm3. Přenos výkonu obstarávaly dvě kardanové hřídele.
SYSTÉM ŘÍZENÍ
Spojka třílamelová suchá, Fichtel & Sachs (Schweinfurt) LAG 3/70H. Převodovka planetová Zahnradfabrik (Friedrichshafen) AK 7 - 200, 7 stupňů vpřed a jeden vzad. 2 - 7 stupeň byly synchronizované. Systém řízení typu MAN z jednolamelovou suchou spojkou ovládanou hydraulicky. Řidič si mohl vybrat ze čtyř převodů řízení - 1:1, 05/ 1:1, 4/1:8, 4 a 1:4, 65. Brzdy kotoučové LG 900 hydraulické. Ruční brzda mechanická (MAN).
Převod | Rychlost(km/h) | Poloměr obratu (m) | Tažná síla (t) | |
---|---|---|---|---|
1.rychlost | 9,21 | 3,5 | 5 | 50 |
2.rychlost | 4,54 | 8,4 | 11 | 25 |
3.rychlost | 2,84 | 11 | 18 | 15 |
4.rychlost | 1,83 | 18 | 30 | 10 |
5.rychlost | 1,27 | 25 | 43 | 7 |
6.rychlost | 0,90 | 35 | 61 | 5 |
7.rychlost | 0,69 | 46 | 80 | 4 |
Zpátečka | 9,46 | 3,4 | 5 | 50 |
Rychlosti byly řazeny pákou umístěnou po pravé straně řidičova sedadla, samotné řízení tanku umožňoval volantový mechanismus a pedály. Páky ruční brzdy byly po stranách sedadla.
PODVOZEK
Podvozek tanku PzKpfw. V “Panther” se skládal z osmi “párů” pojezdových kol o velkém průměru (860x100). Kola se navzájem překrývala, což mělo kladný vliv na jízdu. Dvě vnější řady měly kola jednoduchá, prostřední řada měla kola dvojitá. Celý podvozek zkonstruovaly závody MAN pod vedením ing. Ernsta Lehra. Torzní tyče se vyráběly v továrně Dittmann v Herbedenu a Rüchling v Vilkingenu. Maximální výkyv kola ve vertikální ose byl 510 mm (u T - 34 to bylo 240 mm a “Shermana” 111 mm). U pozdějšího německého tanku “Leopard” byla maximální vůle kola dokonce 530 mm. S těmito technickými parametry byla jízda v tanku “Panther” velice komfortní. Tlak pojezdového kola na půdu byl 1410 N/cm2. Statická pevnost kola dosahovala 8 kg/mm. Pojezdová kola byla lisována s plechu a byla obandážována gumou. Od roku 1944 byly vyráběny firmou Eisenwerke Mülheim celoocelová kola. Před hnacím kolem bylo namontována jedna kladka. Hnací kolo o průměru 821, 77 mm mělo po obvodu 17 zubů. V zadní části podvozku bylo napínací kolo, kterým se mohlo manipulovat a tím upravovat napnutí pasů. Pásy dvouotvorové osazené na závěsech Kgs 64/600/150 byly vyráběné firmou Moorburger Treckenwerke v Hamburku. Každý pás se skládal s 86 článků a měl šířku 660 mm. Pásy mohly být upraveny na zimní verzi.
ELEKTRICKÁ INSTALACE
Elektrická instalace byla stejnosměrná o napětí 12 V. Dynamo o výkonu 0, 7 kW značky Robert Bosch GTLN 700 12 - 1500BI 1 dobíjelo dva olověné akumulátory (Robert Bosch 12B 150 o kapacitě 150 A/h a napětí 12 V nebo 12 B 120Pz o kapacitě 120 A/h) umístěné pod podlahou. Elektrický startér Robert Bosch BFD 6 24 ARS 15 o výkonu 4, 4 kW (6 ks) a napětí 24 V. Elektrické zapalování (dvě svíčky Bosch W 225t1) Bosch JGN 6R 18. Úhel odklonu svíčky od ZPO - 5o. Sled zážehů válců -12 - 1 - 8 - 5 - 10 - 3 - 7 - 6 - 11 - 2 - 9 - 4. V případě nouze mohly dva členové osádky “natočit” (pomocí kliky otvorem v dolní části zadního pancíře korby) startér AL/ZM 1. Pro zimní období existovala možnost montáže dvoutaktního spalovacího motoru napojeného na křídel tanku. Další možnost nastartování “Panthera”, byla s pomocí auta Kfz. 82 “Kübelwagen”. Elektrická instalace dodávala proud do osvětlení zaměřovačů a kontrolních přístrojů, reflektoru, klaksonu, ventilátoru a do spouští kanónu a kulometů.
