KULTURA

Žába a škorpion: Jiná druhá světová válka

Mezi velmi oblíbená tvrzení patří i věta, že „historie nezná kdyby“. O její pravdivosti však lze úspěšně pochybovat, jelikož už dlouhou dobu existuje alternativní historie, tedy obor, který se zabývá právě oněmi „kdyby“. Rozsah jeho „produktů“ sahá od vyloženě zábavných knih nebo filmů až po díla, která lze přiřadit spíše k literatuře faktu, resp. „fiktivního faktu“. Alternativní historie se pomalu, ale jistě etabluje také v českém prostředí. Jednoznačně největší úspěch zde zaznamenala kniha Žáby v mlíku, která popisuje úspěšnou vojenskou obranu ČSR proti útoku nacistického Německa na podzim 1938. Záhy se stala kultovním fenoménem a bylo známo, že její autor Jan Drnek už pracuje na pokračování. Tato kniha pojmenovaná Žába a škorpion byla v červnu letošního roku uvedena na český trh.

Mnichovská válka

26. září 1938 navštívila generalita československé armády prezidenta Beneše, jemuž oznámila své pevné rozhodnutí zabránit kapitulaci a odevzdání pohraničního území. Prezident Beneš po jejich naléhání jmenoval novou vládu národní obrany, jež odmítla Mnichovskou dohodu, a tak 1. října 1938 začala válka mezi Československem a Německem… Toto jsou klíčové momenty knihy Žáby v mlíku, která se zabývá asi největším traumatem českého národa, „mnichovským komplexem“. Gigantický válečný epos přesvědčivě dokazuje, že situace ČSR, přestože zajisté nebyla záviděníhodná, rozhodně nebyla beznadějná a že tady existovala velice reálná šance se Německu ubránit, a to i bez přímé podpory spojenců. Německo nebylo ani zdaleka připraveno na válku a jeho skutečné vojenské kapacity byly v řadě ohledů zcela nedostatečné. Kniha také vyvrací řadu rozšířených omylů, mj. údajnou zastaralost československého letectva či statický charakter naší obranné doktríny. „Mnichovská válka“ tedy vrcholí porážkou německých vojsk na jižní Moravě a následnou československou protiofenzívou, v níž je dobyta Vídeň. Němečtí generálové pochopí, že Hitlerův hazard vede Německo ke katastrofě, a uskuteční převrat, jenž odstraní nacistický režim. Válka končí faktickým vítězstvím Československa, které se dostává do pozice nejsilnější středoevropské mocnosti. Nejrůznějších úvah o obraně ČSR v roce 1938 tady již byla samozřejmě spousta, avšak je velmi zajímavé, že se zabývaly výhradně tím, jak a kdy bychom nakonec prohráli, ovšem z nějakého záhadného důvodu se opomíjela možnost, že Československo mohlo válku proti Německu také vyhrát. Právě v tomto pojetí spočívá zřejmě nejzásadnější přínos Žab v mlíku pro výzkum dějin.

Přípravy na další konflikt

Ale navzdory „šťastnému konci“ už závěr knihy obsahuje i varování před další hrozbou, jež je představována Sovětským svazem. Ten totiž v době „mnichovské války“ zaútočil proti Polsku a obsadil jeho východní část. Kniha Žába a škorpion, která na Žáby v mlíku navazuje, je proto zaměřena právě na nebezpečí další agrese SSSR, tentokrát už proti celé západní Evropě. Jedná se o první díl textu, jenž končí vyhlášením „jiné“ druhé světové války v květnu 1942; samotná válka bude popsána v připravované druhé části (resp. třetí knize „žabí“ trilogie), která má nést název Žáby v bouři nebo Operace Bouře. Kniha Žába a škorpion tak pokrývá období od konce „mnichovské války“ do května 1942. Sovětský svaz nastartoval tajnou mobilizaci a intenzivně se připravuje na masivní útok, kdežto země střední a západní Evropy se snaží najít „recept“ na obranu proti strašlivé početní převaze Sovětského svazu, kterou ještě podporuje „pátá kolona“ v podobě komunistických stran. Stejně jako Žáby v mlíku má také tato kniha mnoho rovin, od vnitřní a mezinárodní politiky přes vojenskou techniku, strategii, taktiku a zpravodajství až po silný morální a etický náboj. A opět se jedná o velmi rozsáhlé dílo, které lze řadit k „literatuře fiktivního faktu“, nehledě k tomu, že mnoho faktografických pasáží se opírá o to, co je známo z reálného průběhu dějin. Znalci vojenské historie jistě poznají, že přípravy Sovětského svazu k agresi proti Západu vycházejí z prací slavného ruského spisovatele Viktora Suvorova, jehož původně „disidentská“ teorie o sovětském plánu Bouře je stále více přijímána. (Ve skutečnosti měl sovětský útok na Evropu začít zřejmě 6. července 1941, ovšem v dějové linii „Žab“ je vše posunuto přibližně o rok dopředu, tedy na léto 1942.)

