POZEMNÍ TECHNIKA

Duel: Tiger vs. IS-2 na východní frontě

Německý těžký tank Panzerkampfwagen VI Tiger

Na východní frontě se bezesporu odehrávaly nejrozsáhlejší a nejúpornější tankové bitvy ve druhé světové válce. Střetávaly se tam i těžké tanky, a sice slavné německé „Tygry“ a sovětské obrněnce nesoucí jméno Josifa Stalina.

Páteří tankových jednotek obou znepřátelených stran byly nepochybně střední tanky, na jedné straně Pz IV a Pz V Panther a na druhé legendární T-34. Nepostradatelný prvek tankových sil ale představovaly těžké tanky, jejichž impozantní palebná síla a vysoká odolnost někdy mohla rozhodovat o výsledcích bitev. Německo získalo v roce 1943 dočasnou převahu díky nasazení tanků Tiger, sovětští konstruktéři ovšem samozřejmě okamžitě zareagovali, takže Tiger nalezl důstojného protivníka v podobě tanků série IS.

Sovětský těžký tank IS-2

Přichází slavná velká kočka

Již krátce po invazi do Sovětského svazu byli němečtí vojáci nepříjemně překvapeni. Přestože většina sovětských tanků byla zastaralá či nevhodná, menšina se ukázala být tvrdým oříškem. Střední T-34 jednoznačně převyšoval německé střední tanky Pz III a IV a těžké tanky zkrátka Němci neměli vůbec, takže sovětské těžké obrněnce KV pro ně (navzdory své neohrabanosti) představovaly nesnadné protivníky. Německá armáda nařídila urychlení vývojových projektů nového středního a těžkého tanku, které běžely již od roku 1937. Zkušenosti ze SSSR se proto promítly do zrychleného vývoje a značka Henschel roku 1941 původní projekt těžkého tanku hodně přepracovala, aby vyhovoval novým požadavkům Wehrmachtu. O zakázku ale usiloval i profesor Porsche, a proto byly v roce 1942 připraveny dva konkurenční prototypy, označené VK 4501(H) a VK 4501(P), při čemž písmena v závorkách odkazovala ke jménům firem. Obě předvedly svoje obrněnce na Hitlerovy narozeniny 20. dubna 1942 a v srpnu byl pro produkci schválen Henschelův tank, který poté Wehrmacht oficiálně nazýval PzKpfw VI Tiger Ausf. E. Tiger byl sériově vyráběn od srpna 1942 a již v tomto měsíci byl poprvé nasazen v boji, a sice u Leningradu, ale nevyzkoušené tanky v nevhodném terénu zaznamenaly fiasko. Další použití proběhlo až v roce 1943, kdy už Tigery podávaly daleko lepší výsledky. Z Tigerů se vytvářely speciální prapory těžkých tanků (Schwere Panzer Abteilung), určené pro důležitá místa fronty a mající podle tabulek stav 45 tanků Tiger.

Německý těžký tank Panzerkampfwagen VI Tiger

Výzbroj a pancéřování „Tygra“

Tiger byl bezpochyby kvalitním těžkým tankem, který na západní frontě vůbec neměl soupeře a budil tam obrovské obavy, rovnocenné protivníky našel pouze u sovětské armády. Tiger byl dobře pancéřovaný a zejména skvěle vyzbrojený, neboť nesl verzi slavné „osmaosmdesátky“, tedy protiletadlového kanonu ráže 88 mm, jehož vysoká úsťová rychlost z něj dělala výtečnou zbraň proti tankům. K dispozici bylo 92 nábojů, pomocnou výzbroj tvořily dva kulomety ráže 7,92 mm, jeden v čelním pancíři a druhý ve věži vedle kanonu. Čelní pancíř měl sílu 100 mm, boční pak 60 mm. Slabinou Tigeru byl ale motor, stejný jako ve středním tanku Pz V Panther, který byl ovšem o deset tun lehčí, takže Tiger dosahoval rychlosti max. 38 km/h a často míval potíže v těžkém terénu. Jeho překrývající se pojezdová kola se také často zanášela kamením a blátem. Tiger byl za vhodných podmínek vysoce výkonný, avšak složitý (a tudíž poruchový) a výrobně hodně náročný. Do konce sériové výroby v srpnu 1944 vzniklo asi 1350 Tigerů, které pak ve výrobě vystřídal „Královský Tygr“, oficiálně tank PzKpfw VI Tiger II Ausf. B. Kromě základní podoby tanku vzniklo také několik odvozených variant, mj. vyprošťovací a velitelské vozidlo a obludný Sturmtiger se 380mm raketovým moždířem.