VÝZBROJ
Hlavní zbraní tanku PzKpfw. V “Panther” byl kanón 7, 5 cm KwK 42 ráže 75 mm. Délka kanónu byla 70 ráží (L/70) - 5250 mm, s úsťovou brzdou byla celková délka 5535 mm. V tancích “Panther II” bylo plánováno osazení kanónu 7, 5 cm KwK 44 L/70. Oba typy kanónu byly vyráběny v továrně Rheinmetall - Borsig v Düsseldorfu a Zbrojovce Brno. Váha děla s úsťovou brzdou byla 1000 kg, váha s ochranným pancířem 2650 kg. Hlaveň měla 32 pravotočivých drážek. Zákluz kanónu při střelbě byl asi 400 - 430 mm. Rychlost střelby byla 6 - 8 ran za minutu, dostřel 9600 - 10000 m. Konstrukce kanónu dovolovala maximální elevaci 20o a depresi 8o. Kanón KwK 42 měl hydraulický vratník (kapalina -Bremsflussigkeit Braun nebo v zimě Bremsflussigkeit Arktisch). Byly používány tři hlavní druhy munice. Protipancéřový granát (Panzersprenggeschoß 39 PzGr 39/42), podkaliberní granát (Panzergeschoß mit Stahlkern 40 PzGr 40/42), tříštivotrhavý (Sprenggranate 34).
PzGr 39/42 | PzGr 40/42 | Gr 34 | |
---|---|---|---|
Celková hmotnost(kg) | 14,30 | 11,55 | 11,14 |
Hmotnost projektilu(kg) | 6,80 | 4,75 | 5,74 |
Úsťová rycholst(m/s) | 925 | 1120 | 700 |
Délka náboje(mm) | 893,2 | 875,2 | 929,0 |
Projektil PzGr 39/42 probíjel 149 mm standardního pancíře na vzdá lenost 450 m (90o) a 121 mm (60o). Rychlost projektilu při dopadu na cíl se pohybovala okolo 865 m/s. Ze vzdálenosti 2300 m mohl tento projektil probít pancíř o tloušťce 91 mm respektive 79 mm. Dopadová rychlost byla v tomto případě 605 m/s.
Vzdálenost (m) | Dopadová rychlost (m/s) | Tloušťka pancíře (mm) sklon 90 st. | Tloušťka pancíře (mm) sklon 60 st. |
---|---|---|---|
0 | 1120 | 230 | 197 |
450 | 1090 | 198 | 154 |
900 | 970 | 170 | 123 |
1350 | 865 | 145 | 99 |
1850 | 770 | 122 | 80 |
2300 | 675 | 103 | 65 |
Tank vezl zásobu 79 nábojů (PzKpfw. V Ausf. D a A) nebo 82 (Ausf. G). Velitelské tanky měly sníženou dotaci z důvodu nedostatku prostoru. Pro vlastní obranu proti pěchotě byl tank vybaven kulometem Rheinmetall - Borsig MG 34 ráže 7, 9 mm. Velitelské tanky měly jeden kulomet, standardní tanky PzKpfw. V Ausf. D, A a G měly kulomety dva. MG 34 měl hmotnost 11, 08 kg, délku 1225 mm (hlaveň 600 mm), cyklická rychlost střelby 900 ran/min a počáteční rychlost střely byla 755 m/s. Zásoba kulometné munice byla 5100 nábojů (34 truhlíků) - Ausf. D a A nebo Ausf. G 4800 nábojů (32 truhlíků). Tanky Ausf. F měly mít pouze jeden kulomet Rheinmetall - Borsig MG 42 ráže 7, 9 mm. Kulomet v korbě měl odměr 5o vpravo i vlevo, elevace byla 15o a deprese 10o. Další účinnou zbraní byl Nahkampfgerät ráže 26 mm s zadýmovacími granáty (12), zápalnotříštivými granáty (24) a takzvanými “S” minami - 20 ks (granát naplněný trhavinou a 360 ocelovými kuličkami vylétl asi metr do výše a tam explodoval).
Posádka měla pro případ opuštění tanku v oblasti boje samopal MP 40 ráže 9, 0 mm (198 nábojů) a pistole P - 08 (Luger) nebo P - 38 (Walther) ráže 9, 0 mm. Ve výbavě byla i raketová pistole LP - 42 ráže 27 mm s osvětlovacími, signalizačními a zadýmovacími granáty. Tanky Ausf. D, A a G měly na velitelské věžičce speciální úchyt na protiletadlový kulomet. Samohybné dělo SdKfz 173 “Jagdpanther” bylo vyzbrojené kanónem 8, 8 cm Pak 43/3 (L/71) nebo 8, 8 cm Pak 43/4 (L/71) ráže 88 mm. Délka hlavně i s úsťovou brzdou byla 6686 mm. Hlaveň měla 32 pravotočivých drážek. Munice -protipancéřový granát (Panzersprenggeschoß 39) PzGr 39/43 (10, 2 kg), podkaliberní granát PzGr 40/43W (7, 3 kg), tříštivotrhavými granáty a kumulativními granáty (Hohlladungsgranate) HLGR 39 (7, 65 kg).