Československé zbrojení

Po stránce vojenské techniky je kniha Žába a škorpion mimořádně zajímavá a přínosná tím, že přináší „projekci“ vývoje československých zbraní po vítězství v „mnichovské válce“, tedy na přelomu 30. a 40. let 20. století. Jak známo, ČSR se v 30. letech nesporně řadila k průmyslově nejvyspělejším státům světa a několik let byla i vůbec největším světovým exportérem zbraní. Existovala řada oborů, v nichž ČSR představovala absolutní světovou špičku; šlo především o lehké tanky, těžké dělostřelectvo, protitankové kanony a pěchotní kulomety, poměrně slušnou úroveň měla i letecká konstrukční škola. Problém spočíval zejména v tom, že kvůli byrokracii a komerčním zájmům zbrojovek se nové typy zbraní nedostávaly dostatečně rychle do výbavy československé armády. To se týkalo např. lehkého tanku LT-38 nebo stíhače Avia B.35; tyto typy by v případě rychlejšího zavedení do výzbroje překonaly vše, co by Německo na podzim 1938 mohlo proti ČSR nasadit. Lze předpokládat, že v případě vítězství v „mnichovské válce“ by si Československo svou pozici zbrojní velmoci nejen udrželo, ale ještě dále posílilo, s čímž kniha Žába a škorpion rozsáhle pracuje. Do výzbroje je tedy záhy zaveden střední tank ST-39, tj. sériová podoba reálně existujícího prototypu V-8-H, ale největším trumfem je revoluční typ ST-40, který reaguje na sovětský T-34. Letectvo získává celou řadu nových typů letadel, které se skutečně připravovaly, avšak ve skutečnosti se již do výzbroje nedostaly. Ale také v letecké technice přichází kvalitativní skok, když se Československo díky typu Avia BP-40 stane první zemí na světě s bojeschopnou proudovou stíhačkou.

Věrohodnost prognóz

Protiletadlové dělostřelectvo obdrží velkou posilu v podobě zbraně TRUL (technické raketové útočné letadlo), což byl málo známý, ale reálně existující (a úspěšně otestovaný) projekt střely země-vzduch s akustickým naváděním. Žába a škorpion nabízí také zajímavý pokrok v oblasti ručních zbraní, neboť do výzbroje armády je zaveden nový samopal ZK 41 (konstrukce bratrů Kouckých, ráže 9 mm) a automatická puška ČZ 42 (ráže 7,62 mm). Jsou vyráběny nové druhy dělostřeleckých zbraní a díky spolupráci s demokratickým Německem kupuje československý zbrojní průmysl licenci na protitankovou zbraň Panzerfaust. Postavení ČSR zásadně podpoří i jáchymovská naleziště uranu a českoslovenští vědci se zapojují do „uranového projektu“, tedy snahy západních spojenců zhotovit nepředstavitelně ničivou zbraň… Souhrnně lze říci, že tyto „projekce“ jsou velice realistické, jelikož korespondují s tehdejšími trendy ve vývoji techniky. Pod vlivem hrozby války či v jejím průběhu totiž většina vyspělých zemí vyvíjela kvalitativně nové typy tanků (na které navazuje poválečná kategorie Main Battle Tanks), reaktivní stíhače, naváděné systémy protivzdušné obrany nebo automatické pěchotní zbraně, které poté vyústily v kategorii moderních útočných pušek. Lze proto logicky odvodit, že i československý zbrojní průmysl by směřoval k těmto druhům zbraní, byť by pochopitelně mohl v řadě ohledů uplatnit vlastní originální konstrukční řešení. Technická vyspělost předválečné ČSR pak naznačuje, že v mnoha oborech by československé zbraně mohly celkem dobře získávat časové či výkonové prvenství. Nabízí se tu srovnání s jinými malými, ale vyspělými státy, které si dokázaly udržet své silné pozice na světovém zbrojním trhu i v konkurenci největších mocností; coby příklady z dnešní doby lze zmínit Izrael, Švýcarsko či Nizozemí.

Výjimečný knižní projekt

Z odborně-vojenského hlediska představuje Žába a škorpion cennou publikaci také díky tomu, že obsahuje četné strategické a taktické mapy a detailní rozpisy sestav a výzbroje armád zemí, jež se „jiné druhé světové války“ zúčastní, tedy Sovětského svazu, Německé říše a rozšířené a integrující se Malé dohody (tj. Československa, Rumunska, Jugoslávie a Maďarska). Přestože hlavním tématem knihy jsou přípravy na konflikt v Evropě, nemalý prostor je věnován i válce v Pacifiku, jež sice začíná stejně jako v reálných dějinách japonským útokem na Pearl Harbor, ale následně sehrávají podstatně důležitější úlohu loďstva evropských států. Vedle vojenských témat nabízí kniha i další rozsáhlé historiografické pasáže, mj. o málo známých skutečnostech z doby vzniku nezávislého Československa. Na tomto místě je třeba upozornit, že kniha určitě není politicky nestranná, ale Jan Drnek se ke svým postojům (na rozdíl od jiných autorů, kteří se snaží „nestrannost“ předstírat) otevřeně přihlašuje. Souhrnně je možné říci, že „žabí“ knihy představují v české literatuře ojedinělý a výjimečný projekt a mohou být kdykoli porovnávány i s nejrozsáhlejšími zahraničními prácemi z oboru alternativní historie. Na rozdíl od některých dalších alternativně-historických knih, které náleží mezi romány, jsou publikace Žáby v mlíku i Žába a škorpion vysoce komplexními faktografickými díly, která nabízejí netradiční pohledy na minulost českých zemí a vlastně celé Evropy, a to zdaleka ne pouze na vojenství a politiku, ale také na evropskou kulturu a civilizaci jako celek. A především proto mohou představovat i významný příspěvek ke studiu „opravdové“ historie.

Drnek, J.: Žáby v mlíku. Vojensko-historická mystifikace na téma Mnichov 1938. Praha, Naše vojsko 2007, 642 s., 450 Kč.
Drnek, J.: Žába a škorpion. Volné pokračování knihy Žáby v mlíku. Fantazie o jiné II. světové válce. Praha, Naše vojsko 2010, 550 s., 379 Kč.

Publikace: Střelecká revue 10/2010

Související články:
Žáby v mlíku
Avia B-35