LETECKÁ TECHNIKA

Avia B-534 2. díl

V druhém díle článku o Avii B-534 se věnuji popisu jednotlivých výrobních provedení a jejich výroby, variantami Avia Bk-534, Avia B-634, zahraničním uživtaelům a bojovému nasazení. Na konci je pak technický popis.

Výrobní provedení

B-534 byly nakoupeny celkem v pěti smlouvách, stroje se ale měnily nezávisle na výrobní sérii, proto se dělí podle provedení, a ne podle objednaných sérií.

První provedení

Prvnímu výrobnímu provedení odpovídají letouny výrobních čísel 2 až 101. Dodávky k jednotkám probíhaly od února  do konce léta 1935. Oproti druhému prototypu němu neměly kovovou, ale dřevěnou vrtuli, vypuštěn byl také kryt kabiny, kapoty kol a opěrka hlavy. Důvodem byla snaha ušetřit hmotnost, aby se nesnížily výkony letounu kvůli přidání dalších dvou kulometů. Výzbroj tvořily zpočátku čtyři kulomety vzor 30 - dva na bocích trupu a dva v pouzdrech na spodním křídle. Jmenované dva křídelní kulomety byly později většinou sejmuty, protože palba z nich byla nepřesná, křídlo jimi bylo příliš namáháno a zhoršovaly se letové vlastnosti letounu. Zaseknuté křídelní kulomety také nešly znova natáhnout.

U teprve rozpracovaných strojů nebyly instalovány, takže výrobní čísla 47 až 101 přicházela k jednotkám už bez nich. Avia B-534 mohla být dále vyzbrojena čtveřicí 10 kg bomb.

17. až 21. prosince 1935 proběhly v Milovicích zkušební střelby na cíl o rozměru 10 x 10 m. Zkoušky se prováděly s B-534.9 s kulomety v křídlech a trupu a B-534.139, která měla všechny čtyři kulomety v trupu. Provedení se všemi kulomety v trupu vykazovalo větší přesnost, i když ne výrazně (69,1% vs 72,8%)

Mezi další nectnosti patřily problémy s horním křídlem. Při obratech ve vyšší rychlosti nebo při nadměrném zatížení byly náběžné hrany horního křídla náchylné k deformaci, což vedlo ke zhoršení ovladatelnosti letounu nebo až k havárii. Jinak ale byly Avie B-534 u pilotů oblíbené. U letounů prvního výrobního provedení byly dva vstupní otvory vzduchu ke kompresoru.

Z prvních sériových B-534 byly nejméně na devíti zkoušeny kovové na zemi stavitelné vrtule a kapoty podvozku.

Avia B-534 1. provedení z výzbroje 31. letky

Druhé provedení

Druhému výrobnímu provedení odpovídají letouny výrobních čísel 102 až 147. Oproti prvnímu provedení měly na bocích trupu čtyři kulomety vzor 30 a nebyly opatřeny křídelními kulomety. Tím ze zvětšily boule na bocích trupu kryjící závěry zbraní. Tato konfigurace výzbroje zůstala zachována i u následujících provedení. Na v.č. 136 a 143 se v roce 1938 zkoušely kapkovité kryty otevřených kabin, které se měly montovat na dříve dodané letouny, k čemuž ale nedošlo.

Druhého provedení byly i dva kusy pro Řecko (Avia 534.1001 a 1002 - kód „B“ byl interním označením výrobce v evidenci ČMNO a exportní letouny v Avii dostávaly čísla od 1000 výše).

Třetí provedení

Třetímu výrobnímu provedení odpovídají letouny výrobních čísel 148 až 173. Mělo jen jeden vstupní otvor vzduchu ke kompresoru. Také byla přidána kapotáž kol, která zlepšovala aerodynamiku letounu, ale byla většinou demontována kvůli provozu na polních letištích, kde se zanášela blátem. Jinak se třetí výrobní provedení neodlišuje od druhého.