Dostřel kanónu byl 9350 m, rychlost střelby se pohybovala mezi 6 - 8 ranami za minutu. “Jagdpanther” vezl zásobu 57 kusů munice. Pro blízkou obranu byl vyzbrojen standardním kulometem MG 34 (600 nábojů) umístěným v korbě a samopalem MP 40 ráže 9, 0 mm volně uloženým v tanku. Ve věži měl “Jagdpanther” Nahkampfgerät.
PROSTŘEDKY SPOJENÍ
Všechny tanky PzKpfw. V “Panther” byly vybaveny radiostanicí Fu 5 s vysílačem typu “C” o výkonu 10 W pracujícím v pásmu 27 - 33 MHz a přijímačem UKF Fu 2 typ “E”. Dosah radiostanice byl ve fónickém provozu 6, 4 km respektive 9, 4 km (klíč). Velitelské tanky byly vybaveny silnějšími typy radiostanic z důvodu nutnosti komunikovat na větší vzdálenosti. Samohybná děla “Jagdpanther” měla radiové vybavení stejné.
OPTICKÉ VYBAVENÍ
Tanky Ausf. D byly vybaveny binokulárním zaměřovačem TZF 12, v tancích Ausf. A a G byl zaměřovač monokulární TZF 12a a tank Ausf. F měl dostat zaměřovač TZF 13. Zvětšení bylo v rozmezí 2, 5x - 5x. Zorné pole mělo úhel 25o (při zvětšení 2, 5x) nebo 14o (zvětšení 5x). Se zaměřovačem mohlo být regulováno od +300 do - 20o (TZF 12) nebo od +40o do - 30o (TZF 12a). Kulomet měl zaměřovač KZF 2 s 1, 8x zvětšením. Všechny zaměřovače vyráběla firma Carl Zeiss v Jeně. Tanky Ausf. D2 vyráběné do poloviny roku 1943 měly ve velitelské věžičce šest pozorovacích průhledů krytých neprůstřelným sklem. Tanky Ausf. D, A a G měly ve velitelské věžičce sedm periskopů. Periskopy měly i ostatní členové osádky: střelec - radista, nabíječ (od Ausf. A a G), řidič, který měl nejprve dva pevné periskopy, později jeden pohyblivý. Periskopy vyráběla firma Meyer v Görlitz.
PROTIPOŽÁRNÍ OCHRANA
Tanky PzKpfw. V “Panther” byly vybaveny automatickým hasícím zařízením. V případě kdy stoupla teplota v motorovém prostoru nad 120oC zapnula termočidla hasící zařízení. Požár byl signalizován na přístrojové desce řidiče.
DODATEČNÉ VYBAVENÍ
Speciální ženijní vybavení (krumpáč, lopata, sekera a ocelová tyč) byly připevněny na bočním pancíři korby a blatnících. Každý tank měl sněhové pásy. Lékárnička byla umístěna u stanoviště střelce -radisty. Hever byl zpočátku montován na korbu a od poloviny roku 1943 byl převážen v závěsu mezi výfuky. Speciální ruční pumpy sloužily v nouzi k přečerpávání paliva. Po straně korby byly přichyceny náhradní články pasů a náhradní pojezdové kolo bylo připevněno na zadní straně věže. Vytěrák kanónu byl připevněn v speciálním obalu na levé straně korby.
ORGANIZACE JEDNOTEK
Střední tanky PzKpfw. V “Panther” měly nahradit dosud používané tanky PzKpfw. IV a III. Ukázalo se, že veškerá sériová produkce není schopna nahradit zastaralé typy tanků. Heinz Guderian po konzultaci s ministrem Albertem Speerem počítal s tím, že novými tanky “Panther” bude vyzbrojen vždy jeden prapor tankové divize. V praporu byly čtyři roty po sedmnácti tancích “Panther”. V štábu praporu bylo dalších 8 tanků, technická rota (vybavená vyprošťovacími tanky, tahači o nosnosti 3000 kg a 4500 kg), oddíl ženistů a protiletadlový oddíl často vyzbrojený samohybnými protiletadlovými děly (Möbelwagen, Wirbelwind).
V praxi byly ovšem stavy tanků “Panther” o mnoho nižší - Panzerwaffe 51 - 54 tanků, Waffen SS 61 -64. Koncem války tanky “Panther” obdržely i jiné menší jednotky.
