ARMÁDY A HISTORIE

Peru: Hledání cesty z nejistoty

Druhá tichomořská válka - bitva o Aricu

Podobně jako jiné státy Latinské Ameriky prošlo také Peru mnoha vojenskými převraty a diktaturami, proti nimž bojovaly partyzánské a teroristické skupiny. Zemi stále sužuje korupce a politická nestabilita, což se logicky odráží též ve schopnostech ozbrojených sil, jejichž arzenál ale zahrnuje i nejednu zajímavost.

Armády zemí Latinské Ameriky představují do značné míry velmi svébytný fenomén, protože mezistátní války jsou na tomto kontinentu relativně vzácné. Existují však i výjimky, mezi něž patří mj. ozbrojené síly Peru, jež ještě v roce 1995 vedly regulérní válku s Ekvádorem. Kromě toho se tradičně zaměřují na potlačování ozbrojeného odporu uvnitř domácích hranic, protože v Peru dlouhodobě operují marxistické odbojové skupiny a narkomafie. Za pozornost stojí též fakt, že peruánské ozbrojené síly dodnes disponují širokým spektrem sovětských zbraní, které tamější vojenský režim nakupoval v průběhu 70. let.

Spory o prezidenta Fujimoriho

Na území Peru existovaly jedny z nejstarších civilizací na světě a právě tam působila i kultura Inků, patrně nejpokročilejší ze všech v předkolumbovské Americe. Její působení ale drasticky ukončila invaze španělských conquistadorů v 16. století, kteří posléze ovládli většinu Latinské Ameriky. Španělské koloniální impérium se ale na počátku 19. století začalo povážlivě otřásat a dne 28. července 1821 byla vyhlášena nezávislost Peru, ačkoli španělští vojáci byli poraženi až o tři roky později spojenými jihoamerickými armádami, jimž velel proslulý Simón Bolívar. Posléze propukly boje o vůdcovství mezi armádami Peru a Bolívie a separatisty z Chile. Další válka se Španěly (známá také jako první tichomořská) se odehrála v letech 1865–1866 a země Jižní Ameriky zvítězily, ale jejich partnerství se opět rozpadlo a v údobí 1879–1884 probíhala tzv. druhá tichomořská válka. Peru podpořilo Bolívii proti Chile, jenže jejich aliance prohrála, Bolívie přišla o přístup k moři a území pozbylo i Peru. V zemi poté vládl aristokratický režim, po němž přišla éra vojenských vlád.

Peru - Válka za nezávislost

V roce 1939 sice vznikla demokracie, proběhly však další puče a politická nestabilita se prohlubovala. Vojenské junty se tedy střídaly u moci až do roku 1980, kdy proběhly demokratické volby. Socioekonomická situace se ale dále zhoršovala, což podnítilo zrod dvou levicově orientovaných partyzánských a teroristických skupin, které nesly jména Světlá stezka (SL) a Revoluční hnutí Tupac Amaru (MRTA). Zásadní zlom však nastal v roce 1990, kdy se prezidentem stal Alberto Fujimori. Názor na jeho režim obyvatele dodnes rozděluje. Fujimori dokázal stabilizovat zemi, nastartovat ekonomický růst a prakticky porazit ozbrojený odpor, avšak pravdou také je, že vládl jako diktátor a podporoval korupci a masivní represe. V roce 2000 rezignoval a konaly se nové prezidentské volby, Peru však zůstává velmi nestabilním státem se značně nejasnou budoucností, jak prokazuje též další politická krize, jež propukla na jaře 2018 a v podstatě přetrvává dosud.