Šlo o letouny z druhé objednávky z roku 1936 na 46 B-534 (v.č. 148-193). K jednotkám byly dodávány v březnu a dubnu 1937.

Čtvrté provedení

Čtvrtému výrobnímu provedení odpovídají letouny výrobních čísel 174 až 445. Oproti předchozím provedením má uzavřenou pilotní kabinu a dvoulistou kovovou stavitelnou vrtuli Letov (Hochfeld) Hd-13. Střední část překrytu kabiny se odsouvala dozadu přes zvýšený hřbet trupu. Kabina byla navíc vytápěná horkým vzduchem přiváděným od chladiče vody. Stejně jako u třetího výrobního provedení je i zde použita kapotáž kol. Od výrobního čísla 194 byla původní kluzná patka nahrazena ostruhovým kolečkem z tvrzené gumy. To bylo později montováno  i na starší letouny. Dále stroje nesly poziční světla na kýlovce a spodním křídle. Pro noční lety dostaly také osvětlení přístrojů na hlavní přístrojové desce a  kování na křídle pro nosič osvětlovací pumy Holt, proto až do výrobního čísla 377 nesli označení Avia Bn-534. I následující stroje nesly vybavení pro noční lety, ale už nedostávaly zvláštní označení. Čtvrté provedení dosahovalo rychlosti až 406 km/h, s plnou výzbrojí max. 370 km/h a výstup na 5 000 m zvládlo za 5 min 60 s.

První letouny přicházely k jednotkám v dubnu 1937.

Avia B-534 4. provedení z výzbroje 50. letky 4. leteckého pluku

Šest strojů bylo přiděleno policejnímu letectvu. Nesly pak poznávací značky OK-PAF, OK-PAR, OK-PAS (původně OK-PAX), OK-PAT, OK-PAU, OK-PAV.

Do čtvrtého výrobního provedení spadá část letadel z druhé objednávky a letouny  všech následujících. Ze čtvrtého provedení také vychází Bk-534.

Avia B-534 4. provedení z výzbroje 42. letky

Avia Bk-534

V roce 1936 začala Avia za podpory MNO pracovat na variantě B-534 vybavené 20 mm kanonem střílejícím dutou hřídelí vrtule. Šlo o montáž francouzských motorů HS 12 Ycrs vyráběných v licenci v Československu uzpůsobených pro takovou instalaci kanonu. Situaci ale komplikoval fakt, že MNO nechtělo použít francouzský kanon Hispano 402, pro který bych motor koncipován, ale švýcarský Oerlikon FFS-20, který se v Československu zaváděl. Sám Hispano 402 byl jeho licenční verzí, ale upravenou pro leteckou aplikaci.

Francouzský kanon byl testován už na druhém prototypu po jeho osazení motorem HS 12Ycrs a tyto zkoušky byly úspěšné.

V roce 1935 se MNO rozhodlo zakoupit FFS-20 pro protivzdušnou obranu armády a vedlo jednání o licenční výrobě tohoto kanonu a jeho munice v Československu. Kanony byly zakoupeny v počtu 227 ks a začínala také výroba munice pro něj v Československu. Zakoupené kanony nesly označení velkorážný protiletecký kulomet vz.36 (VKPL vz.36). Proto mělo MNO zájem na unifikaci kanonu použitého na Bk-534 s právě zaváděným standardem. První objednávka na Bk-534 zněla na 50 letounů vyzbrojených jedním kanonem střílejícím dutou hřídelí vrtule a dvěma trupovými kulomety vzor 30. Krátce nato byla rozšířena o další čtyři letouny. Nesly kusová čísla Bk-534.501 až 554. První Bk-534 vzlétl 29. dubna 1938, měl výrobní číslo 501, ale pro problémy s adaptací motoru i s dodávkami kanonů měl místo kanonu další kulomet vzor 30. Vyjma úprav vztahujících se k výzbroji byly Avie Bk-534 shodné s Aviemi B-534 čtvrtého provedení. Ještě před Mnichovem byla podepsána objednávka na dalších 66 Bk-34. Do listopadu 1938 převzalo naše letectvo pouze 35 Bk-534. Letouny z druhé objednávky začaly být vyráběny v roce 1939, a protože stále nebyla dořešena instalace kanonu, nesly dále tři kulomety.

