POZEMNÍ TECHNIKA

Maneuver Combat Vehicle: Japonský expediční obrněnec

V loňském roce Japonsko představilo nový přírůstek do arzenálu bojových vozidel. Obrněnec, jehož hlavní výzbroj tvoří dělo ráže 105 mm, náleží do expandující kategorie kolových vozidel s palebnou silou prakticky již na úrovni tanků. Jeho koncepce a parametry navíc naznačují, že Japonci počítají s jeho nasazením mimo domácí území.

Jen málo zemí ve světě realizuje v poslední době tak zásadní změny své obranné politiky jako Japonsko. Zároveň však nejde o jakousi náhlou „revoluci“, ale daleko spíše o postupný vývoj, jehož jednotlivé kroky a pokračující trendy pomalu, ale jistě mění styl chování Japonska. Jeho „pacifistický“ charakter, v podstatě vynucený výsledkem druhé světové války, se tak postupně transformuje na „standardní“ velmoc, jež je k ochraně a prosazení zájmů připravena v krajním případě nasadit i vojenskou sílu, a to i mimo své území. Tyto proměny lze dobře pozorovat na některých nových typech japonských zbraní, mezi které náleží např. nový obrněnec Maneuver Combat Vehicle. Největší důraz se u něj dává na mobilitu, což také úzce souvisí s evolucí celé elementární koncepce obrany japonských ostrovů.

Japonský „tank na kolech“

První oficiální informace o novém bojovém obrněnci se objevila v roce 2004 v dokumentu, ve kterém byla nastíněna témata dalšího vývoje Japonských sil sebeobrany (JSDF). Následně byl zhruba definován základní koncept vozidla, kdežto technická část vývoje byla zahájena v roce 2007, kdy Institut technického výzkumu a vývoje (TRDI, Technical Research & Development Institute) při japonském ministerstvu obrany obdržel na vývoj vozidla sumu 2,6 miliardy jenů, tj. asi 25 milionů dolarů. Dosud stál projekt asi 17,3 miliardy jenů, tedy něco přes 166 milionů dolarů, a předpokládá se jeho završení v příštím roce. V roce 2013 byl vyroben první prototyp nového obrněnce pod názvem MCV (Maneuver Combat Vehicle, japonsky Kidou-sentou-sha) a 9. října byl prezentován ve středisku TRDI ve městě Sagamihara v prefektuře Kanagawa. Již na pohled se jedná o typického zástupce nyní vysoce populární kategorie „kolových tanků“, tj. obrněných vozidel s kolovým podvozkem, která ale nabízejí palebnou sílu prakticky na úrovni hlavních bojových tanků, proti nimž nabízejí vyšší rychlost na rovném tvrdém povrchu a nižší hmotnost (což usnadňuje jejich dopravu vzduchem). Samozřejmě se jim však nemohou rovnat z hlediska terénní průchodnosti a pancéřové odolnosti. V každém případě jde ovšem o vozidla konstruovaná nikoliv striktně pro teritoriální obranu, nýbrž spíš pro rychlé expediční nasazení v zahraničí. Japonské MCV se tedy dá prakticky považovat za protějšek amerického obrněnce M1128 Stryker MGS (část zdrojů dokonce uvádí, že MCV využívá technologie pocházející ze Strykeru) nebo italského vozidla B1 Centauro.

Koncepce, podvozek a pohon

Obrněnec MCV používá podvozek s osmi koly, která jsou všechna poháněná, zatímco k řízení směru jízdy slouží první dva páry kol. Počáteční spekulace, že vozidlo zřejmě bude postaveno na nějaké odvozenině šasi obrněného transportéru Type 96 (což je vlastně licenční modifikace kanadského typu LAV-25, vyráběná japonskou firmou Komatsu), však zatím nelze spolehlivě potvrdit ani vyvrátit, ačkoli z hlediska logistiky by to pochopitelně bylo logické. Jisté je, že ze zmíněného pěchotního obrněnce mohl být získán skutečně nanejvýš podvozek v užším smyslu slova, ale už nikoli obrněná korba, která má výrazně odlišné tvary. S obrněncem Type 96 však MCV vykazuje shodu v umístění pohonné jednotky, která je řešena jako power-pack (tj. jeden blok motoru a převodovky) a nalézá se v levé přední části korby, ačkoli typ motoru se liší. Jde o turbodieselový čtyřválec s výkonem kolem 425 kW (570 koní) při 2100 otáčkách za minutu, pravděpodobně pocházející od firmy Mitsubishi. Vpředu vpravo vedle power-packu sedí řidič vozidla, jehož výhled ven zajišťují tři periskopy (z nichž ten prostřední lze nahradit systémem nočního vidění), zatímco zbylí tři členové osádky mají místa v nízké otáčivé věži. V levé části věže sedí velitel, kdežto v pravé sedí střelec a nabíječ. Je pozoruhodné, že se Japonci rozhodli pro „lidského“ nabíječe a nehodlají se spoléhat na samočinné zařízení, ač třeba v jejich novém tanku Type 10 se automatické nabíjení kanonu objevuje. Obrněnec MCV má na pohled velice jednoduché tvary a dosti nízkou siluetu, což je nepochybně projevem snahy učinit jej obtížněji zjistitelným pro optické a radiolokační prostředky.