Alberto Fujimori

Období kooperace s Moskvou

Turbulentní vývoj na peruánské politické scéně se pochopitelně odrážel také ve stavu armády, která do politického boje běžně zasahovala. Obdobně jako v dalších zemích Latinské Ameriky platilo, že politika vojenských junt byla obvykle spíš pravicová, resp. konzervativní, a tudíž se na zahraniční scéně orientovala na USA a západní Evropu, což určilo i převažující dodavatele techniky pro ozbrojené síly, jež tedy nakupovaly zejména od USA a evropských zemí NATO. Tento vzorec ovšem přerušilo na místní poměry velmi nestandardní období poslední vojenské vlády v letech 1968–1980, kdy stál v čele země generál Juan Velasco Alvarado. Jeho vláda se orientovala levicově a budovala vztahy se SSSR a Kubou, a tudíž do Peru směřovaly sovětské zbraně, které provázeli poradci i z Moskvy. V té době došlo také k výrazným změnám taktiky a doktríny, které spolu s nákupy zbraní naznačovaly, že se peruánská armáda možná chystá na válku proti Chile, a to s cílem dobýt zpět území ztracená v druhé tichomořské válce.Velascův pád však učinil tyto úvahy bezpředmětnými a Peru se začalo znovu orientovat prozápadně, ale sovětskou techniku z arzenálu nevyřadilo

Peruánský Mil Mi-171Sh-P

Další výzbroj tohoto původu se zavedla v 90. letech za Fujimoriho vlády, jež nakupovala letadla z Běloruska, byť celkově převažují západní vzory zbraní. Bez ohledu na původ je ale třeba brát oficiální počty s rezervou, protože špatná situace ekonomiky zákonitě způsobila stav, kdy se značná část techniky reálně nalézala mimo provoz, což stále trvá. Do roku 1999 existovala v zemi povinná vojenská služba, kterou pak vystřídala dobrovolná služba pro muže i ženy. Primární služební zbraní je útočná puška FN FAL 50.62 a kromě ní se v menších počtech vyskytují mj. pušky FN SCAR, AKM, M16, M4 a Galil a také nové domácí pušky FAD konstrukce „bullpup“. Dle neoficiálních pramenů se ale zdá, že tento ambiciózní projekt byl z finančních důvodů pozastaven.

Fusil Automático Doble (FAD)

Zastaralý arzenál pozemních sil

Peruánské pozemní síly nyní zahrnují dvě obrněné brigády, dvě mechanizované brigády, deset pěších brigád (včetně několika určených pro akce v horách nebo džunglích), dvě dělostřelecké brigády, ženijní brigádu, podpůrnou brigádu, leteckou brigádu a tři brigády speciálních sil. Ve výbavě obrněných jednotek se nachází kolem 165 středních tanků T-55 a 96 lehkých AMX-13 a k průzkumu slouží kolové obrněnce BRDM-2 a Fiat 6616 a zastaralé „polopásy“ M9A1. Pro dopravu a podporu pěšáků se používá asi 120 pásových transportérů M113A1 a 175 kolových vozidel Thyssen UR-416 a Fiat 6614. Mezi neobrněné automobily patří americké typy Jeep J8 a HMMWV, z nichž druhý se uplatňuje také jako nosič protitankových střel 9K135 Kornet-E. Pro ničení tanků slouží i komplexy Maljutka, čínské HJ-73C a izraelské Spike-ER. Dělostřelci mají k dispozici tucet 155mm samohybných houfnic M109A2 a široké spektrum tažených děl, které obsahuje např. americké 105mm houfnice M101, sovětské 122mm zbraně D-30, kanony M-46 ráže 130 mm či houfnice M114 ráže 155 mm.

M113

K dispozici je též 35 raketometů ráže 122 mm (a sice sovětské BM-21 Grad a čínské Typ 90B) a více než 670 minometů kalibrů 81, 107 a 120 mm. Protivzdušnou obranu zajišťuje velký počet přenosných protiletadlových kompletů Strela-2, Strela-3 a Igla-1, tažené 23mm kanony ZU-23 a samohybné systémy ZSU-23-4 Šilka stejné ráže. Se znaky peruánské armády létají zhruba tři desítky transportních helikoptér, mezi nimiž početně dominují Mi-17 a Mi-171Š. Z dalších strojů lze zmínit italské AW109 či polské PZL Mi-2, kdežto k výcviku slouží vrtulníky Enstrom F-28F. Peru získalo též tří obří Mi-26T, které se ovšem momentálně nacházejí mimo provoz. Armáda koupila také dvě desítky letounů s pevným křídlem, a sice především transportní An-28 a An-32, lehké americké stroje Cessna, Piper či Beech a kromě nich i čtveřici cvičných Il-103.