Avia Bk-534 nebyla nakonec krokem kupředu, ale zpět. Trupové kulomety byly zredukovány ze čtyř na dva a kvůli hmotnosti kanonu a jeho munice bylo nutno zmenšit palivové nádrže, aby zůstaly zachovány výkony letounu. To by nebylo tak zlé, kdyby kvůli problémům s adaptací motorů pro lafetaci kanonu FFS-20 a kvůli pomalým dodávkám kanonu samotného nedošlo k tomu, že Bk-534 nakonec létaly s dalším kulometem vzor 30 místo kanonu. Takže nakonec byly BK-534 slaběji vyzbrojené než standardní letouny a disponovaly i menším doletem.

Oproti standardním B-534 tedy nesly slabší výzbroj. Také byla zmenšena hlavní palivová nádrž z 257 l na 96 l. Další nádrž byla v baldachýnu horního křídla. Oproti čtvrtému provedení měla Bk-534 jinak řešený kryt kabiny. Bk-534 měla větší prosklení hřbetu trupu za hlavou pilota, kdežto B-534 čtvrtého provedení měly dva polokruhovité výřezy. Další změnou byl oblý kryt motoru. Kvůli zmenšení počtu bočních kulometů se také zmenšily boule kryjící závěry a dále dva lapače vzduchu pro kompresor u kořenů spodního křídla. V souvislosti se změnou výzbroje byl vytvořen otvor ve špičce vrtulového kužele pro výstřel kanónu/kulometu.

Z druhé objednávky převzalo naše letectvo jen tři letouny, zbytek už přebíralo Německo.

Avia Bk-534 slovenského letectva patříci 12. letce. Foceno někde na Ukrajině.

Avia B-634

Avia B-634 byla také vyzbrojená kanonem (Hispano 402) a byla aerodynamicky uhlazenější, ale nepřinášela takový nárůst výkonů, aby to příslušným státním orgánům stálo za zastavení sériové výroby B-534 a rozjetí nové. Navíc už probíhaly vývojové práce na jednopološném stíhacím letounu Avia B-35 (pozdější B-135).

Prototyp vzlétl poprvé 9. července 1936. Kulomety se u něj nenacházely na bocích trupu, ale nad motorem. Podvozek měl samonosné nohy. Později byl přestavěn do podoby bližší sériovým B-534, mimo jiné dostal standardní podvozková kola, krytou kabinu a ostruhu. Nakonec tedy posloužil jen ke zkouškám kanonové výzbroje.

Blížící se válka

V září 1938 jsme disponovali 326 B-534/Bk-534, k 10. listopadu pak už 424 ks. K 28. 9. 1938 tvořili B-534/Bk-534 výzbroj 33., 35., 36., 37., 38., 39., 40., 41., 42., 43., 44., 45., 46., 47., 48., 49., 50., 51., 52. a 53. letky.

Při okupaci v březnu 1938 zabavili Němci 443 Avia B-534/Bk-534 a k tomu dalších 72 ve výrobě. Celkem ukořistili 1630 letounů a dalších 279 jich bylo rozpracovaných ve výrobě! Do roku 1939 bylo vyrobeno 566 ks, z toho 445 Avia B-534 a 121 Bk-534. Posledních 21 B-534 a 66 Bk-534 bylo dokončeno až po začátku okupace.

Nástupcem B-534 měla být Avia B-35, po dalších úpravách značená B-135. Dobré výsledky zkoušek přiměly okupanty přikázat pokračování projektu a později došlo i k jejich výrobě.