Zde uvádím příklad vybavení tankových jednotek v Normandii v roce 1944 tanky “Panther”:
I. prapor divize Panzer - Lehr disponoval tabulkovým stavem. 3. pluk 2. tankové divize disponoval 67 tanky v čtyřech rotách a osmi tanky ve štábu praporu. 16. pluk 116. tankové divize neměl ve stavu žádné tanky “Panther”(pluk tyto tanky obdržel až v červenci). Také 22. tankový pluk měl ve stavu místo tanků “Panther” tanky PzKpfw. IV. II. prapor 33. tankového pluku 9. tankové divize se nacházel v době invaze v Mailly le Camp, kde právě “Panthery” přebíral. V červenci se do boje zapojily i divize Waffen SS “LAH” a “Das Reich”, které měly rovněž plné stavy. 9. pluk divize SS “Hohenstaufen” měl ve stavu 67 “Pantherů”. Divize SS “Frundsbeg” neměla žádné tanky “Panther”. Divize SS “Hitlerjugend” měla plné stavy.
OPERAČNÍ TAKTIKA
Vzhledem k tomu, že tank “Panther” mnohonásobně převyšoval spojenecké protějšky, zbývalo vypracovat vhodnou taktiku. V bitvě u Kurska byly tanky “Panther” použity pro přímou podporu pěchoty a podílely se tedy společně s pěchotou na likvidaci ohnisek odporu. Při tomto operačním použití se “Panthery” dostaly do boční palby nepřátelských tanků a děl, které využily slabšího pancíře na boku korby a věže.
Novou taktiku (Panzerglock - pancéřový zvon) začali používat v Schwere Panzer Regimentu “Bäke”. Taktika spočívala v tom, že na špici široce vedeného útoku jely tanky “Panther” a jejich boky kryly tanky PzKpfw. IV. “Panthery” z boku kryté PzKpfw. IV mohly v bezpečí ničit obranná postavení nepřítele.
Obranné boje v okolí Kovelu v roce 1944 a pozdějších bojích okolo Varšavy prokázaly, že “Panther” je dokonalý “obranný” tank. Podobné zkušenosti měly i ostatní jednotky (SS Panzerdivision “Hitlerjugend) v bojích v Normandii. Jestliže “Panthery” útočily proti opevněným postavením měly velké ztráty. Podobně jako “Tygr” byl “Panther” typicky obranným tankem.
Stíhače tanků “Jagdpanther” byly využívány jako mobilní proti tanková obrana dalekého dosahu. Tabulka porovnává spojenecké protivníky oproti “Pantheru”. První číslo udává vzdálenost na kterou mohl být “Panther” zničen protivníkem uvedeným v levé části tabulky, druhé číslo udává vzdálenost na kterou mohl “Panther” zneškodnit tohoto protivníka při použití PzGr 40/42. Z údajů v tabulce je zřejmé jakou velkou převahu nad spojeneckými tanky měl PzKpfw. V “Panther”.
Typ tanku - výzbroj | Probití pancíře na vzdálenost(m) čelní | Probití pancíře na vzdálenost (m) boční | Probití pancíře na vzdálenost (m) týlový |
---|---|---|---|
T - 34/76, KV - 1 kanón L-11 (76mm) |
400, 800 | 1200, 2800 | 1200, 2800 |
T - 34/76, KV - 1c kanón F-34 (76 mm) |
500, 700 | 1500, 2400 | 1500, 2500 |
T - 34/85, kanón ZIS - s 53 (85 mm) |
600, 600 | 3500, 2500 | 3400, 2700 |
IS - 2, kanón D - 25 (122 mm) |
900, 600 | 3500, 2000 | 3300, 2000 |
Churchill Mk. IV, kanón 6.prd (57 mm) |
*, 800 | 500, 2000 | 500, 2000 |
Sherman M4A1, Cromwell, Churchill, kanón M3 (75 mm) |
500, 1000 | 1500, 2800 | 1500, 2800 |
Sherman Firefly, Comet M 10 kanón 17.prd (76.2 mm) |
600,--- | 2000,--- | 2000,--- |
M 36, M 26 Pershing kanón M3 |
600,--- | 2000,--- | 2000,--- |
“*” - střela neprobíjela čelní pancíř z žádné vzdálenosti, zkoušky se prováděly v květnu 1944 a v poválečném období.
“ - - - ” - pro údaj nejsou věrohodné zdroje.
KAMUFLÁŽE
Prototyp VK 3002 (MAN) byl pravděpodobně v kamufláži Panzer Grau RAL 7027 (předpis Heeres Mitelungen 864 z 30. července 1940. Je pravdě podobné, že i nultá série nesla tuto kamufláž. Dochovalo se velice málo fotografií “Panthera” nulové série.