Pancéřování a palebná síla

O pancéřování MCV bylo zatím sděleno jen tolik, že se skládá z několika vrstev oceli a chrání vozidlo před střelivem z pěchotních zbraní. Na korbu a věž lze ale doplnit moduly přídavného pancéřování, jež má vzdorovat kumulativním hlavicím pancéřovek RPG a efektům výbušných nástrah (IED). Je také možné, že k výrobě pancíře MCV byla použita shodná technologie jako u tanku Type 10, tedy tzv. nano-krystalická ocel s mimořádně hustou krystalovou mřížkou, ve které jsou zakomponovány též nekovové prvky (jako uhlík), čímž v podstatě vzniká cosi mezi slitinou a kompozitem. Hlavní palebnou sílu MCV představuje kanon ráže 105 mm s hlavní o délce 52 násobků ráže. Jedná se o výrobek značky Japan Steel Works, v podstatě zdokonalený derivát klasického britského kanonu L7, jehož jedna verze byla použita již v japonském tanku Type 74. Kanon na obrněnci MCV má tepelnou ochranu, extraktor plynů a nápadnou úsťovou brzdu s velkým počtem spirálovitě umístěných otvorů. K dispozici jsou protipancéřové náboje typů APDS-T a HESH-T. Vedle kanonu je nainstalován koaxiální 7,62mm kulomet, kdežto na stropě věže se nachází ručně ovládaný kulomet M2 ráže 12,7 mm. Vozidlo je vybaveno velice sofistikovaným systémem řízení palby, opět odvozeným z toho na obrněnci Type 10. Velitel a střelec mají k dispozici denní a infračervené senzory a laserový dálkoměr, kdežto velitel může použít i denní panoramatický zaměřovač. Na vozidle lze rozpoznat též meteorologický senzor, který je výrobkem společnosti Thales a nalézá se na zádi věže. Zdůrazňuje se schopnost MCV střílet i během rychlé jízdy s prudkými změnami směru.

Nové zásady obrany Japonska

V základní podobě dosahuje bojová hmotnost vozidla hodnoty 26 tun, což odpovídá i nosnosti japonského taktického transportního letadla Kawasaki C-2 při působení z krátkých vzletových drah, tzn. kratších než 1000 m (pokud jsou ovšem k dispozici ranveje o délce přes 2000 m, lze stroj použít pro náklad téměř 40 tun). Je nutno dodat, že možnost přepravy MCV vzduchem je úzce propojena nejen s celou transformací obrněných jednotek japonské armády, ale prakticky se změnami celé koncepce obrany Japonska. V současné době vlastní císařství přes 700 tanků, a to okolo 370 kusů Type 74, zhruba 340 Type 90 a několik desítek nových Type 10. Více než polovina všech se nalézá na severním ostrově Hokkaidó a téměř všechny zbývající na hlavním ostrově Honšú, což vlastně stále odpovídá zcela zastaralé koncepci obrany ostrovů proti útoku SSSR. Dle aktuálních plánů mají být všechny Type 74 do deseti let vyřazeny a Japonsko bude disponovat celkem asi 300 tanky, které má doplnit 200 až 300 kolových vozidel MCV, jejichž produkci má v roce 2016 rozběhnout značka Mitsubishi Heavy Industries. Většina japonských obrněných sil se má nacházet na jižním ostrově Kjúšú, samozřejmě proto, že za základní zdroj hrozeb jsou nyní pokládány ambice Číny ve Východočínském moři. Právě z ostrova Kjúšú tak bude možné nejrychleji dopravovat lehké obrněnce na potřebné lokality v oblasti. A zřejmě se nebude jednat jen o tuto podobu MCV, neboť se již objevily informace, že Japonsko už chystá na jeho bázi další vozidla (v prvé řadě by to měl být obrněnec se 120mm kanonem), která dále zvýší expediční kapacity japonských ozbrojených sil.

Lukáš Visingr
Foto: TRDI, JSDF

Publikace: ATM 05/2014