Zahraniční uživatelé

Letouny vzbudily zájem i v zahraničí. Jednalo se o dodání 40 ks do Estonska, 40 ks do Belgie, 40 ks do Rumunska a 60 ks do Polska. Jednalo se také o dodávkách našemu malodohodovému spojenci Jugoslávii, ale nakonec se žádný větší obchod neuskutečnil. Dva stroje zakoupil Řek George Koutaréllis a daroval je tamnímu letectvu.

Po okupaci život pro Avie B-534 a Bk-534 neskončil. Dostaly se do služeb Luftwaffe, loutkového Slovenského štátu i dalších členů Osy. Ukořistěné letouny nebo ty, se kterými jejich piloti přelétli frontu, používal i Sovětský svaz.

Třetí říše

Mimo ukořistěných letadel převzali Němci i 64 letadel z objednávky dokončované už za okupace. Pro službu v Luftwaffe byla na Aviích předělána plynová páka, protože v Německu byl zvyk přidávat a ubírat plyn obráceně než v Československu. Také obdržely německé radiovybavení. Část Avií dostala bubny pro vlek rukávových terčů na cvičné střelby. Tyto bubny nesly i Avie pro vlek německých kluzáků DFS 230A, mimoto byly ještě opatřeny přídavnými nádržemi pod dolními křídly.

Němci 30 ukořistěných strojů zařadili do I./JG 71 jako noční stíhačky. Ve stíhací roli sloužili také u JG 70. Okolo 70 dalších opatřili přídavnými nádržemi, a ty pak u různých Lastenseglerstaffeln sloužily k vlečení kluzáků DFS 230. Na východní frontě byly v letech 1942-1943 použity při zásobování obklíčených německých jednotek. Tři Avie Bk-534 byly opatřeny závěsy pro vzlet katapultem a sklopným brzdným hákem a v Erprobungstelle Travelmüde sloužily ke zkoušení palubních stíhaček pro letadlovou loď Graf Zeppellin. Zkoušky s nimi probíhaly v letech 1940 až 1941. Problémem u nich bylo vytrhávání záchytného háku. Řada dalších sloužila jako cvičné letouny. Dále sloužily k vlečení rukávových terčů pro nácvik střelby stíhacích pilotů. Luftwaffe pro svoje piloty také uspořádala přeškolovací kurz nazývaný Avia Lehrgang v Henzogenaurachu. B-534 si také zahrály ve filmu Kampfgeschwader Lutzow, kde měly představovat polské PZL P-11c.

Bulharsko

Pro nás je zajímavý prodej 78 kořistních B-534 čtvrtého provedení do Bulharska v létě roku 1939. S nimi byly Wurtschaftsgruppe Luftfahrtindustrie zakoupeny i další československé letouny.  Tam byly dodány v zimě 1939/1940 a zařazeny do výzbroje 2. stíhacího leteckého pluku (2. istrebitelen orljak). V březnu 1942 se pak dostaly do výzbroje 6- istrebitelen orjak k její 612. jato (na letišti Vraždebna) a 622. jato (letiště Božuriště).

Avie B-534 se do boje prvně dostaly 1. srpna 1943, kdy se jich 48 pokusilo napadnout čtyřmotorové Liberatory, jejichž cílem byl nálet na rumunská ropné pole. Neuspěly, protože americké bombardéry vystoupaly do letové hladiny mimo dosah Avií. Ty tak mohly napadnout pouze poškozené letouny. Později byly bulharské B-534 přeřazeny k bitevním úkolům ke 2. šturmovy orljak (bitevní letecký pluk), kde byly začleněny do jeho 2. jato. 30. srpna 1944 mělo Bulharsko ještě 19 B-534, z toho 10 letuschopných. Na podzim 1944 se několik B-534 vrátilo do služby u 2. istrebitelen orljak, kde zůstaly až do léta 1945. Po převratu v září bojovaly proti silám osy v Bulharsku, Jugoslávii, Maďarsku a Rakousku. Do bojů proti ose se z našich letadel v bulharských službách nezapojily jen Avie B-534, ale i 10 Avia B-71 a 15 Letov Š-328 (Bulharsko v roce 1940 odkupilo 20 Avia B-71)

Chorvatsko

Několik B-534 dostalo loutkové Chorvatsko.