Sériové “Panthery” Ausf. D, A a G měly kamufláž Wehrmacht Olive (předpis nr. 181 z 18. února 1943). Základová barva byla nanášena už ve výrobě, na tuto vrstvu byly malovány nestandardní pásy barvy Braun RAL 8017 a Olive Grün RAL 8002. Jednotlivá kamufláž byla volena podle charakteru bojiště a roční době nasazení. Objevovaly se (např. v roce 1943 u Kurska) i tanky, které měly pouze kamufláž z továrny (Wehrmacht Olive). V zimním období byla bojová technika natírána smývatelnou bílou barvou. V letech 1943 - 1944 se jako kamufláž používaly nahodilé pásy barvy nanesené na základovou vrstvu. Od poloviny roku 1944 se používala doplňující kamufláž s malými bílými nebo žlutými kolečky. Používala se především u tankových jednotek Waffen SS, např. u jednotky SS -“Leibstandarte Adolf Hitler”.
ZNAKY JEDNOTEK
Tanky “Panther” měly znaky těch Panzerdivision ve kterých sloužily. Jsou známé fotografie tanků z 16. , 23. , 26. a 116. Panzerdivision s namalovanými symboly. V SS - Panzerdivision byly rovněž používány znaky např. v divizích SS - “Totenkopf” nebo SS - “Wiking”. Znaky divizí se většinou malovaly na přední část věže nebo korby. V divizi pancéřových granátníků “GD” se symbol divize (později sboru) maloval na věž, podobný způsob použili u 31. tankového pluku 5. tankové divize. Tanky z 10. Panzerbrigade (Pantherbrigade) měly v době bitvy u Kurska na věži znak - hlavu pantera. Sporadicky se objevovaly i různé pamětní znaky. Koncem války se od maleb upouštělo. Znaky se malovaly žlutou nebo bílou barvou ve velikosti zhruba 150 - 250 mm.
TAKTICKÁ OZNAČENÍ
Pro zařazení tanku v rámci Panzerwaffe a Waffen SS se používala standardní taktická označení. Trojciferný kód udával začlení tanku v rotě a oddílu. Například označení “635” patřilo tanku 6. roty 3. oddílu (2. praporu?) tankového pluku. Tanky přidělené do štábu byly označené číselno-písemným kódem, písmeno “R” nebo “I” udávaly podřízenost. Kód tedy mohl vypadat “I02” nebo “R01”, používaly se i pouze číselné kódy (“5”, “01” atd. ).
Velikost tohoto označení se pohybovalo od 250 do 600 mm, bylo malováno ručně (zejména na zimmeritu) nebo pomocí šablon. Používala se červená, žlutá a bílá. Často se používala červená barva obtažená bílou linkou. Výsostné znaky - trámový kříž (Balken Kreuz) byl nejčastěji kreslen na přední část boku korby. Další kříže se nacházely na věži. Velikost křížů byla asi 300 - 450 mm. Stávalo se, že “Panthery” nenesly žádné výsostné označení. Pro snadnou identifikaci tanků vlastním letectvem se přes tank pokládala vlajka s hákovým křížem. “Panthery” z 150. Panzer Brigade předělané na stíhače tanků M 10 měly na motoru spojenecké poznávací znamení - oranžovou plachtu. Barva interiéru tanku byla fosforeskující krémová nebo bílá barva. Pomocné a informační nápisy byly provedeny modrou nebo černou barvou.
BOJOVÉ NASAZENÍ
Po zahájení sériové produkce byly tanky “Panther” zařazovány do tankových jednotek. 24. tanková divize měla v březnu 1943 ve stavu tři tanky “Panther”. Prvními jednotkami, které byly tabulkově naplněny tanky PzKpfw. V Ausf. A byly 51. a 52. Panzer Abteilung. Tyto jednotky ukončily formování v červnu 1943 a vznikla z nich 10. Panzer Brigade. Také v rámci Waffen SS vznikla SS - Panther Brigade. V polovině roku 1943 bylo ve službě něco kolem 240 tanků “Panther” Ausf. D1 (dříve Ausf. A) a D2. Všechny tyto tanky se zúčastnily operace “Zitadelle”. “Panthery” z SS - Panther Brigade operovaly v rámci 2. tankového pluku divize SS - “Das Reich”. Úspěchy nejsou známy, zato hned první den bylo ztraceno okolo 150 tanků (různé zdroje uvádějí 128 - 160). Velká většina ztrát připadla na vrub technických závad. Podobně jako tanky PzKpfw. VI “Tiger” byly “Panthery” náchylné k požáru motoru, které vznikaly netěsností palivové soustavy a častými poruchami karburátoru. 5. a 6. července bylo rozhodnuto odsunout do týlu zbytek přeživších tanků. Nasazení v Kurském oblouku prokázalo také nevhodnost a snadnou zranitelnost střeleckého otvoru radisty - kulometčíka. 10. července 1943 bylo ve stavu pouze 41 (43) tanků “Panther”.