Německý těžký tank Panzerkampfwagen VI Tiger

Se jménem Stalina a 122mm dělem

Pokud německý Tiger byl v zásadě reakcí na sovětské obrněnce KV (Kliment Vorošilov), pak sovětskou odpovědí na Tiger byly tanky řady IS. Po bitvě u Kurska v roce 1943 se ukázalo, že Tiger je lepší zbraní než sovětské KV, a tak sovětské velení požádalo o nový těžký tank, který by dokázal německé technické převaze čelit. Sovětská armáda navíc přecházela do strategické ofenzívy a potřebovala vozidlo, které si poradí i s opevněními či pěchotou nepřítele. Základní podoba KV-1 měla 76mm dělo, kdežto KV-2 nesl 152mm houfnici. Poslední provedení tanku KV představoval KV-85, jenž měl dělo ráže 85 mm. Komplexní rekonstrukcí KV-85, zejména co se týká pohonu a konstrukce korby, byl vytvořen tank IS (Josif Stalin). Nejprve nesl kanon ráže 85 mm, a proto se označoval i jako IS-85, známější je ale jako IS-1. Bylo však zřejmé, že bude třeba ho vyzbrojit výkonnější zbraní. Vybíralo se mezi kanony ráže 100 a 122 mm a jako vhodnější byla vybrána druhá zbraň. 100mm kanon byl sice účinnější co do průbojnosti, avšak vzhledem k určení nového tanku byla upřednostněna 122mm zbraň, jejíž trhavá munice mohla ničit nepřátelské tanky i bez probití pancíře a byla velmi účinná i proti jiným typům cílů. Tank IS vyzbrojený 122mm kanonem a vyznačující se i dalšími změnami byl označen IS-2. Sériová produkce začala v prosinci 1943 v závodu v Čeljabinsku.

IS-2

Výhody a nevýhody IS-2

IS-2 byl skutečně velký, díky neobvykle dlouhé hlavni kanonu téměř deset metrů dlouhý tank. Síla pancéřování čela korby dosahovala až 130 mm, na bocích 90 mm. Odolnosti napomáhaly i skloněné pancéřové desky na čele i bocích a odlévaná věž se zaoblenými tvary. 122mm dělo bylo vysoce účinné, avšak vyznačovalo se poměrně malou rychlostí střelby, protože používalo dělenou munici (onen kanon byl totiž původně vyvinut jako lodní). Rychlost střelby se trochu zlepšila u pozdějších výrobních provedení, jež měla jinak řešený závěr a rovněž zjednodušené pancéřování. Neodstranitelnou nevýhodou byly ovšem velké rozměry munice, takže IS-2 měl zásobu jenom 28 kusů střeliva. Doplňkovou výzbroj tvořila trojice 7,62mm kulometů, z nichž jeden se nalézal v čele korby a druhý ve věži vedle kanonu; třetí byl vezen uvnitř a osádka jej mohla používat klasicky jako „pěchotní“ zbraň. Stejně jako většina sovětských tanků měl IS-2 vznětový motor, který nebyl tak „výbušný“ jako benzínové agregáty německých obrněnců, ale navzdory velkému výkonu nebyl IS-2 z nejrychlejších (v těžkém terénu si však vedl výborně). Jednoznačnou výhodou byla jednoduchost co do výroby i obsluhy. IS-2 byly u posádek velice oblíbené a bojovaly až do konce války. Vzniklo okolo 3385 tanků IS-2, z odvozených verzí si zaslouží uvedení samohybné houfnice ISU-122 a ISU-152. Na konci války začala výroba typu IS-3, který už sice do bojů nezasáhl, ale jeho následný vývoj vedl k výkonnému T-10, což byl vůbec poslední sériový těžký tank sovětské výroby.

IS-2

Měření sil

Tanky Tiger a IS-2 byly zkonstruovány poněkud odlišně. Tiger byl především „ničitel tanků“, kdežto IS-2 byl univerzálnější (ze 70 % používal trhavé a jen z 30 % průbojné protipancéřové střelivo). Kanony obou dvou byly zhruba podobně účinné, ale Tiger díky lepšímu zaměřovači mohl přesněji pálit na větší vzdálenost. Výraznou výhodou Tigeru byla mnohem větší zásoba munice (92 nábojů proti 28 u IS-2), ovšem sovětský těžkotonážník byl zase lépe pancéřovaný. IS-2 byl v těžkém terénu o trochu pohyblivější, ale Tiger se zase dokázal rychleji otáčet. Nedá se asi jednoznačně říci, který tank byl technicky lepší, vždy záleželo na podmínkách střetnutí a pochopitelně na kvalitě osádek. Celkově největší výhodou IS-2 však byla jeho jednoduchost a nízká cena, což sovětskému průmyslu umožnilo vyrábět tyto tanky v mnohem větším počtu, než v jakém Německo dokázalo produkovat „Tygry“.

Související články:

Tiger - V čem je větší lepší aneb výhody a nevýhody

Hlavní zdroje:
Chris Bishop: Velká encyklopedie – Zbraně druhé světové války
Christopher F. Foss: An Illustrated Guide to World War II Tanks and Fighting Vehicles
Ivo Pejčoch: Těžké tanky
Wikipedia.org, Panzernet.net, Palba.cz

Publikace: Extra Válka – II. světová 6/2012