Řecko

Řecké Avie B-534 zakoupil G. Koutarellis a po vysvěcení je 18. srpna 1936 letectvu daroval. Šlo o letouny druhého provedení. O bojovém nasazení řeckých Avií při obraně proti invazi států osy se nezachovaly informace.

Sovětský svaz

28. srpna 1940 uletěl z Kunovic npor. J. Hlaďo s B-534.124 do Sovětského svazu. Přistál na Ukrajině u města Stanislavovo (později Ivano-Frankovsk). Ten se pak na jaře 1941 setkal v Kubince s osmi B-534. Ty zřejmě získali Sověti od Němců.

Maďarsko

V březnu 1939 ukořistily maďarské pozemní jednotky jednu B-534 na východním Slovensku. Po nutné opravě jí zkoušelo letectvo a později dostala civilní registraci. Její osud se naplnil koncem roku 1944 nebo začátkem roku 1945.

Rumunsko

Další Avie sloužily v Rumunsku. Došlo k tomu v souvislosti s dodáním německých nákladních kluzáků DFS 230. K jejich vlečení byly dodány Avie B-534.

Slovenský štát

Avia B-534/Bk-534 sloužila také ve službách odtrženého a okleštěného Slovenska (Slovenský štát). Slovenská armáda ztratila v letech 1939-1944 22 stíhacích letounů Avia B-534/Bk-534. K 15. březnu 1939 se na Slovensku nacházelo 66 Avia B-534 a 15 Avia Bk-534. (Dle Slovenská armáda, monografie, minimálně 79 B-534 a 11 Bk-534). Pocházel z 3. leteckého pluku československého letectva. Zpočátku zůstávala zachována původní organizace, později proběhla reorganizace, kdy byla část letadel převedena k cvičné letce a později do Letecké školy a Leteckého parku.

11. a 12. stíhací letka měly základnu v Piešťanech a 13. stíhací letka ve Spišské Nové Vsi. Cvičná letka měla základny v Bratislavě (letiště Vajnory), v Piešťanech a Nitře. V říjnu 1940 byla zřízena Letecká škola se základnou v Trenčanských Biskupicích. V srpnu 1941 přesídlila Letecká škola na letiště Tri duby.

První letouny byli ztraceny už v březnu, když se Maďarsko rozhodlo zneužít rozpadu Československa a došlo k bojům s odtrženým Slovenskem. Vzhledem k nízké vzdělanosti na Slovensku byla většina pilotů a odborného personálu české národnosti. Za těchto bojů ztratil Slovenský štát devět Avií B-534 a čtyři Š-328. Tentýž rok si Avie zabojovaly i proti Polsku, když se Slovensko přidalo k německému útoku. Této kampaně se s B-534/Bk-534 účastnily tři letky, které prováděly hlídkování a při osmi náletech také doprovázely německé Ju-87B „Stuka“.

K 1. srpnu 1941 mělo slovenské letectvo 43 B-534 a Bk-534 z nichž bylo letuschopných 31. Většina z nich patřila Letecké škole.  V rámci Letecké školy plnily i bojové úkoly, např. hlídkování.

Avie B-534 se účastnily i bojů na východní frontě. Na Ukrajinu odletěla 7. července 1941 12. a 13. letka, každá s jedenácti B-534. Plánována byla i účast 11. letky, ale ta se přesunula jen na východoslovenská letiště. Úkolem B-534 byl doprovod německých pozorovacích letek 3 H 32 a 4 H 32. 13. letka se vrátila 15. srpna do Piešťan. 12. letka zůstala na frontě déle a později bránila most přes Dněpr a hlídkovala mezi Gornostajpolem a Morovskem. Ze Sovětského svazu se vrátila 16. října. Avie B-534 si připsaly několik sestřelů a také se osvědčily v bitevní roli.