V roce 1943 byly s úspěchem “Panthery” předávány tankovým jednotkám. Stávalo se to při příležitosti odpočinku, kdy byly divize přezbrojeny a zaškoleny. Např. 16. tanková divize obdržela “Panthery” v říjnu 1943 před přesunem z Maďarska na Ukrajinu. V říjnu 1943 byly přezbrojené tyto jednotky: I. prapor 3. pluku 2. tankové divize, I. prapor 6. pluku 3. tankové divize, II. prapor 15. pluku 4. tankové divize, I. prapor 25. pluku 7. tankové divize, 51. prapor byl včleněn do 9. tankové divize a I. prapor 27. pluku 19. tankové divize. Přednostně byly “Panthery” zařazovány do elitních jednotek -Waffen SS, divizí “Großdeutschland” a “Hermann Göring”. Malé množství tanků (nultá série) sloužilo v 1. Panzer Schule. Proces modernizace tankových jednotek tanky “Panther” probíhal po celý rok 1944.
Boje na východní frontě neznamenaly jen porážky. 12. září 1943 se “Panthery” z I. praporu 2. pluku divize “Das Reich” zúčastnily tankové bitvy pod Koomakem. Tanky divize “Das Reich” zde zničily 20 sovětských tanků (T - 34/76, KV - I a KV II). Následujícího dne sedm “Pantherů” pod velením SS -Hauptsturmführera Holzera (tank “101”) narazilo na formaci sedmdesáti tanků T - 34. Za čtrnáct minut bitvy zničily PzKpfw. V bez vlastní ztráty 28 tanků T - 34. “Panthery” měly úspěchy i v Schwere Panzer Regiment “Bäke”, který se skládal z 503. oddílu těžkých tanků a praporu tanků “Panther” Ausf. D. V lednu 1944 se pluk “Bäke” utkal se dvěma ruskými tankovými sbory (!) a zničil 267 tanků při ztrátě jednoho “Tygra” a čtyř “Pantherů”. Pod Balabanovkou vynikly všechny vlastnosti tanku PzKpfw. V “Panther” - dobré pancéřování a skvělá balistika kanónu KwK 42. V období velké sovětské ofenzívy na jaře 1944 se “Panthery” zúčastnily bitev v kotli u Kamence Podolského. U Tarnapolu se bránila tanková divize SS “Hohenstaufen” a tanková divize “Frundsberg” II. tankového sboru proti útokům sovětské 1. tankové armády. Až po 21 dnech bojů - 15. května 1944 se postup sovětů podařilo zastavit. Od 27. března 1944 se bojů o Kovel zúčastnila divize SS - “Wiking”. 8. rota 5. tankového pluku této divize v počtu 17 tanků pod vele ním SS - Obersturmführera Karla Nicolussi - Leck zaútočila na silně bráněnou pozici a ztratila pět tanků.
Panzerkampfwagen V Panther Ausführung A (SdKfz 171)
Zajímavá byla i bitva východně od Varšavy v červenci a srpnu 1944. V bitvě u Siedlec 28. a 29. července 1944 zničil II. prapor 5. pluku SS 107 sovětských tanků (T - 34, M4A1 “Sherman” a “Valentine” Mk III) při ztrátě šesti tanků PzKpfw. IV a pěti PzKpfw. V. V dalších dnech se fronta přesunula na linii Stanisľawów - Okuniew - Radzymin. 16. srpna “Panthery” z divize SS - “Wiking” zničily východně od Tľuszca mnoho sovětských tanků a samohybných děl SU - 85. 6. září tři “Panthery” z 7. roty 5. tankového pluku SS zničily severně od Serocka 10 tanků T - 34 a zajaly osádky dvou T34/85.
U Studánek nebojovaly jenom čtyři tankisti a pes, ale hlavně jednotky 27. pluku 19. tankové divize, které ztratily v bojích o vesnici Studánky 9 tanků PzKpfw. V (z 3. a 4. roty). Ztráty utrpěla i divize “Hermann Göring”. Úspěchy 1. tankové brigády Hrdinů z Westerplatte vznikly proto, že ve většině bojů byly tanky zakopány a pouze se bránily. V případech, kdy se tanky T - 34 pustily do útoku utrpěly těžké ztráty.
