ZPRÁVY

Ruské zabíjení na dálku

Dmitrij Rogozin

Ruský vicepremiér (a někdejší ruský velvyslanec u NATO) Dmitrij Rogozin nepochybně patří mezi nejvýraznější osobnosti současné ruské politiky. Proslavil se mnoha „siláckými“ výroky, z nichž mnohé nelze brát úplně vážně. Přesto by se jim měla věnovat pozornost, protože často nějak vypovídají o záměrech ruského establishmentu. To se nejspíše týká i nedávného výroku, který se vztahuje k budoucnosti ruských tankových vojsk.

Dne 12. října 2015 napsal Rogozin na svém twitterovém účtu, že ruská armáda už nepotřebuje tankisty, ale hráče World of Tanks. Navázal tím na zprávy, že se pracuje na robotické variantě tanku T-90 a na dalších pozemních vozidlech bez lidské osádky. Ačkoli jde určitě o nadsázku, není takové prohlášení zase tak daleko od pravdy. Do jisté míry jde totiž asi i o tichou narážku na málo známé spojení herního světa s ruským vojensko-průmyslovým komplexem a na to, že „virtuální tankisté“ by opravdu mohli být užiteční.

Příliš známý dnes již není ani fakt, že dálkově ovládané tanky mají v Rusku opravdu nesmírně dlouhou tradici. Už od roku 1927 (!) byl vyvíjen tank řízený přes kabel a o tři roky později byl vyzkoušen obrněnec s bezdrátovým rádiovým řízením. Tyto tzv. teletanky se posléze i sériově vyráběly a uplatňovaly se hlavně coby nosiče demoličních náloží, plamenometů a chemických zbraní. Dočkaly se dokonce i „ostrého“ nasazení v „zimní válce“ s Finskem a potom i v bojích s Německem, ale jejich výsledky byly dosti rozpačité.

Sovětské „teletanky“ v podstatě fungovaly, ale tato revoluční myšlenka zjevně předběhla svou dobu až příliš, jelikož reálná úroveň technologií prostě nedostačovala. SSSR však už tuto ideu nikdy neopustil. Jedním z vedlejších produktů tohoto úsilí byl slavný Lunochod, u kterého jen málokdo tuší, že původně vznikal jako vyzbrojený „měsíční tank“, protože se očekávalo, že se povrch Měsíce stane místem válečného střetu s Američany.

Další dálkově ovládaná nebo částečně autonomně fungující vozidla pak vznikla jako terče pro ostré střelby při cvičeních či jako prostředky pro riskantní ženijní práce. Jeden takový systém, nazvaný Klin-1 a vytvořený na bázi tanku T-72, byl použit i při odstraňování následků havárie v Černobylu. Na konci 80. let vznikla řada projektů robotických tanků, avšak zhroucení SSSR logicky znamenalo konec těchto ambiciózních plánů.

Nikoli ovšem navždy. Opětovný rozmach ruského zbrojního průmyslu v éře Vladimira Putina se odrazil i ve „vzkříšení“ mnoha takových záměrů, a to včetně dálkově ovládaných tanků. Již při vývoji tanku nové generace T-95 se debatovalo o možnosti vzniku robotické podoby a tyto záměry zůstaly zachovány i po transformaci do programu Armata. Zbrojovka Uralvagonzavod oficiálně potvrdila, že v dlouhodobé perspektivě plánuje přestavbu nového tanku T-14 na tank částečně fungující autonomně a částečně ovládaný dálkově.

Na nedávném Dnu inovací Ministerstva obrany Ruské federace se prezentovalo vozidlo Udar, což je dálkově řízená obměna bojového vozidla pěchoty BMP-3, a pracuje se i na „robotizaci“ tanku T-90. V současnosti to již nepředstavuje zásadní problém z hlediska technologií a půjde spíše o řešení konkrétních záležitostí praktické aplikace. Každopádně je pravděpodobné, že by taková vozidla mohla být za několik let bojeschopná.

Kdo je ale bude ovládat? Tím se vracíme k onomu prohlášení Dmitrije Rogozina, které možná není zase tak směšné, jak může vypadat. USA a Izrael, tj. dva státy, jež jsou vlastně „pionýry“ oboru bezpilotních letadel, záhy zjistily, že zkušení piloti „normálních“ letounů se na ovládání strojů bez osádky moc nehodí. Lepších výsledků dosahuje mladá generace, která je už výtečně „proškolená“ díky všudypřítomným počítačovým hrám. Z toho lze logicky soudit, že podobně by tomu mohlo být i s pozemními bojovými roboty.

V takovém případě má však Rusko skutečně obrovskou výhodu právě díky počítačovým hrám jako World of Tanks a War Thunder, které si získaly mnohamilionové komunity hráčů. Navíc se zde příliš neví, že tvůrce první zmíněné hry, běloruská společnost Wargaming.net, navázala spolupráci s ruským tankovým muzeem Kubinka. Na několika vozidlech na ruském tankovém biatlonu se dokonce objevilo nápadné logo World of Tanks. S tvůrci této hry dříve kooperoval i monopolní ruský výrobce tanků, firma Uralvagonzavod.

Ta ovšem v letošním roce jaksi „změnila strany“ a navázala spolupráci s americkou (!) firmou Obsidian Entertainment, tvůrcem obdobně laděné hry Armored Warfare. Důvod této změny je prostý. World of Tanks pracuje zejména s technikou z druhé světové války, ale v konkurenční hře se objevují současná vozidla. Uralvagonzavod tedy hodlá využít tuto novinku jako způsob propagace svých nejmodernějších výrobků, o čemž dostatečně vypovídá fakt, že v Rusku nese nová hra titul Armored Warfare: Projekt Armata.

Není zase tak složité udělat další krok a představit si, jak šampioni virtuálních tankových bojů obdrží nabídky od ruských zbrojních firem, ozbrojených sil či zpravodajských služeb, aby dali své schopnosti k dispozici „obraně vlasti“. Nebylo by to bez precedentu, neboť se má za to, že špičkoví ruští a čínští hackeři, kteří patrně stojí za některými kybernetickými útoky z poslední doby, vstoupili do služeb svých zemí podobným způsobem.

Každopádně platí, že obrovský rozmach vojenských prostředků bez osádky má značný vliv na způsoby vedení ozbrojených konfliktů. Ovlivňuje i metody výběru personálu, protože když se jedná o dálkové ovládání létajícího či jezdícího robota, nemá fyzická kondice moc podstatnou roli. Možná se tedy skutečně dočkáme i situace, kdy někdejší špičkoví hráči povedou jednotky bojových robotů proti opravdovému protivníkovi.

Jakkoli to může vypadat lákavě z hlediska bezpečnosti, objevují se tu i značná rizika. Zatím se použití dálkově řízených zbraní omezuje spíše na „chirurgické“ zásahy proti teroristům, avšak to, co vyplývá z ruských plánů, už prakticky znamená masové nasazení v klasickém válečném konfliktu. Objevují se i zásadní otázky morálního charakteru, jež se týkají „zabíjení na dálku“. K zamyšlení na toto téma se hodí věta, kterou řekl slavný generál Robert E. Lee: „Je dobře, že je válka tak strašná, jinak by se nám mohla začít líbit.“

Lukáš Visingr

Publikace: Echo24.cz, 31. října 2015