Avia Bk-534 slovenského letectva patříci 13. letce. Východní fronta.

V roce 1942 byla rozkazem z 1. června 1942 odeslána na východní frontu 11. letka. Ta zde plnila úkoly v zázemí v boji proti partyzánům. Toto nasazení trvalo 14 měsíců.

B-534 se přitom potýkaly s problémy ohledně zásobování náhradními díly a lihobenzinovou směsí BiBoLi. Také vzhledem k jejich  stáří docházelo k  zastarávání a opotřebení. Proto byla již v únoru 1942 odeslána první skupina pilotů do okupovaného Dánska na přeškolení na Bf 109E. Ale až do konce slovenského letectva plnily Avie bojové úkoly a byly jeho významnou složkou. 31. srpna 1944 přelétlo 27 slovenských letadel na území pod sovětskou kontrolou a mezi nimi byly i čtyři B-534. Už v předchozích letech přelétlo na stranu spojenců minimálně pět pilotů s B-534.

Slovenské národné povstanie

Za Slovenského národního povstání (Slovenské národné povstanie) jich několik sloužilo v povstalecké kombinované letce. Na počátku povstání byly na letišti Tri duby mimo jiné tři Avie B-534 a jedna Avie Bk-534. Za SNP plnily Avie stíhací, průzkumné i bitevní úkoly. Ve stíhací roli působily hlavně zpočátku povstání, než přiletěly modernější letouny československých jednotek bojujících na východní frontě spolu s Rudou armádou proti Ose.

Povstalecké Avie nesly původní zbarvení slovenského letectva (tj. horní plochy a spodní plochu horního křídla v zelené barvě, spodní plochy světle modré) doplněné svislým žlutým pruhem na boku trupu a žlutými konci spodní plochy spodního křídla. Dále byl symbol slovenského státu překryt symbolem SNP.

Na B-534 byl 2. září 1944 dosažen poslední sestřel dvouplošným stíhacím letounem ve 2. světové válce. Rtm. František Cyprich sestřelil maďarský Junkers Ju 53/3m. Poslední dvě B-534 byly na letišti Tri Duby zapáleny 25. října 1944, aby nepadly Němcům do rukou.

Technický popis

Stíhací letoun Avia B-534 byl jednomístný jednomotorový vzpěrový dvouplošník s jednoduchými ocasními plochami. Kovová kostra křídel, pohyblivých i pevných ocasních ploch a trupu byla částečně potažená duralem, zbytek plátnem. Přední část trupu od krytu motoru až za sedadlo pilota byla kryta odnímatelnými elektronovými plechy. Ty byly přišroubovány nebo připevněny pomocí rychlozámků v případě, že se předpokládalo častější snímání. Za motorem byly v trupu umístěny dvě palivové nádrže (hlavní a spádová). Hlavní nádrž měla u B-534 objem 257 l, u Bk-534 96 l. Spádová nádrž měla u obou provedení objem 90 l. Za hlavní nádrží se nacházely nábojové schránky. Zásoba nábojů na zbraň činila 250 nábojů, ale mohla být zvýšena na 300. Kulomety byli původně vz. 28, postupně na všech nahrazovány kulomety vz. 30, oba typy byly se synchronizátory vz. Samek. Pro nesení pum sloužilo šest závěsníků Pantof vz. 35, na kování těchto závěsníků mohl být také umístěn závěsník vz. 37 pro jednu dýmovnici o obsahu 35 l.

Sedačka pilota byla přizpůsobena pro zádový padák a nastavitelná v rozsahu 150 mm. Při použití sedacího padáku bylo možno vyjmout polštář sedačky. Překryv pilotní kabiny čtvrtého provedení B-534 a Bk-534 byl z plexiskla Rhodoid o síle 4 mm. Vrtule dřevěná nebo stavitelná kovová Letov Hd-43 o průměru 3,1 m.

* Údaje pro první provedení. Po přestavbě délka 8,35 m, vzletová hmotnost 2 200 kg.