Po vylodění spojeneckých sil se v Normandii rozhořely prudké boje. Jako první do boje zasáhly dvě roty “Pantherů” z I. praporu 12. pluku divize SS - “Hitlerjugend”. Cílem bylo zatlačit spojenecká vojska zpět na pláže a nedovolit obsazení Caen. Termín zahájení útoku byl stanoven na 22. 00 hodinu 8. června (z důvodu naprosté letecké převahy spojenců by byl útok za dne předem ztracen). Tanky beze ztrát překonaly otevřený terén okolo Le Bourg a přiblížily se ke vsi Bretteville. Tam se dostaly do čelní palby zamaskovaných protitankových děl nepřítele. Němci ztratili tři “Panthery” a vůz velitele čety (“135”) byl znehybněn. Kanadští vojáci ukrytí za živými ploty ničili z PIATů každý tank který se pokusil k nim přiblížit. Takto zemřel i velitel 1. roty SS - Sturmführer Hohnecker. Následujícího dne dvanáct tanků “Panther” z 3. roty 12. tankového pluku SS zaútočilo u Norrey. Bylo zničeno sedm tanků “Panther” a zabito patnáct tankistů. Jeden nebo dva tanky zničily těžké granáty (406 mm) vystřelené z křižníku HMS “Nelson”.
Koncem června do bojů zasáhly jednotky tankové divize SS - “Das Reich”. I. prapor této divize měl ve stavu 26 tanků “Panther”. V průběhu devítidenních bojů s americkou 3. tankovou divizí zničili němečtí tankisté 98 tanků. 13. července padlo za oběť divizi SS - “Das Reich” dalších 30 spojeneckých tanků. O dva dni později SS - Oberjunker Fritz Langanke (“211”) narazil na pět “Shermenů” jedoucích po cestě okolo Saint Denis. Langanke okamžitě zničil z nejbližší vzdálenosti čtyři “Shermeny”. Pátý se schoval v křoví, ale po chvíli byl objeven a zničen. 23. července byl stav divize pouze 35 tanků “Panther”. 27. července ráno při přesunu z polní dílny na linii fronty narazil SS - Unterscharführer Ernst Barkmann (“424”) na velkou skupinu “Shermenů”. V nastalém boji zničil Barkmann devět spojeneckých tanků. Jeho vlastní tank vyšel z boje těžce poškozen. 19. srpna se dostaly “Panthery” z divize SS - “Das Reich” do bojů ze silami generála Maczka. V boji o kótu 239 ztratila polská 1. tanková divize pět tanků za cenu tří “Pantherů” a několika PzKpfw. IV.
Ve Francii bojoval odloučen od svojí mateřské jednotky i I. prapor 24. tankové divize. Koncem července bojovaly “Panthery” u Saint Lô a na severovýchod od Falaise. Největší hrozba pro německé tanky byly spojenecké bitevní letouny. 27. července 1. švadrona (24. tanková divize byla původně divize kavalerie a ponechala si toto členění) přišla v důsledku leteckého útoku o čtyři “Panthery”. V září 1944 se “Panthery” účastnily likvidace nepřátelského desantu (operace “Market -Garden”). “Panthery” se také účastnily boje v řadách protifašistických sil. Během varšavského povstání se povstalcům dostaly do rukou dva “Panthery” a ve Francii v provincii Rouen ukořistili několik tanků francouzští partyzáni. Dva z nich byly 30. srpna 1944 zničeny “Tygry” z 102. SS Schwere Panzer Abteilung.
PzKpfw. V Panther Ausf. G v bocage
V září 1944 při úporné obraně Rigy zničili tankisti 35. pluku 4. tankové divize pět těžkých tanků IS -2. V oblasti Sanoka a Dukelského průsmyku bojovala 1. tanková divize. 9. tanková divize působící na německo - belgických hranicích byla elitní bojová síla. V bitvě s spojeneckou 7. tankovou divizí zničila několik desítek tanků při ztrátě šesti tanků. 17. ledna 1945 I. prapor 10. pluku SS divize “Frundsbeg” útočil na Herlisheim. Po zahájení útoku zničilo americké dělostřelectvo několik tanků, takže se do města dostaly pouze dva “Panthery”. Ve městě došlo k boji na krátké vzdálenost a za pár minut hořelo několik “Shermenů” a zbylé se vzdaly. Němci ukořistili dvanáct nepoškozených tanků. Výsledkem byl zákaz pro americké tankisty přijímat boj na krátké vzdálenosti.
Speciální úkol plnily “Panthery” přidělené 150. tankové brigádě SS při ofenzívě v Ardenách. Tato jednotka podléhající SS - Oberststurmbannführerovy Otto Skorzenymu měla za úkol infiltrovat do amerického zázemí a krýt pravý bok Kampfgruppe “Peiper”. K tomu účelu byla vybavena americkými uniformami, “Panthery” upravenými tak aby vy padaly jako americké stíhače tanků “M 10” a vojáky, kteří ovládali angličtinu. 27. prosince 1944 ráno tyto falešné “M 10” doprovázely kolonu na trase Malmedy - Stavelot a narazily na rotu “K” americké 120 pěší divize. Vojín Francis Currey nedbal na bílé hvězdy a vypálil z “bazuky” na první tank. Zbylé tanky byly poškozeny ručními granáty a odstřelováním z kulometů a posádky stroje opustily. Později se namísto dostavily americké tanky a falešné “M 10” zničily. Francis Currey dostal medaili Kongresu za statečnost.