ZSU-23-4 Šilka

Opravdu pestrá výbava letectva

Velmi rozmanitý pohled nabízí rovněž výbava vzdušných sil. Peru vlastní 19 stíhaček MiG-29 čtyř různých verzí (včetně komplexně zmodernizovaných SMP a UBM) a tucet letadel Mirage 2000 verzí P a DP, ale reálně létá zřejmě jen asi polovina těchto počtů. V minulosti se užívaly také stíhací bombardéry Su-22, které však vystřídaly bitevníky Su-25, koupené (podobně jako MiGy) za Fujimoriho vlády od Běloruska, ovšem z celkem 18 bitevníků však opět zřejmě létá pouze část. K útočným úkolům se dále užívá 18 lehkých letadel A-37B Dragonfly. Pro výcvik slouží hodně pestrá sestava, která obsahuje deset proudových letadel MB-339A, turbovrtulové letouny EMB-312 Tucano a KT-1P a konečně vrtulové letouny CH-2000 Alarus, Cessna T-41 Mescalero a Zlín Z-242 z České republiky, která prodala do Peru dvanáct kusů.

MiG-29SE letectva Peru

Některé stroje s primárně cvičnými účely lze omezeně využít také k bojovým úkolům, což se týká především letounů MB-339A, EMB-312 a KT-1P. Pro průzkum slouží celkem šest letounů Learjet 36A a SA-227-BC Metro III, kdežto transportní letectvo spoléhá hlavně na čtyři stroje C-27J Spartan a dva L-100-20, jak se nazývá komerční modifikace legendárního C-130 Hercules. Vedle toho provozuje dalších 27 dopravních a užitkových strojů An-32, DHC-6, PC-6 a Cessna 172 a pro VIP slouží čtyři letouny Boeing 737. Vrtulníkové útvary letectva čítají zejména jednu eskadru s osmnácti bitevníky Mi-24, přesněji se stroji exportních verzí Mi-25 a Mi-35P. O přepravu se stará 25 středních helikoptér Mi-17 a Mi-171Š a víc než dvě desítky lehčích strojů, mezi které spadají americké Bell 412, 212 a 206 (v některých případech jde o licenční kopie italské firmy Agusta) a německé Bo-105. Výcvik se uskutečňuje na čtveřici helikoptér Schweizer 300C. Do struktury vzdušných sil patří i protivzdušná obrana státu, jež dosud používá zastaralé sovětské statické raketové komplety S-125 Pečora (byť i o jejich funkčnosti lze oprávněně pochybovat) a kromě nich vlastní přenosné britské rakety Javelin.

Mil Mi-17 letectva Peru

Šestice ponorek a sedm fregat

Námořnictvo aktuálně provozuje šestici německých dieselelektrických ponorek, a to čtyři Typ 209/1200 (třída Angamos) a dvě Typ 209/1100 (třída Islay). Všechny nesou torpédomety ráže 533 mm s německými těžkými torpédy. Páteř hladinové sestavy pak představuje celkem sedm raketových fregat tříd Aguirre a Carvajal, které de facto odpovídají italské třídě Lupo; tři lodě třídy Carvajal byly postaveny přímo pro Peru a čtyři plavidla třídy Aguirre byla zakoupena od Itálie, když dosloužila v jejím námořnictvu. V zájmu přesnosti se ještě musí dodat, že plavidla třídy Carvajal vlastně existují čtyři, to čtvrté však slouží u Pobřežní stráže a má pouze 127mm kanon, zatímco oněch sedm exemplářů u námořnictva disponuje také odpalovacími zařízeními pro protilodní řízené střely Otomat Mk 2 či Exocet MM40 a protivzdušné rakety Sea Sparrow či Aspide. Jedna fregata třídy Carvajal se od roku 2017 plaví jako vlajková loď flotily, a proto dostala nové jméno Almirante Grau, jež se v peruánském námořnictvu tradičně přiděluje vždy té lodi, jež plní vlajkovou roli. Do roku 2017 se tak nazýval dělový křižník, který byl poslední lodí této kategorie na světě.

