POZEMNÍ TECHNIKA

7,5 cm kanon proti letadlům vzor 37

7,5 cm kanon proti letadlům vzor 37 vyráběný Škodovými závody vycházel z lehkého protiletadlového kanonu vyvíjeného pro Rumunsko pod označením „R“. Typ „R“ byl podle požadavků MNO a VTLÚ vylepšen a upraven. Poté nesl označení „R2“. „R2“ už umožnoval nepřímou střelbu a použití elektrického přenosu prvků pro vedení palby. Jeho zkoušky proběhly v roce 1934. Po odstranění zjištěných nedostatků nesl označení „R3“ a byla objednána pokusná baterie. Po skončení zkoušek s pokusnou baterií byl zaveden do výzbroje pod označením 7,5 cm kanon proti letadlům vzor 37. V srpnu 1937 bylo objednáno 108 těchto kanonů.

Bohužel tou dobou byla Škodovka plně vytížena výrobou exportního 8 cm protiletadlového kanonu vzor 37 a tak měla sériová výroba lehčího 7,5 cm kanonu proti letadlům vzor 37 začít až na podzim 1938 a první kusy měla dostávat armáda od jara 1938. V září 1938 tak měla naše armáda jen čtyři 7,5 centimetrové kanony proti letadlům vzor 37.

Za okupace zbytku Československa v březnu 1939 měla československá armáda stále pouze čtyři 7,5 cm protiletadlové kanony vz.37 a k nim 70 093 časovacích granátů OČGN vzor 37. Po okupaci převzala německá armáda vyrobené zbraně a také nechala dokončit rozpracované série. Do výzbroje odtrženého Slovenského státu se tento protiletadlový kanon nedostal. V roce 1939 byla do SSSR prodána výrobní licence, dvě prototypová děla s povelovým přístrojem, zaměřovačem, výstrojí a municí. Vše dohromady za 1 milion dolarů. Další objednávka přišla z Holandska, ale tam byla dodána jen jedna baterie. Další dodávky Němci nepovolili. 1. července 1940 byla také uzavřena smlouva s Jugoslávií na 28 kanonů R3 a 80 kanonů S. Šlo o zakázku za 370 600 000 korun včetně střeliva a výstroje. Za války byl kanón dodáván Chorvatsku, Itálii a Finsku (20 ks). Do Itálie se dostaly, když Itálie požadovala splacení Německých dluhů vůči ní a za to vyžadovala německé protiletadlové kanony ráže 88mm, ale Němci dodali část ve formě československých kanonů. V Itálii nebránily jen významná města, ale dostaly se s italskou armádou i do severní Afriky a Řecka. Po italské kapitulaci jich část ukořistili Němci zpět a zařadili je opět do své výzbroje. Do finské armády byl zařazen pod označením 75 ItK 37, v německé armádě nesl označení 7,5 cm Flak M.37(t) a v italské pak Cannone da 75/50. Ve Finsku pro ně byla protitanková munice zavedena pravděpodobně v prosinci 1942. Tyto kanony také vypálily salvy na pohřbu maršála Mannerheima.

7,5 cm kanon proti letadlům vzor 37 měl klínový poloautomatický závěr. Po výstřelu v době předběhu hlavně byl závěr samočinně otevřen, vyhozena nábojka a napnul se úderník. Po vložení náboje se závěr uzavřel. Zákluz hlavně byl konstantní. Byla použita hydraulická brzda se zpruhovými vratníky s vyvažovači. Lafeta byla křížová s otočnými rameny vyráběná svařováním, díky čemuž byla oproti nýtovaným lehčí a také se tím zrychlila výroba. Hlaveň byla autofretovaná plášťové konstrukce a opatřená úsťovou brzdou. Dělo bylo dopravováno na čtyřkolovém podvozku a k tažení sloužil dělostřelecký tahač. Nepřímá střelba kanonu byla řízena pomocí elektrického přenosu prvků. Toto zařízení bylo taktéž výrobek Škodových závodů. U kanonů byl také zavedený škodovácký ústřední zaměřovač vzor 37, který nesl tovární označení T 7n. Ten umožňoval střelbu na cíl letící rychlostí 10 až 160 metrů za sekundu ve výškách 300 až 7 000 metrů. Vyjma časovacích a cvičných granátů byly připravovány i granáty s dvojím zapalovačem (nárazovým i časovacím). Zbraň měla neobvykle nízkou siluetu.

Pro svojí nízkou váhu byl určený pro ochranu vojska. Jejich úlohou byla obrana vojsko v poli na úrovni divize, zatímco 8 cm kanon proti letadlům vzor 37 byl výkonnější, ale za to i těžší, takže byl vhodný spíše pro teritoriální obranu. Důvodem bylo to, že divizní dělostřelectvo bylo odkázané převážně na tažení koňmi.

Přeživší kus lze vidět u nás ve Vojenském technickém muzeu Lešany nebo ve finském Protiletadlovém muzeu v Helsinkách.

JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Vyd. 1. Praha: Corona, 2007, 193 s. Svět armády. ISBN 978-80-86116-34-1.
KLIMENT, Charles K a Břetislav NAKLÁDAL. Slovenská armáda 1939-1945. V Praze: Levné knihy KMa, 2006, 360 s. ISBN 80-730-9395-2.
Fotografie jsou z wikipedie, http://www.jaegerplatoon.net/AA_GUNS3.htm a http://forum.axishistory.com