Panther v přestrojení za stíhač tanků M10
Po zahájení sovětské zimní ofenzívy na východní frontě v lednu 1945 se “Panthery” zapojily do bojů v okolí Kielc a Radomia. Ve Východním Prusku “Panthery” z divize “Großdeutschland” zničily 28. ledna 1945 dvanáct tanků T - 34, čtyři “Shermeny”, dvě SU - 76 a jedno SU - 85. “Panthery” a “Tygry” byly posílány vždy na to místo, kde hrozilo prolomení linie.
27. ledna 1945 pět “Pantherů” z I. praporu 24. tankové divize zničilo v Maďarsku dva T - 34/85 a dva M4A2 “Sherman”. O tři dny později 10 “Pantherů” s podporou několika tanků 1. tankové divize zničilo u Melyngly více než 10 tanků T - 34. “Panthery” se účastnily i bojů u Balatonu. Obzvláště se vyznamenala 130. tankový pluk - Panzer Lehr Division. 28. března 1945 na jih od Komárna se střetlo pět “Jagdpantherů” z divize SS - “Das Reich” s novými tanky IS - 3. “Jagdpanthery” zničily bez vlastních ztrát dva IS - 3. Další boje “Pantherů” divize “Das Reich” se odehrály v ulicích Vídně. U mostu Florisdorf zničil SS - Oberscharführer Barkmann T - 34/85 což byl šedesátý tank zničený posádkou pod velením Barkmanna. “Panthery” bojovaly až do úplného konce války, v Čechách se poslední boje odehrávaly ještě 11. května 1945.
VK 3002 (DB) | VK 3002 (MAN) | PzKpfw V Ausf. D (SdKfz 171) | |
---|---|---|---|
Posádka | 5 | 5 | 5 |
Délka(mm) | 6000 | 8625 | 8660/9090 |
Výška(mm) | 2690 | 2867 | 2995 |
Šířka(mm) | 3200 | 3270 | 3270/3420 |
Rozchod pásů(mm) | 2700 | 2610 | 2610 |
Světlost(mm) | 500 | 500 | 560 |
Váha(kg) | 3400 | 3500 | 4800 |
Tlak na půdu (kp/cm3) |
- | 0,73 | 0,88 |
Maximální rychlost (km/h) |
56 | 55 | 55/30 |
Dojezd na silnici (km) |
195 | 270 | 250 |
Dojezd v terénu (km) |
140 | 195 | 100 |
Spotřeba paliva na silnici(dm3) |
- | 350 | 280 |
Spotřeba paliva v terénu (dm3) |
700 | 700 | 700 |
Poloměr otočení (m) |
- | 10 | 10 |
Stoupání(0) | 30 | 30 | 30 |
Stěny(mm) | 900 | 900 | 900 |
Brod(mm) | - | 1900 | 1900 |
Zákopy(mm) | - | 2450 | 2450 |
PzKpfw. V Ausf. A/G (SdKfz 171) | Bergepanther (SdKfz 179) | Jagdpanther (SdKfz 173) | |
---|---|---|---|
Posádka | 5 | 3 | 5 |
Délka(mm) | 8660/9090 | 8860 | 9870 |
Výška(mm) | 2995 | 2700 | 2715 |
Šířka | 3270/3420 | 3270/3420 | 3270/3420 |
Rozchod pásů(mm) | 2610 | 2610 | 2610 |
Světlost(mm) | 560 | 560 | 560 |
Váha(kg) | 44800 | 43000 | 45500 |
Tlak na půdu (kp/cm3) |
0,88 | 0,83 | 0,89 |
Maximální rychlost (km/h) |
55/30 | 50/37 | 55/30 |
Dojezd na silnici(km) |
250 | 320 | 250 |
Dojezd v terénu(km) |
100 | 160 | 100 |
Spotřeba paliva na silnici(dm3) |
- | 350 | 280 |
Spotřeba paliva v terénu(dm3) |
700 | 700 | 700 |
Poloměr otočení(m) | 10 | 10 | 10 |
Stoupání(0) | 30 | 30 | 35 |
Stěny(mm) | 900 | 900 | 900 |
Brod(mm) | 1990 | 1990 | 1550 |
Zákopy(mm) | 2450 | 2450 | 2450 |
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.