BAP Almirante Grau (FM-53)

Námořnictvo provozuje také šest raketových korvet třídy Velarde, které jako třídu PR-72P postavila Francie a které nesou střely Exocet MM38 a kanony kalibru 76 mm. Součástí flotily je také šestice říčních dělových člunů (z nichž některé nesou děla ráže 76 mm), deset obojživelných výsadkových lodí a 25 pomocných lodí. Námořní letectvo užívá dvacet hlídkových, průzkumných, dopravních a cvičných letounů (mj. od firem Beech, Fokker a Cessna) a 25 vrtulníků, mezi nimi šestici protiponorkových AB-212 ASW, SH-3D a SH-2G, jež se zpravidla nalézají na palubách fregat. Další helikoptéry obsahují mj. typy Bell 412, Bell 206 a Mi-8. Do námořnictva spadá též námořní pěchota, která čítá 4000 mužů, lehké obrněnce (mj. LAV-II a V-100 Commando) a lehké dělostřelectvo, a výše zmíněná Pobřežní stráž, která provozuje celkem čtyři desítky hlídkových plavidel.

Stálé politické a finanční potíže

Výčet ozbrojených složek v Peru doplňuje ještě tzv. Národní policie, jež čítá přibližně 77 000 osob. Podléhá ministerstvu vnitra, ovšem vzhledem ke svému dlouhodobému angažmá v boji proti marxistickým ozbrojencům získala fakticky polovojenský charakter, což podtrhuje fakt, že užívá také obrněná vozidla BMR-600 a Roland a že standardní služební zbraň reprezentuje sovětská útočná puška AKM. Velkému respektu se těší její speciální útvar SUAT a odborníci mnohdy pokládají Národní policii i za jednu z vůbec nejlepších policejních sil v celé Latinské Americe, byť také někdy trpí nedostatečným financováním. Právě ekonomické problémy dnes představují největší překážku pro modernizaci peruánských ozbrojených sil, jejichž výbava se v některých ohledech podobá spíš muzejním exponátům.

1a Brigada de Fuerzas Especiales

Týká se to např. tanků, a proto se již několik let hovoří o výběru a akvizici nových obrněnců. Seznam kandidátů zahrnuje mj. ruské typy T-90S či T-80, ukrajinské T-84 či T-64E, americký M1A1 Abrams, německý Leopard 2, čínský MBT-3000 a jihokorejský K2. Jako pravděpodobnější se ukazuje pořízení některého ze starších typů, resp. nákup zánovních exemplářů. Peru potřebuje též nové obrněné transportéry (největší šance má údajně ruský BTR-80A), systémy protivzdušné obrany a stíhací letadla. Na stole se nacházelo několik nabídek, mj. evropský Typhoon, francouzský Rafale a ruský Su-35, ale jednání zjevně ustrnula a Peru zakoupilo pouze jihokorejské cvičné stroje KT-1P, o jejichž montáž se postarala peruánská firma SEMAN. Je však zajímavé, že navzdory ne právě ideální ekonomické situaci se Peru dosud poměrně významně účastní mezinárodních mírových misí a v současnosti má jednotky mj. v Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice nebo Súdánu. Politické a hospodářské problémy státu ovšem každopádně znamenají, že perspektivy peruánských ozbrojených sil zůstávají značně nejisté.

T-55 na historické fotce 

Lukáš Visingr

Hlavní zdroje:
Kolektiv: The Military Balance 2020, New York 2020
MO Peru, Janes.com, Wikipedia.org

Publikace: Extra Válka – Zbraně 6/2020